Design Cabinet CZ

24.03. 2012

Rozhovor s holkami z porcelánu? NO NE!

Soutěž – Design na tapetě

NO NE je mladé uskupení designérů, o kterém se postupně začíná mluvit. BcA. Zuzana Holaňová, Michaela Brdová a Martina Žílová jsou studentkami ateliéru Design keramiky na FUD UJEP, které pod značkou NO NE vytvářejí originální porcelánové šperky i netradičně pojaté užité předměty. Podařilo se mi zastihnout holky na půdě jejich alma mater, a tak všem, kteří jsou zvědaví například na to, jak se může materiál laikovi známý především z denní praxe v kuchyni přetvořit v nápaditý šperk, přinášíme tento rozhovor.

Na začátek obligátní otázka: Když se řekne porcelán, většina lidí si vybaví talíře, misky, hrnky. Jak vás napadlo vytvářet z porcelánu zrovna šperky?

Míša: Na ten nápad jsme přišly asi my dvě s Martinou. Vzniklo to v období během klausur ve škole, když jsem seděla u stolu a měla jsem pocit, že se potřebuji nějak odreagovat. A tak jsem si začala z ouška, které bylo původně určené na hrneček, vyrábět první prstýnek. Tak asi takhle nějak to začalo, ale určitě jsem nebyla první na světě, protože, když by se o to člověk trochu zajímal, tak zjistí, že těch porcelánových šperků je již celá řada.
Martina: No a já si pak rovnou dovezla do školy různé předměty z domova, staré hračky a podobně, a začala jsem z toho odlévat takové malé kousky, ze kterých jsem zkoušela skládat své první šperky. Vlastně jsme s Míšou spolu seděly u stolu a bavily jsme se tím po večerech.
Zuzka: A já jsem se pak „jenom" přidala. (smích)

Je pravda, co uvádíte na svých webových stránkách, tedy že celý projekt NO NE vznikl v hospodě a je vlastně produktem ambiciózních iluzí zalitých lahví vína?

Shodně: No to určitě je. (smích)

Všechny jste doposud studentkami. Máte nějakou pevnou hranici, kde končí práce na školních projektech a začíná práce pro NO NE?

Zuzka: Myslím si, že tam nějaká úplně pevná hranice není.
Míša: Jen když pracujeme s věcí, která vznikla ve škole, tak se ji většinou snažíme nějakým způsobem pozměnit, aby zkrátka nebyla totožná se školní prací.

Kde má NO NE svoji základnu? Využíváte možnosti školy nebo už máte nějaké vlastní prostory?

Míša: Každá máme svojí kuchyň. (smích)
Zuzka: Vlastní prostory jako ateliér zatím ještě nemáme, to bychom asi finančně nezvládly. Hlavně každá bydlíme jinde, já s Martinou v Praze, Míša v Ústí, takže zatím je to tak, že každá má ten svůj parapet, svoji kuchyň, nějaký malinký stolek a vyrábíme v podstatě na koleně.
Míša: A pokud je to možné tak někdy i ve škole v ateliéru.

Studujete, podnikáte, zbývá vám ještě vůbec čas na nějaké vlastní aktivity například sport nebo podobně?

Martina: Spíše nám to zabírá veškerý čas...
Zuzka: Hlavně my nejsme zrovna moc sportovní typy... (smích)
Míša: ... To ne, já chodím sportovat...
Martina: ... No tak Míša se snaží.
Míša: ... Určitě je to třeba, protože my už pak máme i problémy se zády od toho sezení u stolů a „šuchtění" se s porcelánem...
Martina: ... Tak je pravda, že se to nedá vydržet pořád.

Porcelán ve svém výsledku vypadá velice křehce a elegantně, ale předpokládám, že to je jen špička ledovce. Co všechno stojí za samotnou výrobou šperků, co je nám jakožto potenciálním klientům skryto?

Martina: (se smíchem) Straaašně moc! Hrozně moc práce, probdělých nocí a bolavých zad, ale o těch se už zmínila Míša.

Máte nějakou představu o tom, kolik kilogramů sádry, porcelánu a jiných k práci potřebných materiálů vlastnoručně přemístíte řekněme během práce na jednom novém výrobku od návrhu až po finální výsledek?

Martina: No když si uvědomím, kolik toho navozím z Ústí do Prahy a z Prahy zase zpět...
Zuzka: Hodně, protože si hmotu vozíme domů, například do Prahy, potom nalité, suché věci vozíme do Dubí (sídlo ateliéru Design keramiky a místní porcelánky - poznámka redakce), kde se vypálí a nakonec ty hotové, vypálené věci si zase odvážíme domů. Takže je toho opravdu hodně.
Martina: Zkrátka můj „domeček na kolečkách" (kufr - poznámka redakce) už z těch nákladů pomalu začíná kolabovat. (smích)

Ať počítám, jak počítám, jste tři, z toho dvě z Ostravy, jedna od Přerova. Byla to náhoda, že jste se na škole takhle sešly nebo se tradice českého porcelánu pomalu stává moravskou záležitostí?

