18.07. 2010
Studia LLEV se ptá Daniel Zeman
Soutěž – Design na tapetě
Jak se pracuje v manželském páru? Přináší taková práce odlišné situace? Dokážete pak oddělit práci od normálního života?
Je pravda, že nám práce prostupuje celým dnem i nocí. Ale již jsme si vypěstovali určitou pracovní morálku, která nám umožňuje zavřít design na dva západy do pracovny. Tedy alespoň se občas snažíme přepínat i na jiné kanály života. Podvědomě to však nejde nikdy a není ani důvod odpojovat se od práce, která nás baví. Naše spolupráce je postavena na diskuzi. Velkou výhodou je fakt, že oba víme, o co ten druhý usiluje. Díky tomu je pracovní proces rychlejší a na výsledném produktu má každý z nás svůj nesmazatelný podíl. Jsme si navzájem múzou, ale také nemilosrdným kritikem. Důležité je, že chápeme jeden druhého a vše vede k tomu, abychom nesešli z cesty.
Tvoříte a bydlíte mimo Prahu. Vidíte v tom nějaké limity či naopak výhody?
Naše začátky jsou úzce provázány s Prahou, která nás dva spojila a také nás hostila v našich začátcích. Ale před třemi lety se nám nabídla příležitost k návratu do mého rodiště. Nyní bydlíme a pracujeme v srdci Českého ráje v Turnově. Zdejší krajina nabízí klid a rovnováhu nám oběma. A dnes již nezáleží na tom, kde projekt zpracujete, ale jak rychle a v jaké kvalitě. A pracujete-li výborně, tak si k vám klient najde cestu, i kdybyste bydlel na Marsu. Ideální doba.
Byli jste vždy inspirováni přírodou? Nebo taková inspirace přišla až časem?
Naše inspirační zdroje byly dlouhý čas zaměřené na přírodu, ale v současnosti se obracíme více k člověku. Navrhujeme pro lidi, a tím myslíme, na kohokoli si vzpomenete. Nejsme typ elitářských tvůrců a sociální vymezení designu není naše krédo. Svoje návrhy nábytku, interiérových doplňků a skla vnímáme jako určitý výklad naší představy o kvalitě a kultuře lidského života.
Jaká příroda, myslím tím geograficky, je pro vás nejvíce inspirativní? Ta česká, či nějaká jiná?
Vidím to asi tak, že nás nejvíce zajímá určitá geografie tvarů. Mohou to být křivky krajiny, její detail nebo zcela nová forma, kterou by bylo hříchem nepřivést k životu. A k tomu všemu hledáme východisko, důvod proč a jak dané dílo vytvořit. Učíme se od přírody, ale i od druhých lidí, a společně s nimi toužíme posouvat lidské hranice vnímání a vědění o věcech kolem nás. To znamená, že se nebojíme experimentů ve výrobě a naše projekty předchází badatelská činnost. Ale abych se moc nevzdaloval od odpovědi, tak přiznávám, že naši práci výrazně ovlivňují naše zahraniční cesty. Právě připravujeme výstavní projekt pro Bratislavu, který jsme nazvali „Kde domov můj“, a kde budou výrazně zastoupeny naše cesty po Skandinávii a Indonésii. Některé naše návrhy vnikly právě v těchto koutech naší neuvěřitelné planety.
V názvu Hand made design, který sami používáte pro vaši práci, cítím určitou dialektiku. Jak tento název vznikal?
Náš přístup k práci je spontánní, svobodný a doufáme, že také nezávislý na limitech tématu, které v danou chvíli řešíme. Konstantní hodnotou naší cesty je lidská práce a řemeslná zručnost. Jsme návrháři křehkých myšlenek, které by nebyly bez znalostí technologií a chuti inovace. Sami vytváříme modely a hledáme odpovědi na otázky, které považujeme za důležité – tzn. proč ten a ten tvar je krásný a jiný zase není a je vůbec krása důležitá hodnota designu? To vše může a nemusí představovat pojem hand made design, víme však jediné - ruka znamená v umění inteligenci a většinu našich návrhů také tak vytváříme. Jestli si něčeho vážíme, tak je to šikovný řemeslník. Proto navrhujeme design, který je často šitý na míru tradičním výrobním technologiím.
Kde vidíte hranice mezi „přírodním“ a průmyslově vyráběným designem? Jaké jsou odlišnosti přírodního designu?
Neexistuje žádný přírodní design. Existuje pouze příroda, které jsme součástí a raději se s ní nebudu srovnávat. Nebudu se ani pouštět do úvahy o původu našeho druhu. Každopádně jsme se jako druh velice povedli a my si plnými doušky užíváme našich možností – vytváříme – neničíme! Ale je pravda, že pojmu přírodní design se velice blíží práce Alvara Aalta a Franka L. Wrighta, kteří pracovali v duchu organické architektury. Respektovali ráz krajiny a její geometrii, která se jim stala inspirací. Osobně se přiznávám k jejich obdivu a totožným zdrojům inspirace pro svoji práci. V případě průmyslového designu je to tak, že jeho tvář ovlivňuje zadavatel, tvůrce, technologie a cílový zákazník. Finální design může být minimalistický, ale také futuristicky organický a evidentně inspirovaný přírodou.
