11.11. 2023
Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2023 – Klára Vinklárková
rozhovory
Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Z vadných kusů nábytku lze ještě ledacos vyrobit. Klára Vinklárková vás seznámí se svým ramínkem, které vzniklo z odpadu firmy TON.
Do soutěže ses přihlásila se svým šněrovaným ramínkem, které je sestrojeno ze zbytků ohýbaného dřeva firmy TON. Jakou část odpadního materiálu sis vybrala a proč?
V rámci zadání ve škole – Práce s dřevěným odpadem z firmy TON jsme měli přístup k naprosto skvělým “zmetkovým” kusům, které jsem chtěla zpracovat všechny. Možná se to někdy stane, ale pro ramínka jsem vybrala kus “nožní spoj”, a to hlavně kvůli využití skoro celého zmetku. Většinou totiž bývá zmetek jen ve spoji, který se tak stává jediným odpadem mého návrhu.
Čím jsi části ramínka spojila k sobě?
Koženou šňůrkou, bukovým kolíkem a Herkulem.
Ramínko existuje ve více variantách, čím se od sebe liší?
Jsou dvě. Nožní spoj firmy TON není pravidelný a nemá stejné ohyby vpředu a vzadu. Z jednoho “nožního” spoje jde proto udělat menší a větší ramínko. Odtud dvě varianty.
Jak jsi na tento nápad přišla? Máš produkty firmy TON ráda? Měla jsi příležitost navštívit výrobu?
Nábytek není moje parketa a docela jsem se s tím trápila. Napadlo mě místo klasických spojů dřevo sešněrovávat a to ramínko domyslel můj táta, když jsem mu ubrečená volala v deset večer dva dny před odevzdáním klauzur. Babička s dědou jsou z města u Bystřice pod Hostýnem, tak jsem cítila povinnost neudělat ostudu. :) Na exkurzi jsme byli se školou a bylo to zábavné – jako vždy s Ateliérem Jaroš.
S jakými potížemi ses tedy při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?
Byla to fakt hrůza, jak říkám. Nábytek mám ráda, ale nevidím důvod ani smysl v tom navrhovat furt dokola něco, čeho už je tady předesignováno. Nějak jsem se ze zmetků nábytku snažila udělat další nábytek. Pak mě v ateliéru přesměrovali na doplněk k sortimentu TONu, to pomohlo.
Co ti práce na ramínku přinesla? Naučila ses něco nového?
Že někdy stačí prostě splnit úkol, nedělat že jde atomovou fyziku a nevymýšlet blbosti.
Ramínko jsi vytvořila v rámci svého magisterského studia v Ústavu designu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Jak jsi se studiem spokojená a jak tě zdejší prostředí ovlivnilo?
Na ČVUT zůstávám jen a pouze kvůli Ateliéru Jaroš, kde mě nechávají si dělat svoje. Je to “tough love”, ale člověk tu zároveň dostane pomoc technologickou i rady estetické – filozofické. Jinak mám super šikovný spolužáky a máme blízko menzu. :)
Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit? Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?
Aby to nebyla nuda! Na takovou stříbrnou brož, co jsem teď udělala.
Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?
Nařídili mi to ve škole.
Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?
Jo, ale přijde mi, že buď je to lidem jedno, nebo je to naštve. A mámě se to líbí vždy. :) Kritika je vlastně nejlepší část otevření diskuze, která může být oboustranně přínosná.
Snažíš se při práci zohledňovat ekologičnost? S jakými materiály nejraději pracuješ?
Jasně. Zastávám názor, že tradiční materiály jako sklo, kov, dřevo, kůže jsou z pohledu životnosti a užívání vlastně lepší eko variantou než eko materiály. Samozřejmě u každého záleží na kvalitě zpracování a kvalitě samotného materiálu. Nejsem proti novým technologiím a inovativním materiálům, ale líp se mi pracuje s přírodními materiály. Ale taky miluju barevné plasty a vosk, tak nikdy neříkám nikdy! Mám ráda kov a textil.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Tam kde všichni. Pinterest, starožitnosti a všude okolo.
Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým jdeš pro radu, když nevíš, jak dál?
Rodina, kamarádi, Cholia, ale nejvíc mě podporuje spolubydlící Sofie. Máme Girlboss domácnost a jedem bomby. Táta mi hodně pomáhá konzultacemi a zase Ateliér Jaroš.
Chtěla by ses designem živit?
Nevím.
Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?
Šéfis Dick Wolf. Mega frajerka, co dělá to, co ji mega baví, ale nikdy by nešla přes mrtvoly.
Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?
Já ráda šperky, tak se začínám profilovat tam. Učím se zlatničině, tak uvidíme, kam mě to dovede.
Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?
Jako malá jsem chtěla být kosmonaut. Pak jsem měla být diplomat a zubař. No tak obloukem se k tomu vracím v podobě studia designu. Slovo design nemám moc ráda, ani nevím proč. Vlastně to slovo dává možnost být expertem v miliónech různých oborů a odvětvích. Takže to pro mě znamená volnost, i přestože si veřejnost jako první vybaví hezký vázičky.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?
Pořád. Pomáhá dělat něco jiného a chvíli na to nemyslet nebo se o tom pobavit s kýmkoli, kdo s tím nemá nic společného.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?
Učím se zlatničině a MEGA mě to baví. Vrátila jsem se k paradoxu designu a vlastně mě nejvíc baví dělat to, co někomu udělá radost a nemusí to mít sebemenší jiný užitek.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Ležím v posteli, trávím čas s Cholíkem a s mýma kámošema. Teď jsme byli sbírat víno ve Francii a jsem nejvíc odpočatá.
Co tě v poslední době potěšilo?
Že se po měsíci vracím domů do Brna, a že mi babička poslala zprávu: „Dnes kukuřičný úplněk, foceno ve čtyři ráno z okna naší ložnice. Úspěšný pátek, Káji.“ s přiloženou fotkou rozmazaného měsíce. :)
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
O práci de lze dovědět více také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/955/
