Design Cabinet CZ

30.09. 2012

Retro nanovo z Nanovo

Soutěž – Design na tapetě

Myslím si, že není třeba dlouhého představování, neboť rozhovor, který následuje s Jirkou Mrázkem z Nanovo, je dosti vyčerpávající, ale i přesto si neodpustím vlastní poznámku k tomuto setkání, které proběhlo v jejich ateliéru na Kolbence, kde stojí za to, navštívit ty všechny věci, co se tam ukrývají v policích, osobně. I když Adam musel jet ten den mimo Prahu a my si tu zbyli s Jirkou sami dva, našemu povídání to vůbec nevadilo, a tak jsme analyzovali, přeli se, smáli se, divili se, prostě debatování jak má být. Po hodině a něco jsme byli s rozhovorem u konce a Jirka vyrážel směr Olomouc, vykupovat zboží, a já tramvají, obdařena papírovou taškou plnou Nanovo, směr Domů. Ostatně témata, nad kterými jsme se zájmem diskutovali, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Než se dostaneme k Nanovo, co jsi dělal do té doby, co jsi studoval a jak tě to ovlivnilo?

Když jsem dodělal střední, tak jsem nevěděl, co bych chtěl dělat. Měl jsem takovou naivní vizi, že nepůjdu na vysokou školu, že člověk může normálně fungovat i bez toho, ale potom jsem objevil přes kamarádku „fotku" na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem a řekl jsem si, proč ne. Bavilo mě fotit i říkal jsem si, že věnovat se mu ve škole by mohlo být zajímavé. Do Ústí jsem přijel za partou lidí, které jsem znal už předtím. Po několika semestrech jsem ale zjistil, že focení není to pravé, obzvláště co se komerční fotografie týká, a i když jsem měl období, kdy jsem si říkal, že bych se do toho měl víc vložit, nakonec to dopadlo takhle, a já jsem spokojený. Focení se mi hodí k tomu, že teď fotím naše věci, a tak jsem se tam naučil spousty jiných věcí, které se mi teď hodí.

Takže myšlenka Nanovo vznikla poté, co sis uvědomil, že fotka není to pravé?

To ne. Tahle myšlenka vznikla někdy ke konci studia. Možná to tak trošku začalo v Berlíně, kde jsem byl na stáži. Paradoxem je, že jsem tam studoval sítotisk a němčinu, neboť jsem zjistil, že ta škola, co se týkalo mého oboru, nebyla nic moc. A tak, když jsem měl jen dvě přednášky týdně, jsem měl dost času na věci, co mě bavily. Byly to takové roční prázdniny.

Jak dlouho ti vlastně trvalo najít tu svoji cestu, že sis řekl...

To jdeme takhle do hloubky jo? (smích)
Já zatím nevím, co ta cesta je,nebo kam se to dál bude vyvíjet. Ale když jsem zjistil, že mi focení nic moc nedává, poodkryl jsem tím jednu z mých vlastností, že jsem odmalička sběratel po rodičích, kteří mají plnou půdu věcí a nikdy nic nevyhodili.

Takže jsi začal sbírat různé věci, co se ti líbily a pomalu se začala rýsovat hmotnější myšlenka Nanovo?

Začalo to tak, že jsme si asi tak před čtyřmi roky řekli, hele to je super, ty lampičky, a začali jsme s Adamem na internetu a po výletech nakupovat. Strkali jsme to k nám na půdu, máma z toho byla nešťastná. To byla taková první fáze. Druhá fáze byla, že jsme si pronajali sklep od jednoho kamaráda, kde jsme ty věci skladovali. Možná to nejzásadnější bylo, když jsme se vyhecovali k tomu, udělat naše webový stránky, který nám navrhl náš grafik, Filip Matějíček, který je důležitou postavou v Nanovo. To jak Nanovo vypadá, za to může on. Spuštěním našeho webu jsme dali lidem vědět, že existuje něco takového jako Nanovo. V té době jsme ale měli sklad ještě v tom sklepení na Vinohradech, adresu jsme měli dobrou, ale zákazníci byli často dost překvapení, kam je vedeme.

