19.08. 2021
K čemu je designérům Patočkova filozofie?
Design v souvislostech
Jana Patočku většina kulturních lidí zná s takovou samozřejmostí, jako historii protikomunistického hnutí Charta 77. Všichni si pamatujeme, že byl jejím odvážným mluvčím, kterého zatkla tajná policie a při násilných výsleších mu přivodila smrt. Nedávno o tom dokonce pražské Studio Hrdinů ve Veletržním paláci připravilo velmi kvalitní divadelní hru.
O odborné Patočkově práci však vědí už jen ti hloubavější, kteří tuší, že filosofie není žádná nezávazná společenská nadstavba, ale základ každého jednání člověka, ať už si toho je vědom nebo ne. Nicméně zásadní příspěvek Jana Patočky pro každého současného člověka spočívá v tom, že mu nabízí překonání subjektivního rozporu mezi přirozeným a vědeckým vnímáním světa. Mnoho lidí si tento rozpor nemusí uvědomovat, ale všechny nás nějak problematicky ovlivňuje. Věda nám dává k dispozici stále více poznatků, které neodpovídají našemu smyslovému vnímání a jeho subjektivnímu laickému zpracování. Vyrovnáváme se s tím různě a mnohdy v neprospěch sebe, společnosti i přírody. Patočka přichází s řešením, které může oba úhly pohledu zharmonizovat.
Jde o to, abychom dokázali svět vnímat integrovaně, spojitě, ne v rozporu dvou pohledů. Patočka nám proto radí: „Svět nemůžeme sjednotit v rovině věcí, které nějak vnímají naše smysly a nějak věda, nýbrž dynamickou jednotou činností, které lidský duch vykonává.“ Pokud vám tato věta nedává čitelný návod, pokuste se nahlédnout do Patočkových spisů, které vůbec nejsou suchým teoretizováním o životě.
A k čemu je to užitečné při tvorbě designu? Chceme-li být zodpovědnými autory celkového řešení, musíme do hloubky a komplexně vnímat postavení a fungování každého produktu, který navrhujeme. A k tomu jsou nezbytné nejen znalosti z přírodních a společenských věd, vyvinuté náročnější typy inteligence (intrapersonální, interpersonální, ekosystémové a existenciální), ale i kvalita našeho pohledu na svět, kterou Patočkovo pojetí podporuje.
A pokud patříme k té části tvůrců, kteří zvládají jen estetiku a řemeslo designu a při čtení knížek se nám dělá mdlo, přiznejme si, že musíme nezbytně pracovat v týmu, který vhodně doplní odborníci ovládající další, bohužel mnohem důležitější roviny navrhování, než jen styl a technologie. Platí to zejména pro ty, kteří se chtějí věnovat uživatelsky přátelskému designu, nebo ještě komplexnějšímu oboru – designu služeb. Technologie i společnost se přirozeně rozvíjejí do stále větší složitosti, a proto povrchní namátkové studium odborných disciplín nemůže nahradit skutečnou odbornost jedince nebo vyrovnaně složeného týmu. Pro mladé tvůrce je důležité, aby se tomuto problému dostatečně věnovaly zejména odborné školy nebo jimi oblíbená média, k nimž patří například Czechdesign.
Tomáš Fassati, Vysoká škola uměleckoprůmyslová
