26.08. 2025
Vila Schminke v Löbau – historie jednoho architektonicky významného domu
Historie a osobnosti
„Dům, který mi byl nejmilejší…“ přiznal se významný berlínský architekt Hans Bernhard Scharoun (1893-1972), který vilu navrhl v roce 1930 pro Fritze Schminkeho, majitele firmy Anker vyrábějící těstoviny v městečku Löbau (Lobava) nedaleko hranic s Polskem a tehdejším Československem.
Manželé Fritz a Charlotte Schminke chtěli postavit pro sebe a čtyři děti rodinný dům. Při hledání architekta navštívili tehdejší výstavní vzorová sídliště Weissenhof ve Stuttgartu organizovaném Deutsche Werkbund (1927) a WUWA (1929) v Breslau (dnes Wrocław, Vratislav). Tam je oslovily domy Hanse Scharouna, kterého v roce 1930 požádali o návrh rodinné vily..
O svém budoucím domě měli manželé konkrétní představu, i když architektovi nechali dostatek místa na jeho práci. Fritz Schminke později vzpomínal na svoje zadání: „Dům pro 2 rodiče, 4 děti a příležitostně 1-2 hosty; poněvadž zahrada ležela z velké části severně od plánované stavby domu, měl být výhled sem co nejvíc volný, avšak obytné místnosti měli mít také dostatek jižního slunce; lehké spravování domu, pouze jednu pomocnici pro paní domu; praktické podlahy, snadno a lehce čistitelné koupelny, ložnice i umývárny; obytný prostor, místnost na praní a koupelnu pro služebnou; možnost pěstování květin, o které se paní domu obzvlášť zajímá...“.
Úpravy projektu proběhly především kvůli finančním úsporám šestkrát. Třípodlažní stavba z montovaného ocelového skeletu s cihlovými zdmi má podlouhlý tvar, možná i proto se mu přezdívá „nudlový dům“. Možná však i proto, že se ve vedlejší továrně majitele vyráběly nudle.
Tvarem, terasami i kulatými okénky připomíná také parník, což byl znak i pro jiné funkcionalistické budovy včetně vil v tehdejším Československu. Terasy mají měkký tvar se zaoblenými hranami. Organickému tvarování stavby je přičítán charakter orgánů, protože se v něm, stejně jako v přírodních orgánech, odehrávají určité procesy. Místnosti uvnitř domu navrženého podle organického principu slouží i zde danému zadání.
O domu Schminke nelze získat ucelený dojem pohledem z jednoho místa. Na jihozápad, směrem k továrně (dnes neudržované chátrající budově), je orientován přístup a hospodářský dvůr. Žluté zdivo, vysoký komín, bílé omítky, uzavřená stěna hospodářské části a červeně natřené okenní rámy odkazují na protilehlou továrnu. Na severozápad dům působí uvolněněji. Převládají skleněné plochy patra a terasy se schodištěm srůstající se zahradou. V návrhu domu byl stín dopadající do obytných místností při putování slunečního světla spočítán právě tak, aby bylo klima uvnitř regulovatelné díky světlu a teplu dopadajícím přes jižní okna, dřevěné žaluzie, lýkové rohože a větrací křídla.
Při pohybu po domě se při každém dalším kroku jeho obraz mění. Je to dáno posuvnými stěnami, závěsy, dveřmi a okny, které umožňují proměnu prostoru a přizpůsobení se požadované funkci. Významnou roli hraje proměna světla, které prostor oživuje. Ze dne je to proměnlivé sluneční světlo a v noci umělé osvětlení, které naplňuje prostory a protahuje stíny. Architektura domu Schminke by se dala popsat jako "dynamická", jako architektura, která díky pohybu ožívá.
Široká příjezdová cesta vede k hlavnímu vchodu s výrazně přečnívající dlouhou markýzou, která plní také praktický účel ochrany před deštěm při vystupování z auta. Při nočním osvětlení působí vstup futuristicky. Po závětří se otevírá centrální hala, v níž se setkávají tři funkční oblasti domu: bydlení, spaní a hospodaření. Hospodářská část domu, pokoj pro služku, kuchyně a přípravna a vstup do sklepních prostor jsou orientovány od haly nalevo na západ. Kuchyně a přípravna jsou racionálně uspořádány podle principů tzv. frankfurtské kuchyně rakouské architektky Margarete Schütte-Lihotzky. Využit je každý sebemenší prostor. Skřínky mají většinou posuvná dvířka, a pokud se otevírají jinak, mají jednoduché úchytky umožňující kuchařce použít jen jeden prst, aniž by se dvířka zašpinila například od těsta.