A kdy jste se přestěhovali sem na Kolbenku? Šlo vám o to lépe prezentovat Nanovo, tedy změnit prostory?

No, jak jsme pořád nakupovali a nakupovali, ubývalo místa a my si řekli, hele už je to pro nás malý, potřebujeme něco většího a trochu reprezentativnějšího. Tak jsme se dostali sem, do nádherných prostorů, kde sídlila automobilka Praga. Za námi jsou krásné haly, kde se montovala auta, ale bohužel už jsou všechny vybrakovaný a nic už tam nezůstalo. Výhoda sklepa byla dobrá dostupnost, kousek od centra. Adresa byla dobrá, ale časem chybělo místo. Ale i tahle fáze byla pro nás důležitá, nejdříve jsme si chtěli ověřit, zda se náš nápad bude líbit ostatním, nejen nám, a jestli si od nás někdo vůbec něco koupí.

Jak jste se tu zatím zabydleli?

Atmosféra, kterou jsme si tady tak podvědomě vytvořili, je asi hodně pohodová, je to tady příjemné. Jednou jsem Adamovi říkal, že bychom si mohli dát takový "Nanovo den". Ideální představa byla, že tu budeme celý den pracovat, ale to bylo ráno kafé, pak byl oběd s kamarádem z Ústí, který tady bydlí kousíček od nás. Oběd do dvou, tak si ještě trochu pokecáme, dáme si něco sladkého. A najednou jsou čtyři a my nic neudělali. Nakonec jsme tady seděli až do 7 večera, a tak jsem to vzdal a jel domů. Někdy je to tady takový volnější. (smích) Nakonec je to pro nás oba zatím jen koníček a děláme to hlavně pro radost.

A když se ještě vrátíme na začátek, jak jste se s Adamem vůbec poznali?

My se vlastně s Adamem známe od první třídy, kdy jsme se ještě moc nebavili, protože on byl z pohledu paní učitelky zlobivej, a já ten hodnej. Začali jsme se bavit až na gymplu. Časem jsme se nějak dostali na myšlenku Nanovo a začali jsme se o tom víc bavit. Nakonec to dopadlo tak, že jsme do toho šli společně.
Možná taková zkouška na Nanovo bylo naše streetartový období. Kdy jsme chtěli něco vytvářet ve veřejném prostoru, ale spíše pro legraci. Dobrý to bylo v tom, že jsme se k tomu hecovali třeba tři čtvrtě roku, a potom nám ta sama realizace trvala dvě hodiny.

Co pro vás vlastně znamenají všechny ty věci, kterými se obklopujete? A proč jsou to zrovna věci ze 60., 70., 80. let?

Pro nás s Adamem je výhoda, že nejsme zatížení tím, že jsme v tom vyrůstali. Já bydlím v Praze na Strahově a naše rodina byla kdysi asi docela bohatá. Ale dnes už nám z toho zůstalo doma jen pár fragmentů, hlavně starý nábytek, který ve mně spolu s vyprávěním u fotografií vytvořil jakési umělé vzpomínky na tu atmosféru.
Můj dědeček jezdil do světa, byl lékař českého olympijského týmu, a přivážel z cest rodině dárky, pro mě samé zajímavé a hezké věci. Doma se to pak dávalo dohromady s tím, co už tam bylo. Tu a tam do sebe něco hezky pasovalo. Spíše mě tedy bavilo vidět ty věci, jak fungují s jinými, že to nemusí být jen 70-sátky.

Byly to tedy jen určité kusy, které se náhodně spojovaly a vytvářely ti nějakou vzpomínku. Nanovo se tedy teď snaží o znovuobnovení těchto vzpomínek, nebo taky o uvedení té věci do nových souvislostí?

