13.05. 2024
(Ne)povedený happening na akádě
Články
Happening je šedesát let stará, ale dodnes svěží umělecká forma, k jejímž vlastnostem patří skrytý vtip a také schopnost dráždit veřejnost. Historie umění uvádí, že nejvýraznější happeningy jsou slovy jen velmi nesnadno interpretovatelné. Podmínkou pro tuto formu umění je mladistvé provokativní myšlení, jaké si do vyššího věku uchovávají jen výrazné osobnosti.
V našem prostředí happening proslavili například známí profesoři uměleckých akademií Milan Knížák nebo Ján Šmok. Najít ale dnes něco, co veřejnost nějakým způsobem upoutá, nemusí být tak snadné, jako v minulosti. Můžete klidně předvádět svůj tlustý nahatý zadek před maminkami s dětmi, ale vzbudíte jen smích. Obnažené tělo už „díky“ všudy přístupné pornografii ztratilo svou atraktivnost.
Ale patří přímo k základnímu instinktu umělců, že pozornost přitahovat potřebují víc než jídlo a pití. A když se jim to nedaří, propadají depresím, jak jsou špatní. Navíc při dnešní módě rychlosti, rychlých peněz a rychlé slávy umělci chtějí být slavní už v mládí. Ale protože až na výjimky to není možné udržet celý život, čekají je ve zralém věku namísto zaslouženého ocenění zase jen deprese.
Vzhledem k tomu, že marketink patří dnes k vyzdvihovaným oborům uměleckých škol, slávyhodné výsledky se dostavují. Před časem studenti jedné fakulty umění vypudili svého vtipkujícího profesora, protože nevzal na vědomí, že smysl pro humor je předností jen inteligentní menšiny a je k němu často nutné věkem dozrát. Jinde připravili dnes velmi oblíbený happening nejčastěji nazývaný „Lehko na cvičišti, těžko na bojišti“ (snad český překlad módního anglického pojmenování nesníží uměleckou významnost), což vedoucímu ateliéru tak zamotalo hodnotový systém, že raději sám opustil školu. Jiní studenti si zase zahráli na komunistickou cenzuru a požadovali odstranění sochy ideově nevhodného autora. Na další škole připravili happening parodující anarchii, když předstírali transparenty v oknech, že jejich názor je demokraticky odhlasovaným přesvědčením většiny.
Je vidět, že české umělecké akademie přetékají inspirativním potenciálem, který zřejmě ještě přinese neuvěřitelné výsledky. Potvrzuje to i nyní probíhající sofistikovaný happening, jemuž se podařilo přitáhnout pozornost široké veřejnosti na slavné pražské „akádě“. Skupina studentů se pokusila napadnout uznávané hodnoty české historie umění (Josef Václav Myslbek) i evropské kulturní identity. To je silná strategie, která má atraktivnost zaručenu. Média jsou nadšena, že mají o čem psát, internet se žhaví „moudrými“ výroky typu „staré umění a křesťanství už nejsou aktuální“, podpisují se petice. Neplacená reklama naplno funguje.
Důležitější efekt v happeningu nepředstavuje skupinka zasvěcených, kteří jej pochopí a může jim být podnětem k tvůrčímu zamyšlení, ale většina, která akci bere vážně a různě na ni reaguje. Samozřejmě se takových lidí našlo dost a umělci se potichu smějí. Nesmějí však předčasně prozradit svou strategii, to je spíše pozdější věc historiků umění. Důležité je umnou manipulací s lidmi dosáhnout cíle akce.
Tomáš Fassati
