24.10. 2025

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2025 – Tadeáš Tobeš

rozhovory

Seznamujeme vás s nominovanými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2025. Tadeáš Tobeš navrhl audio rekordér pro nevidomé a slabozraké, který zjednodušuje a zpřístupňuje audio tvorbu. Jeho design vychází z každodenních potřeb uživatelů a klade důraz na hmat, sluch a ergonomii ovládání, což umožňuje pohodlné a samostatné používání zařízení. V rozhovoru se dozvíte, jak se mohou promyšlená zlepšení stát významnou pomocí pro uživatele, a jak mladý tvůrce vnímá přístup k designu.

Do soutěže ses přihlásil s designem audio rekordéru pro nevidomé a slabozraké. Vysvětli, prosím, čtenářům, jak tvůj design zpřístupňuje audio tvorbu nevidomým a slabozrakým uživatelům? 

Na začátek je dobré zmínit, že nevidomí a slabozrací už dnes audio rekordéry mohou používat. Jsou v tom však omezováni a často se setkávají s překážkami, které jim činí bezchybné používání obtížné až nemožné. Zpřístupnění je v mém návrhu umožněno především přímým přenesením potřeb konkrétních uživatelů na používání a ovládání audio rekordéru. Jedná se zejména o uvažování hmatu a sluchu jako hlavních smyslů pro získávání zpětné vazby.

 

Jaké konkrétní úpravy uživatelského rozhraní jsi provedl, aby bylo zařízení snadno ovladatelné? V čem je tvůj audio rekordér odlišný od těch běžně dostupných na trhu?

Výzvou, před kterou jsem se postavil, nebylo jen usnadnit ovládání, ale dokonce oproti existujícím rekordérům umožnit plnohodnotné použití včetně pokročilých funkcí. To je jedním z největších úskalí aktuálně dostupných produktů, včetně těch prezentovaných jako přístupných pro nevidomé.

Největší úpravy proběhly v návrhu ovladačů a sdělovačů, u kterých byl kladen důraz především na rozlišitelnost, zapamatovatelnost a pohybový soulad s jejich funkcí. Dále bylo neméně podstatné jejich vzájemné uskupení do souvisejících celků s výraznou, a tedy jednoduše zapamatovatelnou kompozicí. Na tvarech a barvách ovladačů si lze povšimnout jejich vzájemných spojitostí. Zpětné sdělení je u nejčastěji používaných funkcí předáváno hmatem, to má menší vliv na ovlivnění záznamu během nahrávání nežli zpětné sdělení zvukem. Displej s výraznou grafikou je zde určen především pro slabozraké uživatele, používání rekordéru by však mělo být možné s jeho úplnou absencí.

Pro koho je audio rekordér primárně určen? Co všechno umožňuje?

Primárně je určen právě pro nevidomé a slabozraké, ale mohou ho používat i další uživatelé. Můj design se konkrétně snaží naplnit potřeby těch, kteří se chtějí seberealizovat tvorbou. To by jim mělo umožnit propojení nejen v jejich komunitách, ale i s širší veřejností. Například skrze podcasty, online platformy, nebo společné tvůrčí projekty. Tím má přispívat k větší inkluzi, odbourávání bariér a aktivnímu zapojení do společenského dění.

 

Jak tě vůbec napadlo se do tohoto projektu pustit? Jaký máš ty osobně vztah k hudbě a jak ses dostal k problematice zrakově handicapovaných uživatelů?

Samotné vymýšlení tématu projektu nebylo jen tak. Hledal jsem takové, které bude reflektovat a upozorňovat na nějaké opomíjené společenské téma a zároveň mně osobně bude sedět a bude mi blízké.

O mém vztahu k hudbě by se dalo debatovat, ale spíše bych zde zmínil něco, co zajisté napomohlo výběru tématu, a to moje fascinace zvukem jako takovým. Fascinoval mě způsobem, kterým nám skýtá osobní a kulturní vyjádření. Také mě zaujal možnostmi jeho úprav zásadními na charakter projevu, které jsem začal objevovat při DJingu. K problematice zrakově handicapovaných jsem se dostával už od mala skrze mé osobní zkušenosti z blízké rodiny.

Jakou roli v zařízení hraje hlasový asistent a jak zvyšuje soběstačnost uživatele?

Hlasový asistent zde může sloužit k předání zpětného sdělení informací mimo samotný proces nahrávání, kde nehrozí narušení průběhu nahrávky. Podstatnější využití zde však má jako návod, který by posloužil nevidomým a slabozrakým při učení se používání nového zařízení, což je právě pro mou cílovou skupinu jednou z největších překážek při snaze dosáhnout soběstačnosti.

 

Jak ses při designu snažil propojit funkčnost s hravou a motivující formou?

Čerpal jsem z poznatků, které jsem získal z běžného života, při interakci s lidmi vykonávající nejrůznější činnosti a profese. Pokud chcete, aby lidi bavilo vykonávat nějakou činnost, nestavte jim v tu chvíli do cesty překážky nesouvisející s danou činností a nechte je se plně ponořit do momentu, ať sami objevují, experimentují a tvoří. Na toto jsem myslel při navrhování a snažil se to co nejvíce splnit mým designem.

 

Jak jsi při návrhu postupoval? Prováděl si rešerše? Konzultoval s odborníky či cílovou skupinou?

Velice podstatná mi přišla velká rešeršní část, včetně konzultace s uživateli. Díky tomu jsem zhodnotil a odhalil problémy, které často zamezovaly zvolené cílové skupině plnohodnotné použití audio rekordérů. Samotné navrhování pak bylo založeno na racionální snaze naplnění konkrétních cílů, které by vedly ke zvýšení přístupnosti. Během celého procesu jsem vytvořil spoustu fyzických modelů (prototypů) a důkladně je prověřoval v simulaci reálných situací, které během používání audio rekordéru nevidomými a slabozrakými mohou nastat.

 

Byla práce na projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Ano, projektu jsem věnoval spoustu času a dost velkou část svého osobního života, což do budoucna nepovažuji za ideální a chtěl bych se tak tomuto workoholickému přístupu nadále vyvarovat. Od začátku po konec mé bakalářské práce to trvalo jeden akademický rok, avšak skrze náročnost studia a další projekty s ním spojené, jsem se této práci mohl intenzivně věnovat po dobu trvání jednoho semestru.

 

Naučil ses během práce něco nového? Posunula tě tato zkušenost jako designéra?

Myslím, že jedním z největších aktuálních přínosů, kterých jsem si všiml už během navrhování, bylo racionální utříbení práce a postupu na designérském projektu. Dále to bylo určitě zvětšení sebevědomí při navrhování obdobných průmyslově vyráběných produktů. Nejvíce si však cením toho, kam jsem se během projektu a přemýšlením nad danou problematikou posunul lidsky a více si ujasnil, jakým směrem bych se v budoucnu více chtěl ubírat a jakých hodnot bych se chtěl držet.

Jsi s výsledkem zcela spokojen, nebo vidíš ještě nějaký prostor ke zlepšení?

Z konečného výsledku jsem měl osobně velikou radost. Samozřejmě tam ještě vidím spoustu prostoru pro zlepšení, například v kvalitativním testování větší skupinou nevidomých a slabozrakých uživatelů. Ale s ohledem na podmínky a časovou dotaci, kterou jsem na práci měl, jsem s ní velice spokojen.

 

Jak si představuješ budoucnost svého návrhu? Vidíš ho třeba i v komerčním provozu? Jak by byla náročná výroba z hlediska komerčního a technologického?

Zhodnotil bych to tak, že si uvědomuji velice vysokou náročnost produkce daného typu výrobku v lokálních podmínkách. A tak mě mrzí pocit, že tento můj design, kterému jsem věnoval spoustu času a energie, napřímo nepomůže žádným lidem. Doufám tak alespoň v to, že moje práce pozitivně ovlivní přístup dalších designérů, kteří se s mou prací seznámí.

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Reakce na mou práci jsou pro mě velice důležité, asi jako každý jsem rád pochválen a motivuje mě to v této činnosti dále pokračovat. Nejvíce si však vážím takové zpětné vazby, která mě donutí se zamyslet a posune mě dál.

 

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design? Proč zrovna s audio rekordérem?

Přiměly mě k tomu velice pozitivní reakce odborníků hodnotících mojí práci, především mého vedoucího práce akad. soch. Josefa Sládka ArtD., jehož zpětné vazby jsem si vždy vážil a byla pro mě často podnětná.