My se snažíme, abychom se neprezentovali jako retro obchod. Snažíme se částečně věci vyjmout z jejich doby a ukázat, že mohou výborně fungovat i dnes. Naše věci sice retro jsou, ale naše prezentace rozhodně ne. Pamatuji si, jak jsme s Filipem, naším grafikem, tiskli na začátku vizitky. Chtěl jsem takový ten starý šedivý papír a on mi řekl, jestli jsem se nezbláznil. (smích) Přinesl mi sněhově bílý papír Munken polar a na vzorníku ukázal jakou barvu vybral. Ani chvíli jsme nad jeho navrženým stylem neváhali.

A jak často sem za vámi lidi chodí? Popřípadě na váš e-shop?

Návštěvnost na stránkách je tak 200 lidí denně. Co se týče schůzek tady v Nanovo, tak teď docela často, většinou tak 4-5 schůzek týdně. Jde o to, že to musíme nějak sladit s naším harmonogramem, protože tady nejsme pořád. Já pracuji jako noční auditor v jednom hotelu, což se někdy hodí, že můžu plynule přecházet z jedné práce do druhé a ani nemusím spát. (smích) Je to pro nás zatím jen koníček a děláme to tak, aby nám to bylo příjemný.

Určitě jste se už museli potkat se spoustou zajímavých lidí..

To ano. Nabalují se na to většinou příjemný lidi. Jednou jsme tady měli ženskou z Nového Zélandu, nějakou dealerku umění, která u nás chtěla nakupovat. Sice z toho asi nic nebude, ale zážitek, kdy jsem jí vzal do těch velkých výrobních hal, byl neopakovatelný. Byla jak v sedmém nebi, pobíhala tam v žabkách v suti a dalším harampádí jako střelená, nevěděla kam dřív skočit.

Zaujala teď někdy nějaká věc ze současného designu?

Kdybych ti teď měl říct, co mě uchvátilo poslední dobou, tak nevím. Já už jsem hodně zajetej v těch starých věcech. Jedna z věcí, která mi přijde hezká na těch starších věcech je to, že byly ve své době něčím průkopnickým, a dnešní designéři z nich hodně čerpají a jde to vidět. Na druhou stranu mám rád moderní architekturu, ale ve vybavení dám přednost starším věcem.

Jak tedy vybíráte věci do Nanovo?

Podle našeho vkusu, to co se nám líbí.

A nastala nějaká změna ve výběru produktů, když jste svůj zájem začali rozšiřovat mimo sebe a zaměřili se na případné zájemce?

V zásadě od začátku, co jsme věci začali sbírat, jsme věděli, že je chceme prodávat. To množství lampiček a například placatých skleněných lustrů ze 60. let, které jsme během několika měsíců nahromadili, bychom s Adamem asi nezvládli využít. Ale náš vkus se vyvíjí neustále s tím, jak získáváme nové informace, a jak se potkáváme s novými věcmi. Naši zákazníci nás ovlivňují jen minimálně. Spíše se snažíme ovlivňovat my je :)

Máte tady v Nanovo nějakou úplnou blbost, která se neslučuje s vaším názorem, že věci musí být esteticky hezké ale zároveň i funkční?

Já myslím že ne. (přemýšlí) Jo vlastně máme tady jednu, ale to je Adamova úchylka. Dalo by se říct, že je to takový zesilovač zvuku, který si přiděláš na sluchátko a on ti zvyšuje hlasitost. Je to přesný příklad toho nedobře udělaného designu. Ošklivá oranžová plastová trubka.

Mohl bys nám jako jeden ze zástupců Nanovo doporučit nějakou knížku, film?

Když jsem byl teď o prázdninách sám v Bílých Karpatech, tak jsem si tam vzal s sebou Gottland. Je to nádhera. Tu knihu doporučuji.

 

Děkuji za rozhovor

Aneta Železníková

Foto autorka

 

Více informací na:

http://www.nanovo.cz

 

Připojené obrázky

Naši partneři:

  • Slovenské centrum dizajnu