03.11. 2025

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2025 – Ondřej Sláma

rozhovory

Seznamujeme vás s nominovanými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2025. Ondřej Sláma vám v následujícím rozhovoru představí svou kolekci skleněných kropenek Pascha, ve které propojuje tradiční velikonoční symboliku s moderním designem. Dozvíte se, jakým způsobem ho ovlivnila jeho pouť do Santiaga de Compostela, a jak vnímá interpretaci sakrálních předmětů současným designerským jazykem.

Do soutěže ses přihlásil s kolekcí skleněných kropenek Pascha. Můžeš, prosím, čtenářům vysvětlit, proč jsi zvolil tento název?

Název „Pascha“ jsem zvolil, protože symbolizuje Velikonoce, které jsou spojeny s křesťanskou vírou a jejími tradicemi. Slovo „Pascha“ vychází z hebrejského „Pesach“, což označuje svátek vysvobození, a v křesťanském kontextu se vztahuje k oslavě zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tento název tedy odráží duchovní podstatu kropenek a jejich propojení s velikonočními tradicemi.

 

Čím jsou podle tebe kropenky jedinečné? Jak tě vůbec napadlo si je zvolit za předmět svého designérského zájmu?

V kropenkách jsem se snažil propojit tradiční velikonoční symboliku s moderním přístupem k designu. Jejich dekor, inspirovaný zdobením vajec, odráží jak historické, tak současné aspekty víry. Dále je pro realizaci využita poměrně technologicky náročná technika, která přinesla i nějaké peripetie v procesu.

Téma kropenky souvisí s mojí snahou o pochopení fenoménu křesťanské víry, přestože pocházím z poměrně ateistického prostředí. Kropenka mi přišla jako ideální předmět, ve kterém můžu znázornit moji snahu se dovzdělat v této oblasti.

 

Jakým způsobem se do projektu promítá tvůj osobní vztah k víře?

Ke snaze pochopit křesťanskou víru mě přivedl zážitek z pouti do Santiaga de Compostela, která pro mě představovala symbolický krok do dospělosti. Na této cestě jsem se setkal s různými lidmi, mezi nimiž byli i hluboce věřící poutníci, jejichž víra a oddanost mě přivedly k novému pohledu na náboženství. Tato zkušenost mě inspirovala k tomu, abych se vydal na cestu hledání odpovědí na otázky, které víra přináší, a právě tento proces objevování jsem se rozhodl vyjádřit ve své kolekci kropenek.

 

Kropenky jsou vytvořeny ve třech velikostech, skrývá se za tímto číslem symbolický význam, nebo jde spíše o formální řešení?

Se souborem o třech předmětech s podobným tvarem a pouze se měnícími rozměry jsem pracoval už v minulosti a chtěl jsem tento princip ještě rozvést. Co se týče symboliky, tak dekory na kropenkách jsou řešeny ve striktní dělitelnosti třemi na osu objektu – tady jsem vycházel z křesťanské symboliky tří svatých. 

 

Jak tě napadlo využít dekor inspirovaný motivem velikonočních kraslic? Máš k této tradici blízko? Jak se Velikonoce slaví ve vaší rodině? 

Pro mé vyjádření k tématu víry jsem potřeboval něco, čeho se můžu chytit a je mi to blízké. Stalo se tak u tradice Velikonoc, kterou si spojuji s novými začátky. V mojí rodině se Velikonoce slaví průměrně – úklid, pečení, vajíčka, pomlázka – nic nadstandardního pro běžnou domácnost z malého města. Já jsem si je ale v posledních letech spojil s očištěním prostor kolem sebe a časem manuální relaxace ve formě zdobení vajec voskem, pletení pomlázky či košíků a pečením tradičních pokrmů. Beru to jako čas, kdy člověk může na chvíli zapomenout na okolní svět a soustředit se na činnost, která přichází pouze v tuto roční dobu.

 

Odkazuješ také na to, že se křesťanství v průběhu let modernizuje, jakým způsobem se to odráží ve tvém designu?

Modernizaci křesťanství jsem se rozhodl vyjádřit zejména prostřednictvím tvaru kropenek a použití roztékajících se křížů v dekoru. Tvar kropenek je organický, plynulý a jednoduchý, což reflektuje současnou tendenci k minimalismu a otevřenosti ve víře. Roztékající se kříže symbolizují proměnu a přizpůsobení se církve moderní společnosti. Tento motiv naznačuje, jak se křesťanství vyvíjí a reaguje na nové výzvy, aniž by ztrácelo svůj základní duchovní význam.

V procesu navrhování jsem přemýšlel nad úplným oproštěním od dekorativnosti, ale došlo mi, že bych tím ztratil osobní pouto k tématu a nadále by pro mě bylo obtížné se s finální realizací ztotožnit.

 

Jaké postupy byly při výrobě použity? Přinesla technika pískovaného přetahu a následného leštění plamenem nějaké nečekané výzvy? Došlo během celého procesu k nějaké krizi?

