22.09. 2021
Zpráva roku pro designéry i odbornou kritiku - Evropská unie přijala závaznou vyhlášku o ekodesignu
Novinky
Pro každého může být zprávou roku v designu něco jiného. Třeba informace o novém překrásném produktu slavného designéra na veletrhu v Miláně. Takové povrchnosti ale v tomto článku neočekávejte. Přenecháme je rádi „atraktivním“ médiím zabývajícím se „hurádesignem“.
Pro nepovrchního designéra je jistě zprávou roku informace o tom, že Evropská unie přijala závaznou vyhlášku o ekodesignu, která platí od letošního března. Její účinek se samozřejmě projeví až po čase, ale můžeme se na něj těšit. Výrobcům a dovozcům se nařizuje, že jejich produkty musejí být bez poškození rozložitelné a zase složitelné, a tím pádem snáze přístupné opravám. Současně je povinností výrobce dodávat na své produkty náhradní díly po dobu 7 – 10 let.
Samozřejmě je třeba počítat se silnou protikampaní výrobců a různými snahami pravidlo obcházet. Masovou reklamou budou přesvědčovat, že starší výrobky jsou oproti novým málo výkonné a při existenci internetu věcí se to pokusí ovlivnit negativními zásahy do chodu přístrojů podobně, jako to zkusil relativně nedávno Apple se svými staršími telefony. V rozvinutých demokraciích jsou ale spotřebitelé pozornější a aktivnější než u nás a chrání je funkční spotřebitelské organizace. Apple tehdy musel couvnout, ale počítejme s tím, že vidina zisku povede protistranu spotřebitelů k mnohem promyšlenějším zásahům, které bude těžší identifkovat.
Je třeba si také uvědomit historii snižování životnosti elektroniky. Bohužel ji podnítila směrnice o prodloužení záruční doby produktů ze 6 – 12 měsíců na dnešních 24. Výrobci tehdy začali vymýšlet tzv. kazítka, která je měla pomstít – reálná životnost pak nepřesahovala příliš povinnou záruční dobu. V podstatě jde o neustálý boj „kdo s koho“. Nemá smysl jej vzdávat, protože nevýhody, které nám výrobci připravují, jsou také zásadními nevýhodami pro životní prostředí. I kdybychom chtěli rezignovat a výrobcům ustoupit, příroda ustoupit nemá kam, řídí se neměnitelnými fyzikálně-chemicko-biologickými zákony. Inteligentní část veřejnosti to velmi silně vnímá, a proto ví, že boj je nutný.
Pro samotné designéry z nařízení EU vyplývá, že budou moci navrhovat produkty promyšleněji a úsporněji. Bude vhodné přitom užívat také inteligentní metodu tzv. „komunikujícího designu“, která je vyučována na nejlepších školách – tzn. metodu, která umožňuje zevně vnímat lépe vnitřní uspořádání a funkce produktů a tím přispívat jak jejich lepšímu pochopení a snadnější, opravdu intuitivní obsluze. A pro odbornou kritiku, ale i pedagogy designu z nařízení EU plyne jasný požadavek – hodnotit produkty podle toho, jak jejich rozebírání ulehčuje opravitelnost a recyklovatelnost, zda opravitelnost vedoucí k delší životnosti podporuje ekonomicky přínosně pro uživatele nebo pro výrobce a zda recyklovatelnost opravdu, nejen na oko, zkvalitňuje.
Tomáš Fassati