 

Chtěl by ses designem živit? Co tě čeká teď? Pokračuješ ve studiu?

Chtěl bych se živit různorodou kreativní činností a zároveň rád tvořím, takže design vnímám jako jednu z nejlepších možných cest, kterou směřovat. Teď mě čeká nové prostředí, a to díky přesunu na magisterský stupeň studia na FA ČVUT, obor design. Jsem tak velice zvědavý a moc se těším, jaké nové podněty, lidé a zkušenosti mě tam obohatí. 

 

Představ nám své směřování v rámci designérské práce. Na který svůj výtvor jsi například nejvíce hrdý? 

Ať už je zadání projektů jakékoli, vždy se na něm snažím pracovat tak, aby výsledek měl smysl v kontextu dnešní doby. Došel jsem k názoru, že v designu mi připadá nerozumné věnovat se pouze tvarování a technickému fungování výrobku. Často jsou opomíjeny další velice podstatné funkce, které mohou mít podstatnější a pozitivnější vliv na výsledek. Jmenovitě mám na mysli funkci etickou, ekologickou, sociologickou a psychologickou. S čistým svědomím pak mohu být hrdý na ty výtvory, které s tímto názorem souzní a mají pozitivní dopad.

 

Myslel sis odjakživa, že budeš designérem, nebo jsi v dětství snil o jiné profesi?

Vlastně o tom, že existuje design jako profese a dá se studovat, jsem se dozvěděl až na konci střední školy. Byl to pro mě veliký a radostný objev, protože to bylo něco, co jsem věděl, že chci odjakživa dělat, jen jsem celou dobu netušil, že to konkrétně v této podobě skutečně existuje. Vždy jsem byl velice zvědavý a zajímalo mě, jak funguje vše kolem nás. Nejlepšími knížkami tak byly encyklopedie a nejraději jsem si hrál se stavebnicemi, které mi dávaly možnost přetvářet mé vize do reality.

 

Máš nějaký designérský vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Zatím mě nejvíce oslovil Victor Papanek, v jehož životních hodnotách se vidím a pokládám za důležité řešit podobné problémy, kterými se on už v minulém století zabýval. Nerad bych však zůstal jen u něj, velice mě zajímají také aktuální progresivní smýšlení nad designem a stále nepřestávám hledat v tom, co mi teorie a praxe mohou nabídnout.

 

Kdo tě nejvíce podporuje ve tvé designérské práci?

Moje milá Emma, která mě dokáže v těžkých chvílích podpořit a zároveň se mě nebojí konfrontovat. Její největší forma podpory je pro mě pomoc se nad věcmi kriticky zamyslet tak, abych dokázal překonat náročné cíle, kterých se mnohdy snažím dosáhnout. Osobně mě velice posouvá jako člověka, doufám a věřím, že jí to opětuji podobně.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Ano, považuji to za něco zcela přirozené. Osobně jsem zjistil, že aby můj mozek dokázal produkovat kvalitní výstupy, potřebuje obohacovat novými podněty. Neméně důležité pro mě bylo uvědomění si nemožnosti neustálého hlubokého kreativního myšlení a přijetí reality, že vykonávání dalších činnosti včetně odpočinku mají také velkou hodnotu a pozitivní vliv.

 

Na čem právě pracuješ? 

Jsem vděčný, že se teď mohu zaobírat designem, který mi dává smysl, i pracovně. Lehce mohu konkretizovat, že se jedná o vývoj ojedinělého průmyslově vyráběného produktu v Česku a také se snažím pomáhat se zkulturňováním českých měst.

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě designu baví a nabíjí novou energií?

Moje oblíbená odpočinková činnost je spánek. Další moje záliby se mi dost proměňují, baví mě totiž objevovat a zkoušet nové činnosti, nejčastěji se však pohybuji v kruzích sportu a kultury. Aktuálně mě nejvíce nabil a obohatil pěší přechod Lofotských ostrovů v Norsku, který jsme s přáteli absolvovali.

 

Co tě v poslední době potěšilo?

Potěšily mě dobře připravené otázky tohoto rozhovoru, díky kterým jsem se mohl retrospektivně ohlédnout a zpětně zamyslet. Děkuji.

 

Také moc děkuji za milý rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

 

 

Práci si můžete prohlédnout na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/1337/

 

---