Design Cabinet CZ

25.08. 2023

Ergonomie to má stále těžké

Ergonomie

„Běžně si ani neuvědomujeme, že převažující myšlení vede designéry k metodice zůstávat pohodlně u starých běžných řešení anebo být atraktivně invenční umělý násilným způsobem, bez ohledu na člověka a prostředí, v němž funguje. Podobně na to nemyslí uživatelé, nevidí, že něco není v pořádku, protože jsou na to dlouhodobě navyklí, žijí v tom, je to jejich kultura, nemají dost energie něco změnit, nesprávné prostředí v nich totiž vytváří všeobecnou pasivitu a rezignaci. Vidět svět užitečně „jinak“ můžeme jen při konfrontaci s člověkem „z jiné planety“. Může to být někdo z jiné kultury (na to jsme ovšem hákliví, pozn. BN), malé dítě nezatížené nánosem kultury (to nebereme vážně – pozn. BN) nebo někdo z jiné profesionální oblasti (co je mu do toho! – pozn. BN).“ Slova profesorky Veroniky Kontradyové, včetně jejího užitečného výzkumu jsou tím potřebným názorem z „jiné planety“, který nám chybí.

Podobně to vidí pedagog Fakulty architektury Tomáš Fassati: „Lidský organismus je nesmírně, zejména krátkodobě přizpůsobivý všem problémů prostředí, ve kterém funguje, a tak bez ohledu na námahu fyzickou i mentální se většinou vypořádá se všemi překážkami, což považuje za jednodušší, než hledat způsoby jejich odstranění. Věda, která nám pomáhá řešit optimální kvality našeho prostředí – ergonomie – tak stále není dostatečně doceněna a stojí na vedlejší koleji zneužívaná zištně komerčním marketinkem, kdykoliv se mu to hodí.“

Do značné míry to souvisí s problémem rozvoje civilizace, kdy se věda svou komplikovaností dostala mimo možnosti chápání široké veřejnosti a spíše než využívána pro všeobecný užitek je zneužívána pro společensky a ekologicky bezohlednou, nesnadno kontrolovatelnou a regulovatelnou maximalizaci zisku komerčních subjektů nebo pro populistickou manipulaci veřejného mínění. Již v polovině 20. století na to inteligentně upozornil významný český filosof profesor Jan Patočka ve své práci „Přirozený svět jako filosofický problém“, ale filosofie bohužel není dnes tím, co by většinová společnost byla ochotna a schopna sledovat, aby získala hodnotné podněty pro svou praxi. Tak jako Patočka byl schopný si všimnout, že vývoj vědy se příliš vzdálil možnostem běžného myšlení veřejnosti, schopní filosofové to sledují i v navazujícím procesu. Patří k nim zejména Bruno Latour, který vnímavě analyzoval možnosti a potřeby myšlení mainstreamu společnosti a podnětně popsal metodiku, jakou musí soudobá věda v komunikaci s laiky užívat, aby její výsledky byly užitečně aplikovatelné pro rozvoj civilizace, jejíž samořídící (laický demokratický) mechanismus viditelně zásadně selhává. Spočívá v etické a srozumitelné prezentaci účelu vědeckých poznatků, respektování myšlení laiků vč. existence nejen přirozených soudobých lidových pověr, ale i subjektivní interpretace všeho, co člověka přesahuje. S tím, že jde o proces demokratického vyjednávání, laik nemusí souhlasit s akceptování odborně správných řešení, musí ale nést jasnou odpovědnost za každé špatné rozhodnutí. Je proto dobře, že Latourovy texty jsou již déle k dispozici i v češtině (Stopovat a skládat světy s Bruno Latourem, tranzit.cz, Praha, 2016), ale při širokém zaměření české společnosti na angličtinu bychom neměli vynechat ani Latourův poslední text „After Lockdown“ (Paris, 2021). A poctivá národní hrdost (nikoliv módní pyšnost) by nás měla vést k užitečným návratům k Patočkovu textu, nejen pro jeho trvající smysluplnost, ale i z úcty k mysliteli, který byl ochoten obětovat svůj život v boji s totalitou.

Pokud pochopíme východiska, nebude nám divné, že nemírně užitečná multidisciplinární věda o fungování (interakci) lidského organismu v prostředí, je u nás teprve ve stádiu emancipace. Nemá vlastní výzkumný ústav ani vysokoškolský studijní obor, takže vědci sdružení v České ergonomické společnosti musejí spoléhat na samostudium a nadšenecký výzkum, pro který není k dispozici běžná grantová podpora, jakou mají univerzitní centra jiných oborů nebo ústavy Akademie věd. A znalci vědí, že už bylo lépe. Ve výzkumném ústavu bezpečnosti páce fungovalo dobře v 70. a 80. létech samostatné oddělení ergonomie s laboratorním zázemím, jisté možnosti měl také do roku 1990 Institut průmyslového designu, kvalitní výzkum se zapojením studentů probíhal na zlínském pracovišti Vysoké školy uměleckoprůmyslové, publikované výsledky výzkumu mělo i muzeum designu v Benešově navazující na Mezinárodní institut informačního designu. To je ale vše minulostí, k likvidaci došlo běžným způsobem nezodpovědných mocenských rozhodnutí.

Odraz nedobrého soudobého stavu zrcadlí i česká wikipedie, která ještě nedávno měla jen několik nekvalitně zpracovaných hesel o ergonomii. V posledním období se situace v této veřejné encyklopedii sloužící vzdělávání laiků i studentů díky aktivitě vědců z České ergonomické společnosti (ČES) lepší. Byla upravena nebo nově zpracována základní hesla, k nimž patří „ergonomie“, „ergonom“, „dějiny české ergonomie“, nebo medailonky předních českých vědců oboru. Nyní se veřejnost postupně dočká článků o běžných tématech, kterým se ergonomie věnuje. Zpracována je například ergonomie osobního železničního vagonu, nebo ergonomie rodových rozdílů, připraveny jsou články o ergonomii hygienických zařízení, jídelen, pěších komunikací, léčebných lůžek, nákupních tašek, počítačů, jejich software apod. Mnohé z encyklopedických hesel se mohou opírat o kvalitní domácí výzkum, který je respektován i odborníky v zahraničí. Čeští výzkumníci mají výhodu, že publikační činnost na rozdíl od jiných rovin ergonomie u nás nezaostává mj. díky pestrosti struktury různých velkých i malých vydavatelství.

Při oprávněně kritizované metodě hodnocení a finanční podpory české vědy stojí možná za pozornost, že větší motivací pro její tvůrčí základnu mohou být osobní nadšení a snaha o emancipaci podceňovaného oboru než peníze a osobní kariéru podporující mechanismy.