Zuzka: Tak já s Míšou jsme spolu chodily na střední školu a nevím, jestli je to zrovna doménou Moravy... Spíše je to tím, že ti lidé, kteří studují keramiku nemají moc možností, kde pokračovat ve studiu, protože těch škol, které se zabývají porcelánem zase tolik není...
Martina: ...Vlastně jen v Praze, Ústí a Plzni, takže všichni, kdo chtějí studovat, jdou na jednu z těchto škol. Tak jsme se sešly i my.
Míša: Já si myslím, že už také nefunguje ten názor, že jediná keramická škola je Bechyně nebo Karlovy Vary, ale že se začínají objevovat také nové školy, na Moravě například právě Ostrava ale i další.

Kdybyste měly nějak stručně vystihnout, jakou filozofii designu zastává NO NE. Dá se to vůbec nějak shrnout nebo každá se vyjadřujete spíše po svém?

Zuzka: Je to asi tak, že každá z nás se snaží respektovat styl té druhé. Společně se pak snažíme najít cestu, jak to vše skloubit dohromady. Ale celkovou filosofii? Asi zkrátka chceme, aby NO NE fungovalo jako celek, který respektuje práci každého jednotlivého člena. A hlavně aby bylo uplatnitelné v praxi, aby jeho jméno mělo nějaký zvuk a abychom si svými pracemi vybudovaly respekt.

Porcelán jako materiál má poměrně dlouhou historii. Navazujete někdy na historické tradice porcelánu, máte nějaký oblíbený historický styl?

Zuzka: To asi záleží na tom, co mě momentálně zajímá.
Martina: Někdy jsme ovlivněné také školou. Když se ve škole něčím zabývám a přemýšlím nad tím, tak se to často projeví i v mé práci. To se děje i teď, kdy řeším svoji bakalářskou práci.
Zuzka: Určitě to není tak, že bychom měly například oblíbený kubismus a vycházely jenom z toho. To rozhodně ne. Prostě to záleží na tom, co zrovna chceme tvořit, kam se chceme ubírat a k tomu si uděláme rešerši, v níž se mohou nachytat různé inspirace. Ale přímo oblíbené období? Ne, to ne.

A jako člověka, máte nějaký vzor, nějakého guru, který by vás ovlivnil nebo inspiroval?

Martina: Zuzko, ty máš toho Japonce...
Zuzka: Jo ty myslíš Makotu (Makoto Komatsu - poznámka redakce). Jo ten je fajn (smích). Ale ono to není tak, že by mě ovlivňoval jeden člověk a chtěla bych být jako on, ale jsou to různí designéři a jejich práce. Z každého si člověk může vzít něco. Například Makoto má své věci dokonalé a velmi pečlivé, takže u něj se inspiruji právě tímto, u někoho jiného zase něčím jiným.

Vždycky mě zajímalo hledisko odborníka v jedné věci. Je to něco na bázi věčného dilema mezi tím, co bylo dřív, zda slepice či vejce. Takže: z čeho lépe chutná polévka, z talíře nebo z misky? Co na to říkáte jako profesionální „porcelánistky," jste tři, tak co vyhraje?

Martina: Praktičtější je samozřejmě talíř, protože na něm jídlo rychleji vychladne a dá se tak lépe jíst. Ale miska je prostě příjemnější, no.
Míša: Já jsem také pro misku...
Zuzka: Talíř má také prapor (okraj talíře - poznámka redakce), za který se dá držet, aniž by pálil. Ale jsem pro misku.
Míša: Ono je to takové pocitové. Miska je totiž příjemnější, je prostě domáčtější. Já to mám podobné, i když dostanu na výběr, jestli chci kávu z keramického ručně točeného hrnku nebo z porcelánového, tak si vyberu ten točený, protože má své kouzlo.

A na závěr: Má NO NE nějaké plány do budoucna, kde vás můžeme v nejbližší době vidět?

Míša: Tak my teď budeme pracovat hlavně na školních věcech, s Martinou děláme bakalářku...
Martina: ... Takže nás můžete vidět v Dubí. (smích)
Míša: Ale určitě budeme mezi tím dělat na nových věcech pro NO NE, a jestli se objeví nějaké akce, jako jsou designové markety, tak tam.

Za rozhovor děkuje
Lucie Kaslová

Více informací na:
http://www.mynone.cz/
http://www.facebook.com/no.ne.design

Naši partneři:

  • Slovenské centrum dizajnu