Dá se „přírodní design,“ který vytváříte dělat sériově, industriálně? Nebo je předem vymýšlen jako malosériový, hand made?
Naše práce přirozeně plyne z kreativní potřeby navrhovat. Je to stav duše, která se takto realizuje formou autorského designu. Takto vznikají solitérní kusy nábytku, nebo skla, které nejsou cíleně navržené pro sériovou výrobu, ale pro soukromého klienta se specifickým pohledem na svět. Jednodušeji řečeno, malíř maluje a designér navrhuje. Jiná kapitola naší práce jsou komerční projekty, které je třeba zpracovat s pochopením pro klientovy cíle. Tyto zakázky jsou pro nás inspirující v tom, že nás učí naslouchat vizím o produktech, kterým je třeba definovat zcela novou tvář. A my využíváme našich schopností dovést projekt až k jeho realizaci. Diskutujeme o nových technologiích, vzděláváme se v oboru a plnými doušky hltáme každou zajímavou příležitost tohoto druhu.
U některých předmětů, převážně skla (Fido, Mimy) jako bych viděl inspiraci secesní, je to záměr? Nebo inspirace přírodou, rostlinnými dekory může mít podobné vyústění, nezávislé na historické době?
Tvář kolekce skla pro Jablonex Group byla definována ruční výrobou hutního skla. Takto vyráběné kusy skla váží i několik kilogramů a tak se přirozeně nabízela možnost pracovat s detailem ucha, za které lze vázu uchopit.
Práce se stylem secese, 60. léty 20. století, nebo barokem pro nás neznamená inspiraci, ale možnost připsat pár chybějících řádek do dějin designu. Většina věcí na světě má svoje předobrazy, ale některé výjimečné věci jsou předobrazem až pro ty budoucí. Je třeba si dávat vysoké cíle.
Je pro vás charakteristický blízký vztah k zákazníkovi? Máte nějaké specifické postupy pro „poznávání“ zákazníka?
Jsme sami sebou a přirozeně zvídaví. Nejdříve nasloucháme a až potom diskutujeme. Náš přístup k věci je hodně osobní a důsledný. Zákazníka ale nejlépe poznáte podle jeho zadání. K výborně napsanému zadáni projektu často nepotřebujeme další diskuzi. Celému procesu navrhování se tak otevřou jasně definované potřeby a možnosti a my jako designéři jsme jediní, kdo to může pokazit. A to neděláme (smích).
Vaše zatím patrně nejslavnější realizace patří dárkovému sklu pro Becherovku. Drželi jste se při jeho navrhování svých zásad, nebo jste museli v něčem ustoupit?
Návrh likérové skleničky vzešel ze soutěže, do které se zapojilo osm designérů. Všichni jsme dostali pouze dvě podmínky a to dodržet standardní objem a použít logo Becherovka. Ostatní bylo pouze na fantazii každého z nás.
Pro mě osobně bylo důležité najít smysl a důvěru k projektu, na kterém mám pracovat. Je to jako při vaření bez receptu a potřebných ingrediencí. Chodíte po kuchyni a kombinujete suroviny, které jsou si něčím příbuzné a hledáte jak vše chutně spojit. K tomu je zapotřebí jistého soustředění a kreativity, která nedopustí, že je vám po večeři špatně. Namíchal jsem vlastní recept na skleničku Becherovky, který Vám klidně odtajním. Je to směs ženského a mužského symbolu ve tvaru kuželů, které tvoří duši skleničky. A celý tvar je okořeněn sklem, ohněm a týmovou spoluprácí s výrobcem.
V současné době vystavujete v Českém Krumlově, výstava Bajka tu představuje podobně smýšlející umělce. Hlavní inspirací je právě příroda a snovost. Cítíte nějakou novou vlnu, společné pnutí? Nebo se jedná jen o náhodné spojení?
Za pozvání k tomuto výstavnímu projektu vděčíme kurátorce Oldřišce Křížové. Díky této výstavě jsme poznali několik duchovně spřízněných autorů, které jsme před tím znali pouze skrze jejich práci. V instalaci se kurátorce povedlo propojit jemné detaily věcí, které nejsou při podobných výstavách zohledňovány. A co více, exponáty se staly jednotou poletující v prostoru galerie. Tato idylka však neměla dlouhého trvání. Tři týdny po vernisáži, kterou zahájit pražský sochař a provozovatel galerie Miroslav Páral, byla výstava zrušena. Pan Páral se z nepochopitelných důvodů zasadil o ukončení projektu. Práci všech vystavujících nazval jako podprůměrnou snahu začínajících autorů a výstavu z části deinstaloval, nebo změnil. Po tomto jeho zásahu jsme se rozhodli celou výstavu z Českého Krumlova odvézt. To pozitivní však zůstalo – poznali jsme nové a opravdové přátele.
www.llev.czhttp://www.designcabinet.cz/doporucujeme/marcel-mochal-studio-llev
http://www.designcabinet.cz/doporucujeme/mochalova-eva-studio-llev
