Design Cabinet CZ

11.12. 2017

Kam směřuje móda v Česku?

novinky

Kolik se v Česku protočí peněz v prodeji módy? Kde se vlastně móda prodává? Mění se tato místa? Jaké značky v Česku jsou, a jaké už ne? Kolik Češi vydají za oblečení a boty, a kde to všechno nakupují? Jak to mají s tolik oblíbenou sportovní módou? Co mají jako základ šatníku, a jak se dívají na autorskou českou módu? Jaký je zájem o luxus a proč?

Co nosíme, proč to kupujeme, kde se to bere. V úterý 7.listopadu 2017 proběhla první odborná konference o módě v českém maloobchodu pořádaná redakcí webů Retailek a Médiář. Akce se konala na půdě Francouzského institutu v Praze. Den byl určen majitelům firem v segmentu fashion, prodejcům, nákupčím, marketérům a samozřejmě zájemcům o obor z řad odborné i laické veřejnosti.

 

Jak, kdo, co a kde nakupuje

 

Závěry průzkumů přednesli jako první výzkumníci z agentur CBRE a Kantar Millward Brown. Podle nich jedna třetina Čechů nakupuje online, a to spíše na počítači, méně na tabletu, na mobilu téměř vůbec. Potvrdilo se, že potřeby spotřebitelů odpovídají jejich životnímu stylu.

Andrea Burgerová ze Zoot.cz mluvila o výsledcích Fashion Reportu (první vznikl v roce 2015). Zoot ve spolupráci s výzkumnou agenturou Perfect Crowd zjišťoval, jak se ženy a muži v rozmezí 15 – 55 let oblékají napříč regiony. Zjistili, že v ČR se v oblasti módy ročně utratí 100 mld korun, z toho 20 % jsou prodeje online. Více než dvě třetiny z této částky utratí pouze 20 % nejaktivnějších zákazníků.

Slováci utrácí za módu více než Češi, za spontánní nákup v rozmezí 500 - 1000 Kč utratí 27 % Čechů proti 33 % ze Slovenska. V rozmezí 1000 – 1500 Kč je to 6 % v ČR a 27 % na Slovensku. Obecně platí, že za spontánní nákup jsou ochotni vydat více muži, ale jen jednou za čas. Ženy nakupují za méně, ale častěji.

Český šatník se skládá převážně z triček, džínů a mikin, slovenskému dominují kabelky a boty na podpatku. Každý desátý český muž nosí ponožky v sandálech.

Jak vnímají podle ZOOT reportu Češi designery? Jako první jmenovali Blanku Matragi a v závěsu za ní Beatu Rajskou. Nejčastější výrazy spojované s designery jsou originalita, vysoká cena a očekávání, že výrobek bude stát minimálně dvojnásobek, než je cena, kterou jsou zákazníci ochotni zaplatit. Za celebrity považují Češi v pořadí od nejvýznamnější Simonu Krainovou, Aňu Geislerovou a Terezu Maxovou. Zvyšuje se znalost pojmu měkký dárek, nejčastěji si pod ním Češi představí ponožky.

Spoluzakladatel a šéf internetového obchodu Zoot.cz Ladislav Trpák na základě výsledků průzkumů zdůrazňuje funkcionalitu, A/B testovaní a zážitek.

Budoucnost módního retailu

Jana Svobodová, vedoucí daňového týmu a Nela Parajina (Head of Trust Management, obě z ABS Group) představily krátký souhrn, co je třeba k založení módní firmy. Založení společnosti (ready made) trvá přibližně 2 – 3 týdny. Je třeba registrace provozovny, finanční úřad, registrace k DPH, živnostenský úřad, celní úřad, puncovní úřad (v případě drahých kovů). Dále je třeba myslet na veřejnou produkci hudby a produkčních videí (OSA), BOZP a PO (bezpečnost práce a požární ochranu. Jako poslední je třeba zajistit pojištění, POS terminály a svoz hotovosti (provozovny a banky).

Klíčové novinky týkající se maloobchodníků je od března letošního roku EET. Dobírky se neevidují, pokud peníze přijdou na účet. Dále je třeba počítat s omezením otevírací doby (u vybraných svátků a Štědrého dne, netýká se to obchodů s plochou menší, než je 200 m2) a nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které od května 2018 ovlivní nakládání s osobními údaji v rámci věrnostních programů.

Neméně důležité jsou i novinky v daňovém prostředí. Mezi zásadní změny patří DPH u dárkových poukazů. Zákon říká, že je třeba odvést DPH obvykle při předání, novela platí od července 2017. Formou příkladů uvádí, kdy je třeba DPH odvést a kdy ne. Pokud je poukázka předána na cokoli v obchodě, DPH se odvádí už v době předání voucheru. Dále je třeba si dát pozor na spolupráci s blogery. Je třeba dokumentovat blogerské akce, aby ze strany obchodníků bylo vše v pořádku.

