05.11. 2025

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2025 – Kateřina Kiliánová

rozhovory

Seznamujeme vás s nominovanými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2025. Jedním z nich je Kateřina Kiliánová, která vám představí projekt mobilního rentgenu ARTiGEE. Její návrh reaguje na každodenní potřeby radiologických asistentů a kombinuje technickou funkčnost s promyšleným a minimalistickým designem. Kateřina se při práci inspirovala konkrétními zkušenostmi uživatelů a výsledkem je produkt, který zvyšuje efektivitu práce, usnadňuje manipulaci a zároveň reflektuje hygienické standardy nemocničního prostředí.

Do soutěže ses přihlásila s mobilním rentgenem ARTiGEE. Můžeš, prosím, čtenářům vysvětlit, co se pod tímto názvem ukrývá?

Co se ukrývá pod názvem ARTiGEE? To je jednoduché. Chtěla jsem vytvořit krátký a výstižný název produktu, který bude zároveň reflektovat hlavní funkci přístroje. Pořízení rentgenového snímku. Název je vlastně takový upravený anglický fonetický přepis zkratky pro rentgen, RTG.

 

Přibliž, prosím, čím se tvůj návrh vyznačuje, v čem je inovativní a na jaké problémy reaguje.

Všechny inovace reagují na problémy s každodenním používáním. Z rešerše totiž vyplynulo, že mobilní rentgeny jsou po technické stránce velmi vyspělé, a proto jsem se při navrhování zaměřila na uživatele, radiologické asistenty, kteří jsou s mobilním rentgenem v každodenním kontaktu.

Řekla bych, že co se inovací týče, jedná se spíše o detaily, které mohou zvýšit efektivitu práce s přístrojem. Je to například:

- Nový typ flexibilního ramene – je skladnější, tím se povedlo snížit celkové rozměry mobilního rentgenu a zajistit bezpečnější a snazší manipulaci během jeho převozu z místa na místo.

- Dostatek úložných prostor – pro dezinfekční ubrousky, rukavice, složky pacientů, psací potřeby i například klíče/karty obsluhy přístroje a tak dále.

- Přístup k zadním kolům – do zadních kol se pod tíhou mobilního rentgenu čas od času namotá lepivá plachta, která se vyskytuje u vchodu do některých oddělení v nemocnici (kvůli minimalizaci šíření prachu/špíny). Díky přístupu k zadním kolům může obsluha mobilního rentgenu sama odstranit namotaný materiál a dál pokračovat v jeho používání bez nutnosti čekání na odborníka, který by musel v případě stávajících mobilních rentgenů odmontovat zadní kryt a namotaný materiál vyndat.

- Hygienická udržitelnost – u návrhu jsem se snažila o minimalistické tvarování, které usnadní dezinfekci přístroje, která by se měla provádět po každé návštěvě pacienta. Z toho důvodu se v návrhu nikde nevyskytují vysokonapěťové kabely vně krytování a tak podobně.

Zmínit je potřeba i zavedení bezkontaktního napájení do volitelné výbavy.

Do jakého prostředí je rentgen primárně určen?

Mobilní rentgen je určen do nemocničního prostředí. Není určen pro pohyb mimo budovu nemocnice, tedy převoz přístroje je možný pouze v interiéru budovy. 

 

Zdůrazňuješ flexibilní rameno jako klíčovou inovaci, jaké konkrétní problémy toto vylepšení představuje v porovnání s používáním starších rentgenů?

Spousta již existujících mobilních rentgenů má buď teleskopické, nebo skládací flexibilní rameno. Typ flexibilního ramene má vliv na jeho dosah, hygienickou udržitelnost či manipulaci s přístrojem při přejezdu z místa na místo. 

V mojí práci jsem zkombinovala „to nejlepší z obou světů“ a vytvořila rameno, které obsahuje jak teleskopickou část, tak skládací. 

Flexibilní rameno se skládá z nosného sloupku, který se pohybuje a rotuje kolem osy Z, a skládacího ramene se dvěma klouby. Díky tomu se hlavními přednostmi stala skladnost ramene, kterou obsluha přístroje ocení zejména při přejezdu s přístrojem a úplné zakrytování vysokonapěťových kabelů a tím docílení minimalistického tvarování.

 

Součástí návrhu je i již zmíněné bezkontaktní napájení, vraťme se ještě k němu. Jaký přínos to má pro efektivitu práce a bezpečnost?

Přidání bezkontaktního nabíjení do volitelné výbavy vzniklo díky uživatelské analýze. Díky ní jsem zjistila, že se mobilní rentgen využívá klidně i 30–50krát denně a po každém pořízení snímku musí být přístroj dopraven na jeho „parkovací místo“, kde je zapojen do sítě, aby byl vždy připraven hned k použití. Nabíjecí kabel je tak jedním z nejčastěji servisovaných dílů. Bezkontaktním napájením by se snížil počet úkonů obsluhy přístroje a zvýšila by se životnost napájecího kabelu.

