10.09. 2023
Diskutujeme o prezentaci užité tvorby v českých muzeích umění
Recenze
Kritické myšlení a psaní o designu je u nás až na výjimky zatím stále vzácností, a tak je třeba recenzi nové stálé expozice Uměleckoprůmyslového muzea v Praze od Nicoly Galó přivítat jako užitečnou. Škoda jen, že nebyla publikována v nějakém odborném médiu (Art + Antiques, ArtAlk apod.), kde by na ni mohly navázat další, které by doplnily potřebné spektrum pohledů.
Je to nezbytné, neboť česká kritická praxe neužitečně zastydla v adoraci jediného modelu muzejní činnosti, kde alternativy, jež by mezi sebou soutěžily nebo se navzájem doplňovaly, nemají místo. Přitom k alternativám je nezbytné počítat nejen nově se rozvíjející způsoby myšlení, ale vždy a trvale také většinu tradičních modelů, jimž šmahem přisuzovat přívlastky o zastaralosti a překonanosti je jistě naivní. Zejména při dnešním překotném vývoji společnosti je mnohdy problematické inovace důležité stále vyvažovat dostatečně vyzkoušenou tradicí. Konkrétním příkladem je třeba chybně opuštěný princip umělecko-průmyslových muzeí jako výukových laboratoří škol designu, stejně jako narušení výuky těchto škol modernistickým paradigmatem, jak o tom přesvědčivě píše historik designu Jan Michl.
Není snad až tak těžké si uvědomit, že pražské Uměleckoprůmyslové muzeum (UPM) natolik ztělesňuje tradici, která hmatatelně vyzařuje i z jeho historické budovy, že novými trendy by se spíše měla zabývat pomyslná státní kunsthalle designu umístěná například do zachráněné (nyní zdevastované a chátrající) funkcionalistické památky bývalého Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě v Praze.
Od UPM je třeba spíše očekávat, aby ve své budově s pomocí dalších expozic v historických objektech mimo Prahu prezentovalo co nejlepší výběr ze svých úctyhodných sbírek s tím, že jejich aktuální interpretaci lze zcela svěřit živým, diskusi umožňujícím edukačním programům a audiovizuálním průvodcům směřovaným k tabletům z laviček mmcité a do sluchátek i na displeje mobilních telefonů návštěvníků. To je totiž pro kritické aktuální postoje mnohem sdílnější médium než dlouhé (únavné) texty v instalaci expozic nebo projekční boxy zabírající vzácné místo a neumožňující personalizovat odlišné zájmy návštěvníků.
Tento prezentační vzdělávací prostor může UPM postupně realizovat v dalším období, vrátit se k původně funkčním výhledům z budovy do exteriéru a rozšířit možnosti sezení po expozicích třeba návazně na nedávno realizovaný projekt sedacího muzejního mobiliáře navržený v rámci značky mmcité. Expozicím v historickém interiéru jistá míra konzervativnosti svědčí a jistě by také bylo škoda nenechat úvodní výstavu o osobnosti donátora UPM jako trvalou.
Vzdělávací funkce muzeí se odvíjí od koncepce sbírkotvorné činnosti. Ta je pro užitou tvorbu ve vrcholné rovině v ČR rozdělena mezi několik institucí. Například Národní technické muzeum (NTM) sbírá technické produkty designu, u UPM je třeba vnímat soustředění především na špičkovou estetiku tradičních oborů, design všedního dne hledejme spíše ve sbírce Národního muzea nebo v širokém akvizičním spektru NTM. Vinou absence koordinační činnosti ministerstva kultury samozřejmě existují v celkové národní akvizici mezery a je třeba zvážit, kdo je zaplní.
Oprávněné požadavky na aktuální vnímání designu popisované recenzentem promítejme zejména do praxe českých muzeí umění rozmístěných po celé republice, jejichž povinností je věnovat se stejně tak užité tvorbě jako volné. A návazně s produkty všedního dne na vlastivědná muzea. Tyto instituce mají velký sociální potenciál a nejvíce se dotýkají každodenního života české společnosti, v níž by myšlenky související s etikou, ekologií (slovo udržitelnost nevykazuje dobrou sdílnost) a ergonomií designu měly podníceny odbornou osvětou nejvíce rezonovat.
Jde o komplexní téma společenské odpovědnosti muzeí, jak z hlediska uchování hmotných dokladů historie, tak z hlediska zaměření a funkčnosti jejich vzdělávacího poslání.
V uvedené recenzi mi ale velmi chybělo nezbytné srovnání se stálou expozicí designu Moravské galerie, která byla podrobena podobné kritice a uvedení dobrých a špatných příkladů ze zahraničí.
Bohuslava Nekolná
