23.01. 2010
Poválečný sektor
Historie a osobnosti
„Sektorový nábytek...byl vytvořen z důvodů účelových, tedy praktických. Přivodil však zcela nové podmínky pro řešení tvaru a zejména pro řešení úprav bytového interiéru. Určujícím zájmem byla potřeba vytvořit kapacitu úložných prostorů pro různé účely, v různých podmínkách, a to tak, aby interiér jako prostředí uspokojoval i zájmy estetické. To je nutno míti na zřeteli i dnes, abychom mohli v průběhu času sledovat, zda důvody, které daly už před 40 lety vznik tomuto systému, trvají nebo ztrácejí svůj význam.“ (J. Halabala)
V meziválečné době představoval sestavovací nábytek progresivní řešení úložného nábytku pro malé, střední i rozměrově velkokapacitní byty. Po druhé světové válce, kdy vyvstaly podobné problémy jako po skončení první války, řešila se bytová krize a nedostatek nábytku, bylo žádoucí na předchozí předválečný vývoj navázat a pokusit se v něm pokračovat. Záhy se však ukázalo, že prosadit vytčené cíle nebude snadné. Na celkové reorganizaci nábytkářského průmyslu se sice s odhodláním a nadšením podílela řada vynikajících osobností, avšak výsledky nakonec očekávání stoprocentně nenaplnily.
Na základě usnesení vlády z roku 1948 vypracovat typové plány obytných staveb a normalizovaného bytového zařízení se problematikou nábytku začala zabývat subkomise pro nábytek, v níž se sešli architekti Jan Vaněk, Jindřich Halabala, Karel Koželka, J. Mayer a Jan Novák. Pro potřeby standardizace nábytku byly opatřeny podklady ze zahraničí a také využita dokumentace Spojených UP závodů, jejichž nábytek řady E se stal pro první poválečné modely důležitým vzorem. V rámci zadaného úkolu byl vyvinut sektorový nábytek S (Standard) pro obývací pokoje (na trh uveden pod označením A) a SK pro kuchyně; na tento pak v roce 1954 navázala nejpočetnější řada U.
Řada U-1
O další vývoj praktického skladebného nábytku, jenž byl nejvhodnějším zařizovacím předmětem pro nově vznikající malé byty v panelových bytech, se zasloužil opět Jindřich Halabala. Pod jeho vedením byla kolektivem pracovníků oddělení vývoje výrobků brněnského Vývoje nábytkářského průmyslu (VNP) v roce 1954 navržena univerzální řada U-1, která vycházela ze staršího předválečného vzoru a celkovým pojetím jej také připomínala. Sektor U-1 byl veřejnosti představen na dvou významných výstavách v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně a v Krásné jizbě na Národní třídě v Praze, do výroby v n. p. UP závody Rousínov byl však zařazen až o čtyři roky později. „Bylo až nepochopitelné, že v naší zemi – kolébce sestavovacího nábytku, kde jeho výhody byly tak prožity a oceněny, bylo nutno přesně po třiceti letech od jeho vzniku přesvědčovat pracovníky obchodu o tom, že sektorový nábytek řady U-1 je žádoucí a nutnou cestou ke zlidovění skutečné bytové kultury“, uvádí se v publikaci o VNP.
Oproti meziválečné řadě E byl nábytek U-1 těžkopádnější, jednodušší, obsahoval menší počet skladebných elementů: skříňky uzavřené dvířky nebo posuvnými skly, dvoudveřový a třídveřový šatník, dva druhy příborníků s prádelníkem, dvě samostatné knihovny, psací stůl a skříňku na lůžkoviny. V roce 1957 přišli architekti Jan Novák, František Mezuláník, Jan Srb a Alois Prokop s odlehčenou variantou řady U-1. Jejich návrh, oceněný mimořádnou odměnou v celostátní soutěži, předpokládal vynechání profilové římsy kolem dveří a posazení skříněk na kovové nohy (pouze u šatníků a skříněk na lůžkoviny byly ponechány plné podnože); použitím krycích desek bylo možné vytvářet různé niky, pracovní nebo odkládací plochy. Nábytek U- 1 byl dýhován přírodní nebo mořenou dubovou dýhou, odlehčená řada byla vyráběna v n. p. UP závody Rousínov od roku 1959 do vzniku řady U-100.
Montisektor
Nutnost snižovat výrobní náklady vedla k myšlence uspořit na montáži a balení a dodávat zákazníkovi nábytek v dílech, které by si sám smontoval. Na tomto principu, který dobře známe z pozdějších let z filosofie švédské firmy IKEA, byly založeny systémy montovaného nábytku, jehož prvním představitelem byl tzv. montisektor. Zatímco u klasického sektoru vznikaly sestavy skládáním nad sebe a vedle sebe, u dílcového montisektoru se nábytek sestavoval montážním způsobem z jednotlivých dílců. Nové možnosti konstrukčního a skladebného řešení přinesl nejdříve montážní nábytek Monti 100, který navrhl v roce 1956 ve VNP Jaroslav Šmídek, a který se vyráběl od roku 1959 v n. p. UP závody Rousínov. Monti 100 měl dvacet pět základních typizovaných dílců a řadu doplňkových a montážních součástek, z nich bylo možno sestavit jednotlivé nábytkové skříňky i kompletní sestavy; zásuvkové skříňky byly dodávány smontované. Následoval Monti 200 s řadou pevných zařizovacích skříněk a montážních dílců a Monti 300 a 300/1 slovenského návrháře Františka Jiráka z roku 1958, který vyráběly národní podniky Tatra nábytok, Pravenec (od roku 1959) a Západoslovenské nábytkárske závody, Bratislava (od roku 1960). Monti 300 umožňoval díky montování skříněk na dřevěné sloupky velké množství variant, odlehčení sestav a využití oboustranných volných nebo zasklených skříněk jako dělících interiérových prvků. V souladu s požadavkem úspory rostlého dřeva se na výrobu skříněk užívalo třískových a vláknitých desek a zásuvky byly lisovány z PVC. První výrobky tohoto systému však byly paradoxně dodávány v sestavách.
Podobně jako v meziválečném období charakterizuje i poválečný nábytek ústup od ucelených souborů a preference skladebných stavebnicových systémů. Nábytek jednoduchého tvaru bez ozdob se přizpůsobuje novým dispozicím menších bytů v panelových, je subtilnější a lehčí, je posazen na nožky a řešen s využitím stojek a závěsných systémů.
PhDr. Dagmar Koudelková
Foto: archiv autorky
Převzato z časopisu Stolařský magazín 11/2009
www.stolmag.com