 

Jaký byl impuls zabývat se právě touto problematikou. Jak probíhal výzkum potřeb zdravotnického personálu – byli přímo zapojeni do procesu například prostřednictvím konzultací?

„Design mobilního rentgenu“ jsem si vybrala z vypsaných témat našich vyučujících. Původně mě ani nenapadlo se zaměřovat na zdravotnickou techniku, ale jsem za to ráda. Bavilo mě to, i když to byla výzva.

Shromažďování informací probíhalo nejdříve klasickou cestou, v podobě produktové rešerše. To pro mě bylo ale nedostačující, a proto jsem oslovila i firmy, které mobilní rentgeny přímo vyrábí. Díky tomu jsem měla schůzku se servisním technikem a byla jsem pozvána na servisní prohlídku jednoho z mobilních rentgenů. Což bylo velmi přínosné a já díky tomu zjistila, jak mobilní rentgen funguje a z jakých komponent se skládá.

Potom jsem si ještě domluvila konzultaci přímo v nemocnici, abych získala informace přímo od uživatelů. Což byl zlatý důl pro možné inovace, nad kterými by mě za normálních okolností ani nenapadlo přemýšlet.

 

Ergonomie je u přístrojů tohoto typu zásadní – jak jsi testovala pohodlí a praktičnost pro uživatele? Vznikly i nějaké prototypy, nebo to nebylo možné?

Ergonomii jsem testovala několika způsoby. Manipulaci mezi lůžky, nastavování flexibilního ramene jsem simulovala v softwaru Rhinoceros. Madla mobilního rentgenu jsem modelovala z claye. A celkové rozměry, polohu displeje a úložné prostory pro digitální detektory jsem si ověřovala pomocí virtuální reality. 

 

Plánuješ návrh dále zdokonalovat? Je možné, že by se povedlo tvůj mobilní rentgen uvést do běžného provozu?

Momentálně nemám v plánu návrh dál zdokonalovat. ARTiGEE je koncepční návrh. Nejsem si jistá, jestli by se povedlo ho uvést do běžného provozu tak, jak je teď – určitě by bylo potřeba na něm udělat nějaké úpravy. Každopádně má svoje kvality, kterými by se mohly mobilní rentgeny v budoucnu inspirovat.

 

Plánuješ se dále pohybovat v rámci designu na poli zdravotnictví? Narazila jsi třeba na další problém, který by tě lákalo vyřešit?

Zatím nic takového neplánuju a ve zdravotnictví nejspíš ani nic plánovat nebudu. Ale byla to pro mě skvělá výzva, díky které jsem se dozvěděla, co všechno dokážu.

 

Jak jsi řešila rovnováhu mezi technickou funkcionalitou a estetickým minimalistickým designem?

Jako první jsem zjišťovala, co všechno vůbec mobilní rentgen obsahuje. Jak velké jsou komponenty, kde budou uloženy a tak dále. Až teprve potom jsem začala řešit vzhled. Takže jsem skicovala a nápady, které měly potenciál, pak vymodelovala ve 3D. A tento proces se opakoval tak dlouho, dokud z toho nevznikl finální návrh.

 

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Na stupnici 1–10 byla náročnost 10. :) Mobilní rentgen je komplexní přístroj. Celý proces od rešerší až po odevzdání diplomové práce trval něco přes rok.

 

Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses potýkat s komplikacemi?

Nějaké pochybnosti? Samozřejmě. Bála jsem se, že jsem si ukousla až moc velké sousto a že to nestihnu, že s tím nebudu spokojená… Nejtěžší pro mě bylo skloubit design flexibilního ramene a těla mobilního rentgenu. Flexibilní rameno je nejvýraznější tvarový prvek. To byl opravdu oříšek.

 

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučila ses něco nového?

Hmm… nad tím jsem vlastně ještě nepřemýšlela. Ale rozhodně jsem si z ní odnesla to, že když se do něčeho hodně ponořím, tak dělám všechno proto, aby to stálo za to. A párkrát jsem musela vyjít ze své komfortní zóny. Takže asi tohle jsem si z toho odnesla – nebát se výstupu z komfortní zóny. Jedním z takových výstupů bylo například oslovovat firmy a nemocnice. 

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Do poměrně velké míry na mě má vliv. Když je to pochvala, tak mě to samozřejmě těší – neznám snad nikoho, kdo by to tak neměl. A co se týče kritiky… tu dobře snáším jak od koho. Ono totiž záleží i na způsobu, jakým jsou názory sděleny. Pokud je ta kritika oprávněná, získám díky ní nový pohled na věc a posune mě to, tehdy jsem za ni ráda. A to i v případě, kdy ji neslyším ráda a trvá mi nějakou chvíli ji vstřebat.

 

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design? Tvůj mobilní rentgen již uspěl v mezinárodním projektu Graduation Projects 2024. Věříš, že zaujme porotu i tentokrát?