U kropenek jsem lpěl na tom, aby na dekoru byla znát lidská ruka, což se ukázalo jako lehký technologický oříšek. Nakonec jsem tuto moji ideu vyřešil pomocí naředěného akrylátového tmelu, který měl podobnou konzistenci jako roztavený vosk, a tak bylo možné ho nanášet pomocí špendlíku, stejně jako se to dělává na Velikonoce. Dále se děly peripetie s ohříváním tak velkého tělesa na pracovní teplotu, aby se mohlo vyleštit plamenem. Zdálo se, že posledním problémem bude docílit růžové barvy u jedné z kropenek, jelikož po prvním vychlazení vyšla šedá. Nakonec se ale po nastavení správné chladící křivky barva objevila. 

 

Jak vnímáš vztah mezi sakrálním předmětem a současným designem? Kde jsou hranice interpretace? Je možné, že někteří lidé budou kropenky vnímat například spíše jako umělecký objekt a jak se k tomu stavíš?

Vztah mezi sakrálním předmětem a současným designem vnímám jako zajímavý prostor pro novou interpretaci. Současný design může přetvářet tradiční duchovní předměty do moderní podoby, aniž by se ztratil jejich hluboký symbolický význam. Hranice interpretace jsou otevřené – někdo může kropenky vnímat spíše jako umělecký objekt, což je zcela přirozené vzhledem k jejich formě a technice. Tento přístup nevidím jako problém, protože to ukazuje, jak může design oslovit různé diváky, ať už ve funkčním, nebo estetickém smyslu. Pro mě je důležité, že kropenky mohou být vnímány jak jako sakrální předmět, tak i umělecké dílo.

 

Jak reagovalo tvé okolí, pedagogové, přátelé, spolužáci či rodina na tvůj návrh? 

Většina mých blízkých reagovala poměrně překvapeně, protože jsem se k tomuto tématu v minulosti nějak výrazně nevyjadřoval. Každopádně nebyl nikdo, kdo by mě v tomto projektu nepodporoval, a naopak to přinášelo zajímavé konverzace. Mezi některými pedagogy, jsem také našel prostor pro konzultace v osobním měřítku. Byli to ti, kteří měli k víře blíže nežli já.

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Jsem rád, když se okolí ozve, ať už v pozitivním ohlase či kritice. Jsem ovšem raději, když je konstruktivní.

 

Plánuješ v práci na tomto návrhu dále pokračovat? Mohou si zájemci kropenku zakoupit?

Upřímně si nejsem jistý, zda téma víry ještě budu zařazovat do svých prací. Jsem ale vděčný za tuto zkušenost a možnost vyjádřit se k fenoménu, který má hlubokou tradici. Možnosti interpretace jsou sice rozsáhlé, ale když jde o respekt k víře a zároveň o zahrnutí osobního pohledu, je někdy složité najít rovnováhu, aniž by došlo k nějaké kolizi mezi těmito dvěma aspekty.

Kropenky jsou v této chvíli ve vlastnictví školy, takže pokud se nerozhodnu jich externě udělat více, je prodej nepravděpodobný – už jen z důvodu náročnosti výroby.  

 

Výroba tedy byla hodně časově náročná. Jak dlouho celý proces trval?

Celkově bych řekl, že proces trval kolem 24 hodin čistého času, když nepočítám chlazení výrobku v tamprovně. Časově nejnáročnější byl proces nanášení akrylátového tmelu a dále pískování, tím jsem někdy trávil až několik hodin. 

 

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučil ses něco nového?

Momentálně jsem stále na startu své tvorby, a tak jsem si nestihl vyvinout osobitý jazyk vyjádření. Snažím se tedy do každého projektu zakomponovat výzvu, ať už po ideové nebo té technologické stránce. Poprvé jsem si vyzkoušel zpracovat téma víry, a co se hutě týče, velkým přínosem pro mě bylo leštění plamenem, i když je pravda, že jsem si na první pokus mohl vybrat nějaké menší těleso a nebýt tak ambiciózní.

 

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design? Proč jsi vybral zrovna své kropenky?

S nápadem přihlásit mé kropenky do soutěže přišla má bývalá ateliérová vedoucí MgA. Anna Polanská, za což jsem jí velmi vděčný. Upřímně mě samotného by to pravděpodobně vůbec nenapadlo – možná kvůli nedostatku sebevědomí.

 

Přihlášený projekt jsi vytvořil v rámci svého studia na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Byl jsi se studiem na této škole spokojen? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Ano, se studiem na SUPŠS v Železném Brodě jsem byl velmi spokojen. Škola mi poskytla pevné řemeslné základy, možnost pracovat s různými technikami, a hlavně prostor pro osobní rozvoj a experimentování. Díky podpoře pedagogů jsem měl možnost přemýšlet o sklu nejen jako o materiálu, ale i jako o prostředku k vyjádření myšlenek a témat, která mě zajímají. 

