20.04. 2024
Děti čtěte, neblbněte!
Ergonomie
A nejde jen o děti, ale také o starší lidi, kteří nikdy nevyrostou z dětské naivity. Není problém si z odborných pramenů sestavit závěr, že kdo nečte, pravděpodobně zůstane navždy mentálním dítětem. Už v 60. létech psychologové publikovali, že velké procento dospělých zůstává na znalostní a inteligenční úrovni třináctiletého dítěte. Znamená to jednoduše, že pro běžný praktický život stačí nižší stupeň mentálního rozvoje. Chodit do práce, na zábavu, obchodovat, nějak se postarat o malé děti skutečně nemusí být po této stránce příliš náročné. Ale přitom samozřejmě člověku uniká kvalita v mnoha rovinách. Zejména v těch, kde jsou nezbytné systémové uvažování charakterizované inteligencemi sociální, ekosystémovou a existenciální.
Čtení alespoň trochu náročnějších textů o lidech, společnosti a přírodě posiluje také inteligenci jazykovou, která souvisí se čtenářskou gramotností. Ta je vyšším typem verbální gramotnosti, kde už nejde jen o to, co dané slovo primárně znamená, ale o pochopení důležitějších sekundárních významů textu zabývajícího se zrakem nevnímatelnými jevy, a hlavně celkovými souvislostmi. Lidé, kteří se ke čtenářské gramotnosti nevyvinou, jsou snadno manipulovatelní povrchní řečí politiků a komerční reklamy. Proto se dnes ve školách na výuku čtenářské gramotnosti klade takový důraz. Bohužel se nevyužívá výhodná podpora podobně fungujícím vyšším typem vizuální gramotnosti, na níž je postavena vyšší náročnost vnímání obsahu moderního umění.
Testování ukazuje, že její průměrná výše není dobrá, což jinými slovy znamená, že jí oplývá jen malé procento lidí a ostatní ji mají problematicky nízkou. Nejhorší je, že podobně jako u mnoha mentálních schopností, si toho dotyční jedinci nejsou (a nemohou být) příliš vědomi. Dobře to naznačuje známé přísloví o tom, že inteligentní člověk ví, co neví. Jinak bychom neslyšeli tak často téměř hrdě mnohé prohlašovat: Já nečtu. Člověk vědomý si takového handicapu by se styděl podobná slova před druhými vyslovit.
Vyslovují to často i mnozí vizuální umělci a designéři, kteří si naivně myslí, že pro výtvarnou tvorbu jim stačí hromadění zkušenosti získané pozorováním světa a jeho zobrazení. Netuší, že např. vizuální představivost se nesmírně rozvíjí při vnímání textu bez ilustrací, kdy si člověk průběžně obsah slov představuje také obrazově. Dobře to charakterizoval známý typograf profesor UMPRUM Zdeněk Ziegler větou „Nejlepší knihy jsou ty bez obrázků“.
Bohužel problém násobí další civilizační pohodlnost v jiných rovinách. Testy ukazují, že po delší době užívání audiovizuální navigace se lidé začínají hůře orientovat v terénu. Nedostatek činnosti, kde se propojuje vizuální a pohybový vjem ochuzuje nejen chápání funkcí předmětů, ale i jejich zapamatování. V paměti pak chybí podstatné části informací o realitě, které opět trénují systémové vnímání složitého komplexního dění civilizace. K tomu ještě připočtěme snižování fyzické kondice vinou dlouhé práce vsedě a pohodlného využívání dopravních prostředků, výtahů, zbytečných motorových pomůcek (např. šlehačů, elektrokol nebo koloběžek) na každém kroku, chemických prostředků nahrazujících manuální činnost (čištění, mytí, praní), nebo užívání klimatizace, které vedou k nižšímu prokrvení celého těla včetně mozku, kterými hloupě podporujeme celkovou degeneraci organismu. Čím ale budeme hloupější, tím hůře se budeme negativním vlivům bránit.
O snížené fyzické nebo termoregulační kondici se poměrně dost mluví, ale snižují se i kondice mentální. Například známý inteligenční kvocient (IQ), který už psychologická věda u populace měří více než sto let, během 20. století přirozeně rostl, ale po nástupu počítačů a internetu se zastavil, někteří vědci dokonce konstatují jeho snižování. Je zajímavé, jak málo se mezi lidmi mluví nejen o syndromu nemocných moderních budov (SBS), který souvisí problémy zejména fyzické kondice, ale také o tzv. digitální demenci, která se vztahuje k nekontrolovanému užívání audiovizuální techniky, zejména pro netvůrčí činnost a náhradu kontaktu s lidmi a prostředím.
Jde tedy hlavně o to, jak lidi motivovat ke čtení. Moderní civilizace má k dispozici psychologicky účinnou komerční a politickou reklamu, která dokáže, zejména ty méně chytré, přesvědčit téměř o čemkoliv. Kdyby např. ministerstvo školství přiměřeně investovalo do sociální reklamy, není vyloučeno, že by podnícené samostudium mnoha lidí přineslo větší efekt než neustálé pokusy o reformy základního vzdělávání.
Děti čtěte, ale ne z displejů. Čtení z papíru méně unavuje zrak a podporuje lepší zapamatování.
Milana Vostálková