Já mému návrhu věřím, a podpořila mě i škola. Myslím si, že si zaslouží větší pozornost. A když mám možnost ho ukázat i ostatním, ráda tak učiním. Proto jsem se přihlásila jak do Graduation projects 2024, tak do Národní ceny za studentský design.

Podle mě má čím zaujmout. Do návrhu se mi povedlo zakomponovat řadu inovací a zároveň vytvořit harmonický a minimalistický design.

Představ nám své směřování v rámci designérské práce. Na který svůj výtvor jsi například nejvíce hrdá?

Mimo školu jsem toho moc nestihla, takže jsem nejvíc hrdá na moji diplomovou práci. Ta je, podle mě, nejvíc propracovaná ze všech mých projektů.

 

Mobilní rentgen tedy vznikl jako tvá diplomová práce v rámci studia na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně. Byla jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Ano, byla jsem spokojená. Já jsem chodila na gymnázium, takže si myslím, že mi škola dala opravdu hodně. Ani nevím, jestli bych to tu zvládla všechno vyjmenovat.

 Seznámení s výrobními technologiemi, s materiály, s věcmi, co teď beru jako samozřejmost – jako je modelování, ať už ve 3D nebo z claye. Dále ergonomie, dějiny umění, marketing… Myslím si, že mi škola dala dobrý základ a jsem za to ráda.

Chtěla by ses designem živit? Co tě čeká teď? Pokračuješ ve studiu?

Jednou bych se designem chtěla živit, aspoň částečně. Ráda tvořím, ať už pro sebe, tak pro ostatní. Jen jsem zatím nesebrala odvahu. Ve studiu už nepokračuju a momentálně chodím do práce. Pracuju jako konstruktérka, ale k designu si taky čas od času v práci přičichnu, takže bych řekla, že až tak mimo obor nejsem.

 

Pracuješ právě na něčem? 

Právě teď nepracuju na ničem. Po diplomce a státnicích jsem potřebovala volno. Pak to vyústilo právě v hledání práce, nástup do práce a tvoření maličkostí jen tak pro sebe.

 

Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi?

Na to, že bych byla designérkou, jsem jako malá vůbec nepomyslela. Nevěděla jsem, co chci dělat pomalu až do maturity. Bavila mě matika, fyzika, ráda jsem malovala, vyráběla různé věci. A tak jsem vlastně přišla na to, že být designérka by se mi líbilo..

 

Jak ses tedy k designu dostala? Co pro tebe design jako takový znamená?

K designu jsem se dostala úplně náhodou. Podle mě jsem odjakživa tvořivá duše. Ráda vymýšlím nové věci a tvořit věci rukama, ať už doma nebo v dílně – to jsem jako ryba ve vodě, moc mě to baví.

A co pro mě design znamená? To je dobrá otázka. Když věci dávají smysl, jsou funkční a líbivé zároveň. Protože když se mi něco líbí, mám větší motivaci se k tomu vracet/používat to.

Máš nějaký designérský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Možná to bude znít jako klišé, ale jeden z mých vzorů je Dieter Rams a hlavně jeho 10 principů dobrého designu. 

 

Kdo tě nejvíce podporuje ve tvé designérské práci?

Nejvíc mě podporuje rodina, kamarádi a v neposlední řadě já sama. 

 

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout? Například vysněný projekt či designérské studio, se kterým bys ráda spolupracovala?

Ráda bych jednou vytvořila něco vlastního. Je to hodně obecný pojem, ale to proto, že mám stále pocit, že se hledám. Ale věřím, že se brzo najdu a něco rozjedu.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Ano, čas od času. Většinou mi pomůže se z toho dostat zkoušení nových věcí, změna prostředí nebo se z toho vypovídat kamarádům. 

Dřív jsem se snažila dělat věci na sílu. Měla jsem pocit, že není čas na tvůrčí krizi, ale spíš se mi takový postup nevyplatil. Pak mi opravdu pomohlo od toho na pár dní odejít. Nebo – a to je zajímavé – stačilo mi si říct, že si od toho musím dát pauzu. Opravdu od toho odejít a najednou (klidně i ten den večer) nápady začaly chodit samy.

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě designu či umění baví a nabíjí novou energií?

Pletu. :) Tohle si teď opravdu hodně užívám, až mě to překvapilo. Po celém dnu v práci za počítačem jsem si chtěla najít nějaký koníček, kdy budu něco tvořit a zároveň se mi nebudou po bytě hromadit „lapače prachu“, ale bude to něco, co opravdu využiju. A tohle bylo to pravé ořechové. 

 

Co tě v poslední době potěšilo?

Teď nedávno jsem poprvé upletla vestu a bez návodu. Zkusila jsem využít to, co jsem se zatím naučila, a to mě hodně bavilo. Naskicovat si návrh, udělat výpočty a pak... tvořit. Už jen ten proces jsem si hodně užívala a pak mě ještě moc potěšilo, že mi ji chválili i úplně cizí lidé. To jsem nečekala. :)

 

Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v práci i vlastní tvorbě.

Julie Vojtková

 

Práci si můžete prohlédnout také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/1202/

 

---