 

Chtěl by ses designem živit? Co tě čeká teď? Pokračuješ ve studiu?

Ano, rád bych se designu věnoval i v budoucnu, s čímž se pojí i mé začínající studium na Fakultě umění a design UJEP v Ústí nad Labem v ateliéru Design skla. Moje ambice je ovšem vyvážit studium designu s praxí na sklářské huti.

 

Představ nám své směřování v rámci designérské práce. Co tě nejvíce těší na práci se sklem? Na který svůj výtvor jsi například nejvíce hrdý? 

Mým zájmem je objevovat nové technologie zpracování skla, ať už na huti, či následném zušlechťování za studena. Stále se ale považuji za skláře začátečníka, takže do komplexních designových projektů mám daleko. Materiál skla zbožňuji hlavně kvůli jeho vlastnosti neodpouštět chyby v procesu zpracování, i když i to někdy vede k zajímavým závěrům. Mojí srdcovou prací se stal set váz na téma inspirace Zdenkou Braunerovou. Zadání jsem dostal v prvním pololetí maturitního ročníku a rozhodl jsem se si v rámci této práce vyzkoušet techniku Graal.

 

Necháváš se ve tvorbě ovlivnit současným děním? Reaguješ na společenská témata? 

Kropenky jsou zatím první projekt, kdy jsem se k něčemu takovému přiblížil. Momentálně nemůžu říct, že mám takovou ambici. Čas ukáže…

 

Máš nějaký designérský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Bohužel mě nenapadá konkrétní umělec, kterého bych zmínil, jde spíše o celkovou komunitu jak umělců, tak sklářů, kterou aktivně sleduji a snažím se si od každého vzít něco z jejich tvorby.

 

Kdo tě nejvíce podporuje ve tvé designérské práci?

Rozhodně rodina, vždy mě podporovala ve všech mých zájmech, stejně jako moji přátelé. Učí mě mít jiné pohledy na věci a přemýšlet kriticky.

 

Kde hledáš nápady pro svou práci?

Povětšinou nápady dorazí nečekaně, přisuzuji je jednoduše životu. Ve dnech, kdy se snažím pouze přežít, mě často potkávají nečekané situace a náměty, které si zapisuji, a z nich pak čerpám.

 

Myslel sis odjakživa, že budeš designérem, nebo jsi v dětství snil o jiné profesi?

Jelikož jsem vyrůstal v kraji sklářů (Novoborsko), od snů jako být astronautem a řidičem ponorky jsem rychle ustoupil a na řadu přišla touha po profesi skláře. Dále mě velice oslovila škola v Železném Brodě, což se pojilo s objevením designu jako takového a propojení teorie s praxí. 

Hlavní milník na mé cestě byla tedy rozhodně škola, která ve mně zažehla jiskru zájmu těchto oborů. Velký vliv měla dále výuka dějin výtvarné kultury, kde jsem měl štěstí na úžasného kantora, který pracoval spíše na porozumění předmětů výuky a nelpěl tolik na memorování termínů.

 

Co pro tebe design a umění jako takové znamená?

Design i umění pro mě představují prostor svobody i odpovědnosti. Jsou to způsoby, jak vnímat svět, reagovat na něj a zároveň ho nějakým způsobem utvářet. Design beru jako kompromis mezi estetikou a funkcí v různých poměrech. Umění je pro mě osobnější – možnost se vyjádřit dle svých potřeb bez nutné obhajoby nebo jasné interpretace. Obojí využívám jako možnost seberealizace.

 

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěl dosáhnout? Například vysněný projekt či designérské studio, se kterým bys rád spolupracoval?

Řekl bych, že se v oblasti designu stále rozebíhám a cíl buď stále není, nebo je v nedohlednu.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Nějakou velkou tvůrčí krizí jsem zatím neprošel, takže o této zkušenosti mluvit nemůžu. Mám ovšem problém projekty dotahovat do konce a bojuji s nárazovou zaujatostí různými tvůrčími činnostmi. Recept, jak to změnit, jsem doposud nenašel a v pátrání budu pokračovat.

 

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Nyní se připravuji na start vysoké školy. Snažím se nemít velká očekávání, aby mě studium mohlo jen mile překvapit.

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií?

Mimo můj obor se věnuji cestování, které mě velice naplňuje. Dále jsem členem malého skautského oddílu v mém městečku, kde se snažím zapojovat na akcích a prohlubovat znalost práce s dětmi.

 

Co tě v poslední době potěšilo?

Po mé maturitě jsem měl možnost pracovat v mém oboru na huti po dobu čtyř měsíců, z čehož mám jakožto workoholik radost, i když se to často neslučovalo s mým sociálním životem.

 

Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě i studiu.

Julie Vojtková

 

Práci mžete vidět také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/1195/

 

---