11.11. 2025

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2025 – Karolína Sedláčková

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2025. Karolína Sedláčková dává starému nábytku nový život – a přitom nechává promlouvat jeho historii. Ve své kolekci nočních stolků Legacy ukazuje, jak lze propojit poctivou řemeslnou práci s osobním designérským pohledem. Oba kusy nesou stopy minulosti, drobné nedokonalosti i nové detaily, které výslednému dodávají designu osobitost, eleganci a jemnou hravost. Jejich autorka s nimi v soutěži získala cenu za Excelentní studentský design 2025.

Do soutěže ses přihlásila s kolekcí nočních stolků Legacy. Můžeš, prosím, čtenářům vysvětlit, co se pod tímto názvem ukrývá? 

Název Legacy znamená v angličtině odkaz nebo dědictví. Vychází z mého záměru přetvořit starý nábytek a dát mu nový život. Chtěla jsem, aby nový kus nábytku stále odkazoval na historii a hodnotu starého. To jsem docílila i zanecháním drobných nedokonalostí. 

 

Představ, prosím, svou kolekci. Z kolika kusů se skládá, jaké materiály a technologie byly použity a proč? 

Kolekce se skládá ze dvou nočních stolků, které vznikly rozdělením jednoho původního starého stolku ve stylu art deco. Každý z nich využívá jiné části, přičemž se jednotlivé prvky v páru neopakují. Hlavním materiálem je dřevo z původního nočního stolku, ke kterému jsem dodala nové prvky jako je float čiré sklo, mosazné vruty a mosazné knopky. 

Původní stolek jsem rozebrala na jednotlivé kusy. Některé části jsem seřízla, zarovnala, začistila a obrousila. Sklo mi vyráběla firma Koro-sklo v Plzni. 

Co bylo hlavním záměrem tohoto projektu? Co tě vedlo k tomu zpracovat starý nábytek právě tímto způsobem?

Hlavním záměrem bylo ukázat, že i starý, zdánlivě nepotřebný nábytek může získat novou hodnotu a estetiku. Se starým nábytkem to byla moje první zkušenost, nicméně se mi líbí stará poctivá řemeslná práce, se kterou bych chtěla i nadále pracovat.

 

Přibliž nám, prosím, příběh stolku. Znáš původní autory? Jak se k tobě tento nábytkový kus vlastně dostal? 

Původní autory tohoto nočního stolku ve stylu art deco neznám, ale znám původního majitele. Ten mi sdělil, že si jeho rodiče noční stolky pořídili v 60. letech minulého století a nikdy na nich nebyly prováděny žádné úpravy. Našla jsem je přes online inzerát a po domluvě jsem si pro ně dojela. 

 

Jak ses rozhodovala, které části původního stolku zachovat a které nahradit novými materiály? 

Využila jsem všechny části z původního nočního stolku. Nejprve jsem si v 3D programu vyzkoušela rozložit jednotlivé prvky, abych viděla, jak by mohly fungovat samostatně. Chtěla jsem, aby jeden nový noční stolek měl šuplík a druhý dvířka. Rozdělení částí jsem volila tak, aby dávalo smysl nejen po estetické stránce, ale i po té konstrukční, tedy aby nové kusy byly stabilní a zároveň si zachovaly spojení s původním stolkem. Tak, aby bylo jasné, že se vychází pouze z jednoho, přičemž se jednotlivé prvky v páru neopakují. 

 

Jaký význam má pro tebe ponechání nedokonalostí a přidání mosazných detailů? 

Ponecháním původních vad a nedokonalostí podtrhuji jeho historickou hodnotu. Mosazné detaily v podobě šroubků a úchytek jsem zvolila proto, že se nejvíce hodí k původním mosazným pantům. 

 

Projekt reflektuje téma lidové slovesnosti – jak konkrétně se toto téma odráží ve výsledném designu? Na jaké rčení jsi reagovala? 

Výsledný výrobek vychází z lidového rčení „Stará láska nerezaví“, přičemž každé slovo tohoto přísloví rozvedu v souvislosti s nábytkem. Slovo stará – odkazuje na starý kus nábytku, konkrétně na starý noční stolek. Slovo láska – symbolizuje párový nábytek, v tomto případě dva noční stolky, které jsou spolu v souvislosti, ale každý je jedinečný. Slovo nerezaví – poukazuje na to, že starý noční stolek není zcela zahozen, ale jeho části jsou použity a začleněny do nového, moderního designu. 

 

Jakou roli ve tvém projektu hraje otázka ekologie? Jak tuto problematiku vnímáš obecně v rámci designérské profese? 

Ekologie a udržitelnost jsou pro mě v tomto projektu klíčové. Věřím, že designér by měl mít odpovědnost nejen za estetiku a funkci, ale i za původ a budoucnost materiálů, se kterými pracuje. Tento projekt je příkladem toho, jak může recyklace a citlivý design přispět k udržitelnému využívání materiálů a zachování kulturních hodnot v současném produktovém designu. 

 

Jak lidé reagovali na tvůj nábytek, překvapila tě nějaká reakce? 

Reakce byly velmi pozitivní, za což jsem moc ráda. Samotnou mě výsledný produkt velmi potěšil a považuji ho za svůj nejlepší. Nejvíc rezonoval samotný příběh, že starý kus nábytku lze takto moderně oživit. Překvapilo mě, že i mladší generace, která původní stolky vůbec nezažila, na ně reagovala s velkým zájmem a líbily se jim. 

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku? 

Moje okolí mi je velkou podporou a jejich reakce mě velmi povzbuzují a posouvají dál. Kritiku někdy vnímám jako motivaci, která mě nakopne k dalšímu zlepšení a posunu v práci. 

 

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval? 

Ano, určitě. Všechny tyto projekty, které jsou spojeny se školou, trvají celý semestr. Tento projekt byl mojí bakalářskou prací a věnovala jsem se jí celé dva semestry. 

 

Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses potýkat s komplikacemi? 

Ano, pochybnosti se určitě objevily, nejvíc ve chvíli, kdy jsem řešila, jak rozdělit původní stolek na dva nové, a přitom zachovat jejich stabilitu i funkčnost. Nakonec mě ale překvapilo, že samotná realizace probíhala hladce a nevznikly žádné zásadní komplikace. Ve výsledku všechno vyšlo tak, jak jsem si představovala, což pro mě bylo velké povzbuzení. 

 

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučila ses něco nového? 

Projekt mi dal obrovskou zkušenost, nejen po stránce technické, ale hlavně koncepční. Naučila jsem se přemýšlet nad tím, jak z jednoho kusu vytvořit nové objekty tak, aby spolu fungovaly i samostatně, a zároveň neztratily spojení s původním. Osobně mi projekt dodal i sebedůvěru. Ukázal mi, že když věřím své myšlence, dokážu ji dotáhnout do konce. 

 

Byla kolekce představena veřejnosti? Mohou si zájemci noční stolek pořídit? 

Ano, kolekce byla představena v rámci soutěže, Design Weeku a dalších výstav. Takže veřejnost měla možnost stolky vidět. 

Ano, mohou, ale je to unikátní kousek, který získal svou hodnotu díky designu i zpracování a jeho hodnota se stále navyšuje.

Co tě přivedlo k tomu přihlásit se do soutěže Národní cena za studentský design? 

K přihlášení mě přivedla vedoucí mé bakalářské práce a spolužačka. Moje rodina se pak připojila a podpořila mě, protože považovala tuto soutěž za skvělou příležitost. 

 

Představ nám své směřování v rámci designérské práce. Na který svůj výtvor jsi například nejvíce hrdá? 

V rámci své designérské práce se zaměřuji především na využití dřeva, což je pro mě přirozené i díky tomu, že můj otec vlastní truhlářskou firmu na výrobu nábytku. Nejvíce hrdá jsem na tento bakalářský projekt – noční stolky ve stylu art deco. Podařilo se mi z původního stolku vytvořit dva nové, každý s vlastním charakterem, a zároveň zachovat jejich historii a funkčnost. Tento projekt pro mě představuje spojení kreativity, technického řešení a osobního přístupu k designu. Dalším mým projektem je například taška na jídlo vyrobená z překližky a neoprenu, která kombinuje praktičnost s originálním designem. 

 

Studuješ na Západočeské univerzitě v Plzni. Jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole zatím obohatilo? 

Na této fakultě jsem velmi spokojená. Baví mě celkový přístup profesorů a líbí se mi naše ateliérové prostory. Navíc jsem zde začala pracovat i s jinými materiály, než je dřevo, například s neoprenem, různými látkami, sklem, porcelánem, plechem, kovem či pryskyřicí, což mi umožňuje rozvíjet kreativitu a zkoušet nové techniky. 

 

Chtěla by ses designem živit? Co tě čeká teď? 

Ano, chtěla bych se designem živit. Ráda bych pokračovala v rodinné tradici a zaměřila se na design a práci s nábytkem, stejně jako oba moji rodiče. Momentálně pokračuji studiem na navazujícím magisterském programu na stejné fakultě. 

 

Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? 

Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v prostředí, kde design a práce s nábytkem byly každodenní součástí mého života, byla jsem k tomu přirozeně vedena. Ačkoli mým tajným snem bylo stát se forenzním analytikem, to je spíše takový můj „tajný sen“. :) 

 

Necháváš se ve tvorbě ovlivnit současným děním? Reaguješ na společenská témata? 

Ve většině případů ne, moji tvorbu ovlivňují hlavně zadaná témata ve škole, jelikož stále studuji. Některá z nich se ale mohou propojit se současným děním a společenskými tématy, takže občas mohou mít moje práce i takový odkaz. 

 

Máš nějaký designérský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací? 

Mým hlavním vzorem pro tvorbu jsou rodiče, kteří mě inspirovali svou prací a přístupem k designu. Vyloženě umělecký vzor nemám, spíše se nárazově inspiruji různými umělci podle konkrétního tématu, kterému se zrovna věnuji. Sleduji jejich tvorbu a myšlenky, ale nemohu říct, že bych měla jednoho oblíbeného umělce. 

 

Kdo tě nejvíce podporuje ve tvé designérské práci? 

Největší podporou je mi rodina, která mě nejen povzbuzuje, ale také mi radí a sdílí se mnou své zkušenosti. Velkou oporou jsou mi také blízcí přátelé, kteří mě motivují a pomáhají mi udržet nadhled. Dále jsou pro mě důležití vedoucí mých prací, kteří mi vždy ochotně poradí a pomohou s technickými či koncepčními aspekty mých projektů. 

 

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout? Například vysněný projekt či designérské studio, se kterým bys ráda spolupracovala? 

Ráda bych pracovala po boku svého otce v rodinné firmě. V budoucnu bych byla ráda, kdybych mohla firmu převzít, navázat na vše, co zde vybudoval, a zároveň vnést nové designérské nápady a znalosti. 

 

Co pro tebe design a umění jako takové znamená? 

Design pro mě znamená spojení kreativity, funkčnosti a osobního přístupu. Provází mě životem, vede mě a formuje mé profesní i osobní směřování, a věřím, že bude součástí mé cesty i do budoucna.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat? 

Někdy mě tvůrčí krize přepadne a mám pocit, že na dané téma nemohu nic vymyslet. Většinou se mi ale nápady objevují před spaním, a velmi mi také pomáhá, když se o tématu pobavím se spolužáky. 

 

Na čem právě pracuješ? 

Momentálně pracuji na nově zadaném školním tématu „Rovnováha“. V tomto projektu navazuji na svou bakalářskou práci, více ale zatím nemohu prozradit, protože je téma stále v procesu.

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií? 

Mimo umění ráda chodím do fitka, kde si pročistím hlavu a vypnu. Dále ráda trávím čas s rodinou, psími mazlíčky a kamarády. Nejvíce si ale odpočinu u svých oblíbených seriálů, například Přátelé nebo Dexter. Baví mě také cestovat a objevovat nová místa, což mě vždy nabije energií.

 

Co tě v poslední době potěšilo? 

Udělalo mi radost naplánování rodinného výletu do studia Harryho Pottera v Londýně.

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

 

Více o autorce můžete zjistit na jejím Instagramu: sedlackovaka_design

Kontaktovat ji můžete též prostřednictvím emailu: sedlackovakaja@seznam.cz

Práci si můžete prohlédnou také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/1262/

---