Warning: Call-time pass-by-reference has been deprecated in /var/www/hosting/designcabinet.cz/application/controllers/IndexController.php on line 66 Nový (z)boží! v londýnském vězení! | Design Cabinet CZ

Design Cabinet CZ

22.05. 2012 - 24.05. 2012

Nový (z)boží! v londýnském vězení!

Akce

Proč? Protože se v něm konala část projektu Clerkenwell Design Week (CDW). Design českých studentů, kteří se zúčastnili soutěže o Národní cenu za studentský design, se představil v The House of Detention.

Clerkenwell je londýnská čtvrť přibližně mezi dopravními uzly King´s Cross a Farringdon. Do původně průmyslového prostředí se podobně jako v jiných světových metropolích stěhují galerie, showroomy a ateliéry významných firem, architektů a designérů. A také se zde, podobně jako v dalších světových centrech, založila tradice designérské přehlídky Design Week. Probíhá ve dvou historických objektech - The House of Farmiloe a The House of Detention, v showroomech významných světových a britských firem, muzeích i na veřejných prostranstvích. V tu dobu se v Clerkenwellu pořádají přednášky, diskuse, workshopy, Pecha Kucha, hudební produkce. A protože bylo v Londýně zrovna nádherné počasí a sluníčko pražilo, design obydlel všechny trávníky a samozřejmě bistra, kavárny, restaurace i hospody a chodníky kolem nich. Pro mě byl nejatraktivnějším místem parčík kolem St James´ Church s instalací Draisci Studia, kde byl obsazen každý cm2 diskutujícími, sedícími, ležícími a sendviče pojídajícími mladými lidmi. Vystavujícími i návštěvníky. Nekouřilo se zde ani nepopíjelo, obé je na veřejnosti zakázáno.

House of Detention

Clerkenwellské vězení bylo postaveno v roce 1616, což jsme letos okusili na vlastní kůži. Kamenná podlaha, kamenné sloupy a orosené zdi, po nichž stékala voda, působily věru tísnivě. Někteří lidé se nás ptali, jestli jsme už viděli tamní duchy, kterými je prý vězení proslulé. Pro duchy zde ale v době Design Weeku nebyla vhodná atmosféra, protože díky návštěvníkům praskalo ve švech. Vězení bylo přestavěno v roce 1775, a poté ještě jednou v roce 1847 podle návrhu pana Moseleye kopírujícího vězení v Pentonwille. V clerkenwellském bylo 286 cel. Zavřeno bylo v roce 1877, demolováno v roce 1890, aby se uvolnilo místo pro výstavbu školy. Část podzemních kobek zůstala zachována jako připomínka historie britského vězenství. Romantické okolí dnes nijak nenasvědčuje tomu, že se za zdí s brankou některé podzemní cely zachovaly.

Naše kobka číslo 14 byla jako jediná vedle zastřešeného schodiště vedoucího na dvůr, z něhož do podzemí přicházelo alespoň trochu denního světla. Do ostatních se nemělo kudy dostat. Nevýhoda byla, že se zde srážela voda, která kapala odevšad. V cele bylo takové vlhko, že se nedaly dočíst ani noviny, které se rozpadaly jako po dešti, přestaly nám fungovat mobily, hra Lukáše Urbance se začala kácet (což normálně není možné), nalakované vlasy zplihly jako po bouřce, oba Tvorové (velký a malý) se vypínali a Světluška matka mávala křidélky bez ohledu na to, zda někdo pod ní byl nebo nebyl. Možná tam ale byli duchové a ona na to reagovala. Bylo tam takové vlhko, že se voda a plísně nasávaly do svetrů, bund a šálů a zdálo se, že se nevyplatí ani chodit na WC.

Náš výstavní prostor měl asi 35 m2, 5 průchodů a 2 sloupy, takže nenabízel moc možností k ohromující či bombastické instalaci. Na stěny ani do stropů se nesmělo nic věšet ani lepit. Řešení pro tuto část navrhl MgA. Jindřch Vodička, vítěz Národní ceny za studentský design 2010, který nakonec vymyslel rampu, na kterou se zavěsila jak svítidla, tak plakáty. Měli jsme to sice dobře vymyšleno, ale na místě se ukázalo, že je všechno tak trochu jinak. Museli jsme zanechat funkční průchody a kapající voda ze stropů nás donutila umístit rampu blíže ke stěně, než byl plán.Takže se nám do prostoru nevešly všechny plakáty, které jsme chtěli představit. Po skončení výstavy v The House od Detention se výstava přemístí do showroomu firmy Techo, kde se bude potýkat se stejnými problémy - zavěšením svítidel a plakátů. Tuto část má na starost druhá členka londýnské mise MgA. Anna Marešová, loňská vítězka Národní ceny za studentský design. Obrazovou reportáž z ní přineseme.

O lidech a exponátech

První dojem z vězení byl pro nás všechny šok. Vlhko a zima dělaly své. Pak se ale ukázalo, že zájem o výstavu a prostory vězení byl skutečně velký. Od rána do večera se tudy prolévaly davy návštěvníků. V žádném případě nenechali naše exponáty bez povšimnutí. Prvně upoutávalo svítidlo Skleník od Kristýny Pojerové, které jakoby levitovalo v temném prostoru v úrovni očí (v cele byl na zavěšení svítidel nízký strop). Nebylo nikoho, kdo by si nevyzkoušel sáhnout si na bylinky uvnitř. Pak sklouzly oči návštěvníků k erotickým pomůckám Anny Marešové. Nastalo chichotání a smích, pak odbíhání pro kamarády a partnery. Starší dámy si dávaly údivem nad tou odvahou ruku před ústa, mladí návštěvníci se políbili, pohladili. Dívky se chichotaly, mladí muži smáli. Od pomůcek byl krůček ke svítidlům Světlušky od Jolany Šornerové. Začaly mávat křidélky a vydávat typicky vrzavý zvuk. To návštěvníky nutilo nejen je zkoumat, ale konsternovaně pod nimi pobíhat. A všichni se nakonec jako děti smáli! Pak jim zrak sklouzl na svítidlo od Filipa Velehradského a stojací lampičku Vyrobeno dechem od Michaely Tomíškové. Návštěvníci měli tendenci na ni sahat, ale bylo vidět, že si uvědomují její křehkost. Jestli ve vězení byli nějací duchové, jistě se shromažďovali právě u ní a Světlušek. Děti, babičky a dědečkové okamžitě reagovali na hru Toy to Toy Lukáše Moravce. O svítidlo Filipa Velehradského a šperky Kláry Šípkové jevili zájem odborníci a fajnšmekři, okamžitě rozpoznali jejich kvality. Náctiletí a mladí návštěvníci vůbec zkoumali zase se zájmem botasky a zajímali se o jejich koupi. Hodně desítek by se jich jistě prodalo. Prodalo by se mnohonásobně ostatně všechno. Ve velké nevýhodě byl Tvor Jindřicha Vodičky. Hrbolatou dlažbu vězení zvládal jen stěží, přitom prostor by mu skýtal temné kouty jako nikde jinde na světě. Vězení jich bylo plné. Alespoň po celou dobu dýchal a tlouklo mu červeně srdíčko.

Škoda byla, že někteří účastníci nepřipravili pro výstavu dost podkladů. A tak jsme desítkám zájemců psali kontakty na svítidla Skleník a Světlušky a hru Toy to Toy na všelijaké papírky, do poznámkových bloků a na účtenky okolních bister, restaurací a hospod. Dobře se připravila firma Botas, Jindřich Vodička, Klára Šípková a Michala Tomišková.

V den otevření uspořádalo londýnské České centrum v cele číslo 14 večírek, na kterém se sešlo hodně Londýňanů i londýnských Čechů. Poté, co návštěvníky vyhnala z vězení nekompromisní britská ostraha, pokračovala diskuse v dobré náladě v blízké hospodě. Bylo teplo a krásně!

Jsme zvědaví na údaje pořadatelů o návštěvnosti, protože tok návštěvníků byl stálý a s přicházejícími večery se vždy ještě zvyšoval. Akci pořádalo České centrum v Londýně společně s firmou Techo a dalšími institucemi v rámci projektu Czech Open 2012. Výstavu ve vězení postavili, promrzli, rozebrali a opět ve firmě Techo postavili Anna Marešová a Jindřich Vodička.

Lenka Žižková
Foto: Lenka Žižková a České centrum Londýn

Více informací na:
www.clerkenwelldesignweek.com
www.czechopen2012.com
www.czechcentre.org.uk
www.czechcentres.cz

Naši partneři:

  • Česká Stavební Akademie
  • earch.itekt
  • Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství
  • Slovenské centrum dizajnu
  • Asociace užité grafiky a grafického designu