Co chtějí zákazníci luxusu

Agentura IPSOS, která měří world luxury tracking, se dotazuje 10 % nejbohatších lidí ve vybraných zemích. Z jejího průzkumu vyplynulo, že podle 80 % nejbohatších lidí je luxus z 80 % kvalitní produkt a skutečný zážitek. Mezi nejtypičtější značky luxusu se podle nich řadí Vuitton, Gucci a Chanel. Dvě roviny toho, co zažíváme na poli luxusní módy jsou proces a emoce. Z toho zásadní tvoří pozdrav (60%), naše přání při nákupu (45%), cross sell (35%) a věrnostní program (10%).

Podle Lenky Vejvalkové (Literix Group) znamená investice do nového luxusního butiku investici v desítkách milionů korun. V případě zastupování luxusní značky jde podle ní o zcela nekreativní práci zaměřenou pouze na obchod.

Top trendy v roce 2017

Nejvýraznějšími trendy pro tento rok jsou tzv. omnichannel – propojení internetového obchodu a kamenného obchodu. 41 % dotazovaných připustilo, že luxus nakupuje online, 43 % si stáhlo a použilo aplikaci značky (typický příklad je aplikace Regent street), 54 % dotazovaných je spojeno se zážitkem online (80 % s kamenným prodejem). Dalším trendem je dobrodružství (76 % dotazovaných chce nezapomenutelný zážitek, aby se jim někdo věnoval, chtějí se nechat inspirovat. Neméně důležitá je pozornost a jedinečnost – luxus přestává být známkou společenského úspěchu, více je to o kreativitě při prodeji. Luxus se často neprezentuje slevami, ale spíše akcemi pro zákazníky, otevírání nových butiků, budoucnost v budování komunity.

Trendy v pánské módě diskutovali převážně zástupci firem Blažek, Steilmann a Le Premier. Podle nich muži preferují nový design.

Velká část konference byla věnována v poslední době hodně diskutované Designer Gallery v Centru Chodov. Její velká část spadá pod skupinu Inditex, mimo jiné v této sekci najdete i obchod Claf pro české designéry (Czech Labels&Friends). Jeho aktuální strategie je mířit na cenově nejvýše postavené značky.

Celková návštěvnost Centra Chodov je 400 000 lidí týdně, z toho 70 % jsou ženy.

Jak se šije v Bangladéši

Mezi nejožehavější otázky současné doby patří etika výroby. Dlouho diskutovaná otázka Bangladéše a děsivých pohledů do textilních továren byla představena fotografkou Jarmilou Štukovou, která po návštěvě zmíněných dílen o všem hovořila z osobní zkušenosti

Základním faktem je, že v letech 2011 a 2012 přinesly výnosy z textilního průmyslu do Bangladéše 20 mld dolarů, což dělá v této zemi z textilního průmyslu zásadní odvětví. Přestože není nejchudší zemí v regionu, je stále zemí, která má velké problémy. Tamní krejčí se bojí o práci a nechtějí o ni v žádném případě přijít. Kritika je podle fotografky jen perspektiva. Jarmila k tomu sama říká: „Vzali jsme kameru a šli jsme po dílnách stylem „two pockets of one jeans“, natočili jsme část jako děsivou dětskou práci, a pak jsme to natočili s fakty, vysvětlovali jsme, že ta země má problémy se zaměstnaností. Když jsem pak v Sydney mluvila s designery, nebyli jsme schopni dojít k nějakému závěru. Jak být zodpovědný a přijít s nějakým návrhem.“ Dostat se do dílen bylo podle ní otázkou mnoha přesvědčování. „Nikdy nefotíme nikoho, kdo si to nepřeje. Strávili jsme tam celý den. Někteří z těch lidí byli za tu práci opravdu vděční. Potkali jsme se s mnohem těžší dětskou prací, potkali jsme děti, které nechodily do školy. Potřebují každé „taka“ do rodinného rozpočtu.“

Daleko horší, než šicí dílny jsou však třídírny a drtičky plastů nebo práce v opravnách lodí. Tam někteří nevydělávají skoro nic a pracují je za to jídlo.  V budoucnu bude v této oblasti pravděpodobně problém s bezpečností: „Svoji filiálku si tam zřídil islámský stát, protože už ho vyhánějí ze Sýrie a Iráku, takže s bezpečností to tam bude trochu horší“. Podle Jarmily Štukové by řešení být mohlo, ale v rámci celé Asie.

 

Text: Lucie Marková

Foto pro Retailek: Vojta Herout

 

Připojené obrázky

Naši partneři:

  • Slovenské centrum dizajnu
  • Česká Stavební Akademie
  • Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství