04.06. 2023
Andělíček je k ničemu
Design v souvislostech
Jistě není chybou, když se ergonomie zabývá pracovním prostředím zdravotnického personálu, protože mnohé výkony náročné na manipulaci a soustředění mohu lékaře i sestry nadměrně zatěžovat, což se pak projeví jak v kvalitě jejich práce, tak ve zdravotních dopadech na jejich organismus. Při pozorném pohledu do zdravotnické praxe však najdeme bohužel také mnoho situací, kdy je zcela zapomínáno na ergonomické potřeby pacientů.
Lidé v Institutu inteligentního designu si proto vymezili čtyři skupiny problémů, kde analyzovali potřeby pacientů, které zůstávají opomenuty. Postupně vás s nimi stručně seznámíme, což by snad mohlo být jedním z podnětů, který by přispěl ke zlepšení situace. Jde o následující témata: nemocniční lůžka, hygienická zařízení pro pacienty v nemocnicích, hlukovou problematiku v nemocnicích nebo oblečení pacientů.
Začneme s posledním bodem, který přesto, že je nejjednodušší, nenachází potřebné řešení. Pacientům je v nemocnicích v mnoha případech nabízena namísto pyžama krátká noční košile, které se všeobecně říká „andělíček“. Její problém zřejmě spočívá v tom, že je dlouho tradičně užívána, a proto asi nikoho nenapadne, že by se na ní mělo něco zlepšit.
Jedním z hlavních nedostatků „andělíčka“ je, že má zapínání ne vepředu, ale na zádech. Pacienti, často s omezenými možnostmi pohybu, mají velký problém si spojující šňůrky zavazovat i rozvazovat, takže zbytečně zatěžují personál potřebou pomoci. Zapínání na zádech navíc neumožňuje užší přitažení noční košile na tělo a štěrbina pouští na tělo chladný vzduch, což pro mnoho nemocných je nejen nepříjemné, ale i škodlivé. Problém termoregulace je u nemocných lidí důležitý. Zapínání na zádech nevyhovuje ani při zdravotních úkonech, které se převážně týkají přední části trupu.
Andělíček není ideální ani z hlediska hygienického. Svou malou délkou dosahuje jen trochu pod vylučovací orgány. Při snadném mechanickém shrnutí nebo vyhrnutí pak tyto orgány zůstávají v přímém nechráněném kontaktu s prostěradlem a přikrývkou.
Jde o základní problematiku ergonomie odívání, kterou u nás začala rozvíjet už v 70. létech Helena Jarošová v Ústavu bytové a oděvní kultury (viz článek v občasníku DESIGN 4.0 – MEZIČAS 8). Obor sice zůstává trochu stranou pozornosti oděvních návrhářů, ale v praxi jde často o jednouché základní schopnosti pozorování funkce oděvu, které může zvládnout i neškolený, logicky uvažující návrhář. To, že si problému nevšímají sami zdravotníci souvisí s tím, že je dnes všechna pozornost věnována novým, speciálním léčebným technologiím a zapomíná se na základní jednouché principy fungování lidského těla.
Adéla Vrchovská
