Design Cabinet CZ

30.08. 2022

Profesní etika až na prvním místě

Design v souvislostech

Moc má mít síla myšlenek, ne síla postavení

Člověk je inteligentní bytost, proto si musí ve svém konání uvědomovat obecné principy, jinak nevnímá život v reálných souvislostech a jen se nechá unášet v náhodných pocitech. O principech je důležité diskutovat, abychom si je ověřovali. Diskuse je opak nařízení. Někteří (ne všichni) lidé nemají rádi moralizování, protože většinou zní jako příkaz bez diskuse. Pro skutečně svobodného člověka je ale i moralizování jen podnět k zamyšlení, ne příkaz, a proto mu nevadí. Dnes se podívejme na princip moci, který se ve tvorbě designu často projevuje. Na závěr si řekneme konkrétní příklad z praxe, ale na úvod jako podnět popíšeme známé situace z některých uměleckých škol.

Děkan jedné z nich byl přes svůj vysoký věk mezi inteligentními lidmi známý ze svých písemných i ústních projevů velmi aktuálním vnímáním společenského vývoje. Jeho okolí jej respektovalo, ale myšlenky nechávaly kolegy značně lhostejné, což bohužel bývá v mezi umělci poměrně běžné. Děkanem řízený tým tedy fungoval na principu hierarchie postavení, ne na principu inspirace, což jej zbytečně připravovalo o užitečný potenciál. Typické bylo, že když děkan ve své funkci skončil, byl ze slušnosti (také jeden z etických principů) ponechán v některých poradních orgánech školy, kde už ale mohly mít sílu jen jeho samotné myšlenky. Ty však neměl kolektiv schopnost identifikovat, a tak se jeho postavení rychle stalo zcela marginálním.

Druhá situace ukazuje opačný problém. Na jedné ze škol se stal novým děkanem její dlouholetý pedagog. Byl znám svou pracovitostí, ale výsledky jeho práce byly, jak říká „standardní“. Přinášely škole body v běžných hodnoceních, ale nevynikaly inspirativností. Bylo to znát i na školních diskusích, kdy vystoupení tohoto pedagoga nevedlo k podnětným rozhovorům. V tomto místě se ale musíme zamyslet, neboť se podobá předchozímu příkladu, kdy ani podnětné myšlenky nepřinášely efekt. Je na tom vidět, jak je důležité, aby se v každém týmu našel aspoň jeden partner, který kvalitu myšlení svého kolegy rozezná. To, co dále následovalo, nebylo postaveno na inteligenci týmu, ale na typické české kolaboraci s mocí. Uvedený pedagog se stal děkanem a najednou jeho myšlenky (bez ohledu na kvalitu) začaly být respektovány.

Úspěšné týmy využívající kolektivní inteligenci fungují v synergii, kde princip spolupráce převažuje nad principem vzájemné soutěže. Inteligentní členové týmu vědí, že otevření se vzájemné spolupráci jejich osobní kariéru neoslabí, ale naopak. Vede toho je ovšem známo, že méně schopní lidé mají silný obranný mechanismus, kterým brání své postavení vůči schopnějším. Patří k němu právě kolaborace s mocí, uzavřenost, zákulisní taktiky apod.

A teď se podívejme, jak se problém projevuje přímo v designérské tvorbě. Ta je buď interdisciplinárně týmová, nebo samotný designér je nucen spolupracovat s partnery výrobce či obchodníka. Designér může prosazovat kvality produktu, které považuje za rozhodující, zejména estetiku, ale někdy také ergonomii, ekologii… Komerční partneři mohou prosazovat populistické vlastnosti, které jim pomohou produkt lépe a zištněji prodávat, a jeho další vlastnosti, které mnohdy uživatel dostatečně nerozezná, budou podceňovat. O výsledku bude rozhodnuto na principu mocenského postavení, které v tomto případě přinášejí výrobci peníze. Na trhu pak může být výrobek obchodně úspěšný, klamavý marketink dokonce zařídí, aby uživatel nekvalitu nepřisuzoval výrobci. Odborníci ale skutečné hodnoty rozeznají a v odborné kritice zodpovědnost za ně přisoudí designérovi. Řekneme si možná: neprávem. Měl designér více použít své znalosti a výrobce přesvědčit o lepším řešení? Nebo neměl přistoupit na kolaboraci s mocí a spolupráci zrušit? Na tyto otázky neexistují jednoduché odpovědi. Ale o to více je třeba o nich průběžně přemýšlet, diskutovat a kriticky psát. Základem toho pak musí být kolektivní diskusní semináře profesní etiky na uměleckých školách, které mohou být přínosné nejen pro studenty, ale i pro samotné pedagogy.

 

Tomáš Fassati

 

 

Připojené obrázky

Naši partneři:

  • Slovenské centrum dizajnu