Vedle kuchyně je ve vstupní hale umístěna jídelna s velkorysým výhledem do zahrady. Napravo se z haly vstupuje do podlouhlého obývacího pokoje, který ústí na východě do zimní zahrady. Průčelí s okny směrem k továrně zachycuje pro tento prostor požadované jižní slunce; severním směrem do zahrady se místnost otevírá okny na výšku celé místnosti. Svou transparentností dům stírá hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem. Byt se v přízemí opticky prodlužuje až do zahrady.
Ze vstupní haly vede poměrně úzké schodiště do patra, které ve srovnání s přízemím působí velmi spartánsky. Pokoj pro hosty s malou koupelnou je poměrně velký, ale dětské ložnice jsou prostorově redukované na minimum a připomínají lodní kajuty. Je v nich minimum úložných prostorů. Naopak na úzké chodbě je pro ně umístěna řada skříněk. Na konci chodby je vstup na terasu, která je přístupná také z ložnice rodičů. V té není klasické manželské lůžko, ale dvě samostatná lůžka orientovaná na různé světové strany. Architekt vyšel vstříc rozdílnému rytmu spánku manželů. Zatímco paní Schminke byla ranní práče, měla postel orientovanou k východu s výhledem do zahrady. Její manžel chodil spát pozdě, ráno vstával později. Jeho postel byla obrácena směrem k továrně. Čela postelí však byla v rovině, aby mohli manželé komunikovat a vidět na sebe.
Jako další životní prostor vnímala rodina zahradu – v teplém ročním období se se samozřejmostí připočítávala k obývacímu prostoru. Nikoli z ekonomických důvodů, nýbrž z přesvědčení nechala Charlotte Schminke ke květinové a odpočinkové zahradě založit na sousedním pozemku ještě užitkovou zahradu o rozloze 11.000 m2. Zde se dodnes nachází přírodní ovocný sad rodiny Schminkeových. Celý dům se pak odráží ve vodní hladině jezírka v romanticky pojaté zahradě, jejímž autorem byl Hermann Mattern.
Hans Scharoun utvářel v domě všechny místnosti v duchu gesamtkunswerku. Navrhl svítidla a vestavěný nábytek v souladu s expresivním barevným konceptem. Velká část tehdejšího barevného provedení se dnes už nedochovala, včetně původně barevně upravených tapet. Dnes jsou prostory vymalovány neutrálně bíle. Podle různých dochovaných střípků si lze představit, v jak veselých barvách byly interiéry kdysi koncipovány. Schminkeho dům dodnes vyzařuje jas, který byl záměrem stavitelského páru a jejich architekta.
Technické prvky
V podzemní části domu, odkud je také vstup na zahradu, je umístěna kotelna, prádelna, sušárna, komora na potraviny a temná komora, neboť paní domu ráda fotografovala a sama si filmy vyvolávala. Dochovaly se tak četné černobílé fotografie a filmy zachycující život rodiny.
V celém domě s mnoha velkými jednoduše tenkými skly zasklenými okny se muselo hodně topit. Kraj, v němž dům stojí je chladný, často zde prší a je větrno. V kotelně se topilo koksem, teplo se rozvádělo do radiátorů. Na chodbě v patře je u úzkých horizontálních oken speciální konstrukční kování pro možnost větrání. Patentní je i systém otevírání oken a větrání v přízemní zimní zahradě.
Hans Scharoun vyšel vstříc i zálibě paní domů v pěstování rostlin a navrhl proto v přízemí dvojitý parapet ve dvou úrovních pro umístění květináčů. Pro pána domu navrhl zase u psacího stolu speciální výklopné otevírání okna. Podobných „maličkostí“ pro potřeby rodiny najdeme v domě více.
Osudy rodiny a domu
Stavitel domu Fritz Schminke, se narodil v roce 1897 v Glauchau. Jeho otec Wilhelm byl původně vedoucím pracovníkem v textilní továrně. V roce 1904 se seznámil s podnikatelem Juliem Richterem z Löbau, který zamýšlel prodat svou ztrátovou továrnu na těstoviny. Wilhelm rozpoznal potenciál prodeje těstovin na německém vnitřním trhu a zakoupil proto pozemek včetně výrobních zařízení v ulici Äußere Bautzner Straße. V roce 1918 Wilhelm Schminke onemocněl a podnik už nemohl vést naplno, a tak se Fritz, jako nejstarší sy,n ujal ve svých 21 letech zástupně vedení továrny na těstoviny.
Wilhelm Schminke zemřel 28. dubna 1920 a o něco později i jeho žena Anna. Fritzovi tedy bylo pouhých 23 let, když převzal plnou odpovědnost za otcovu továrnu. O dva roky později se Fritz oženil a se svou ženou Charlottou se nastěhoval do bytu po svých zemřelých rodičích, řadového domu na okraji centra Löbau. V následujících letech se manželům Schminkeovým narodily čtyři děti: Harald (1924), Gertraude (1926), Erika (1929) a nakonec Helga (1930). Pro rodinu s tolika dětmi neskýtal dům po rodičích dostatek místa, ale Wilhelm Schminke již v roce 1910 zakoupil v bezprostřední blízkosti továrny na těstoviny velký pozemek. V roce 1916 byla architekty Lossowem a Kühnem vyprojektována stavba typické továrnické vily, která již získala i povolení, ale jejíž realizace ztroskotala na zákazu stavění soukromých staveb za první světové války.
Fritz a Charlotte Schminkeovi začali na konci 20. let 20. století s hledáním vhodného architekta, který by vyprojektoval jejich nový rodinný dům. Na stavební výstavě „Bydlení a pracovní prostor“ (WUWA) jej našli: největší budova výstavy, svobodárna, byla dílem vratislavského profesora Hanse Scharouna. Stavba, připomínající loď, se jim líbila, a tak Schminkeovi mladého architekta angažovali a od té doby je pojilo celoživotní přátelství.
Schminkeovi dům obývali pouze 12 let. Po smrti syna Haralda ve druhé světové válce v roce 1943 a válečném zajetí Fritze Schminkeho v Sovětském svazu dům zabrala Rudá armáda a zřídila zde přechodně vojenskou komandaturu. V roce 1946 se dům rodině v bezvadném stavu vrátil, současně jim však byla vyvlastněna továrna na těstoviny. Charlotte Schminkeová zřídila v domě zotavovnu pro děti z rodin stižených bombardováním Drážďan. Její muž se ze sovětského zajetí v 51 letech vrátil až v roce 1948.
V roce 1950 Fritz Schminke opustil zemi – z Německé demokratické republiky/NDR do Německé spolkové republiky/NSR (dům se po 2. světové válce dostal do sovětské zóny, a tím pádem později do NDR, fungující od roku 1949 do roku 1990), protože zde platil za válečného zločince. Jeho firma dodávala německé armádě těstoviny a se snem byli vojáky německé nacistické armády. Jeho žena jej v roce 1951 následovala do západoněmeckého města Celle. Po odstěhování celé rodiny na západ pronajali manželé Schminkeovi dům městu Löbau, které zde v květnu roku 1951 zřídilo klubový dům Svobodné německé mládeže (FDJ). O rok později došlo k vyvlastnění. V roce 1963 byl i klubový dům zrušen a Schminkeho dům byl využíván jako „dům pionýrů“. To pokračovalo až do převratu NDR v roce 1989.
Manželství Fritze a Charlotty se rozpadlo, v roce 1953 se rozvedli. Fritz Schminke zemřel v roce 1971 v Celle, jeho žena Charlotte v roce 1976 v Goslaru. Továrna na těstoviny byla v provozu jako národní podnik Anker-Teigwaren (Těstoviny Anker) NDR až do převratu v roce 1989. Po znovusjednocení Německa už podnik nedokázal obstát v konkurenci a výroba byla v roce 1992 zastavena. V roce 1993 se Schminkeho dcery zřekly nároků na vrácení domu, čímž a položily základ k jejímu dnešním veřejnému využití.
Po pádu komunistického režimu a skončení Pionýrské organizace provozovalo město dům Schminke až do srpna 1993 jako rekreační středisko pro děti a mládež. Ve stejném roce se zdejší městská rada usnesla, že se správa Rekreačního střediska Löbau, Kirchallee 1b, převede s platností od 1. září 1993 na společnost "Förderverein Freizeitzentrum e.V.". V roce 1999 městské rada rozhodla, že spolek jako uživatel domu musí začít s plánovanou asanací. Od nastěhování se spolku zpět do zrekonstruovaného domu v lednu 2001.
Dům se přejmenoval na "Haus Schminke e.V.". Na konci léta 2005 vypověděl spolek městu smlouvu o užívání a od 31. ledna 2006 vrátil dům nazpět městu Löbau.
Od února provozuje dům Schminke opět město Löbau samotné. Dům je veřejnosti trvale přístupný a je k dispozici různorodým využitím, slučitelným s památkovou ochranou. Je zde možnost prohlídky s průvodcem. Nabízí se i možnost přenocování. Dům Schminke mimo to nabízí také místo pro pořádání workshopů, seminářů, výstav, školení nebo koncertů.
Dům Schminke Kirchallee 1b, Löbau,
Otevřeno: pondělí - pátek (08:00 - 17:00); sobota, neděle a svátky (10:00 - 17:00)
Prohlídky: vstupné (mládež do 14 let zdarma) 1,50 Euro; prohlídka s průvodcem (mládež do 14 let zdarma) 2,00 Euro; povolení k fotografování (dům + zahrada) 1,00 Euro.
Lenka Žižková
Foto: Denisa Daršová
