07.11. 2023

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2023 – Králová Barbora

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Symfonie byla vždy doménou hudebních skladatelů, jakou symfonii však dokáže složit ze skla a světla designérka Barbora Králová se dozvíte v tomto rozhovoru. Seznámí vás se svým svítidlem Symphony.

Do soutěže ses přihlásila se svým závěsným svítidlem Symphony. Jak jsi přišla na tento název?

Chtěla jsem, aby celý komplet působil klidným a harmonickým dojmem, a proto jsem se k němu rozhodla zvolit nějaký název, který bude na podobné vlně a Symphony se mi k tomu dost hodilo, prostě mi to k tomu nějak sedlo. Je to taková symfonie, ač ne hudební.

Přibliž prosím čtenářům, z jakých komponentů se svítidlo skládá a jaké světelné zdroje jsou použity a jakou mají svítivost? Jaké má svítidlo rozměry?

Tak hlavní část tvoří hutně zpracovaná ramena, dohromady jich je dvacet čtyři, která jsou zasádrovaná do kování a ta jsou k sobě uchycena pomocí červíků, zároveň jsou jednotlivé segmenty zavěšeny na kovových kroužcích.

Ve skleněných kuličkách jsou umístěny led čipy teplé barvy s 24 V, skrze ramena jsou protaženy led nitky na 12 V, které vedou až nahoru ke krabici, ve které je uschována veškerá elektřina.

Celková výška svítidla se pohybuje něco mezi sto sedmdesáti centimetry, to je ovšem jen orientační, protože všechna lanka jsou zachycena na systému rojtringer, ten umožňuje svítidlu upravitelnou velikost. Jednotlivá ramena jsou na délku veliká padesát centimetrů a na výšku mají nějakých třicet pět centimetrů a hmotnost jednoho ramena se pohybuje okolo dvou kilogramů. Svítidlo má tedy přibližně šedesát kilogramů.

Jakým způsobem lze regulovat intenzitu osvětlení?

Intenzita osvětlení se dá upravit vlastně na tři stupně. Ten první, který by svítil nejméně, spočívá v tom, že budou rozsvícené samotné led nitky, ty svítí modrou barvou a vlastně jen dodávají nějakou atmosféru místnosti. Druhý spočívá v rozsvícení samotných kuliček, které v sobě mají led čipy teplé barvy a vyzařují více světla. Jako poslední se dají zvolit obě varianty najednou, tím je dosaženo dobrého osvětlení prostoru a zároveň zde vynikne barevný prvek, který celé svítidlo oživuje.

Komu či do jakého interiéru je svítidlo Symphony určeno? Jakou atmosféru chceš, aby navozovalo?

Svítidlo Symphony si umím představit do nějaké místnosti s vysokým stropem a dobrým prosvětlením, aby vynikla jeho velikost a skleněná ramena, ta oživí prostor, jak při prosvícení umělým světlem, tak i přírodním světlem jakým je třeba slunce. Chtěla bych, aby svítidlo navozovalo hlavně příjemnou atmosféru a působilo klidným dojmem, který přivede lidi k zastavení se.

Čím ses při navrhování Symphony inspirovala?

Hlavní inspiraci jsem našla ve starých lustrech a jejich komponentech. Snažila jsem se oživit starý design skleněných ramen a vdechnout jim trochu moderního stylu, proto jsem jim nechala hlavní roli v tomto designu, ale upravila jsem rádius v obou ohybech, tím jsem dosáhla originálního tvaru, který připomíná písmeno „S“.

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučila ses něco nového?

Určitě, naučila jsem se pracovat v kolektivu a prošla jsem si celým procesem výroby ve firmě. Vyzkoušela jsem si, jak taková profese funguje a co vše se musí vždy zařídit, aby to probíhalo, jak má.

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Nejvíce času zabralo vyfouknout a vytvarovat ramena, na těch je nějakých dvacet hodiny výroby, protože se do nich dvakrát sypala soda, aby se uvnitř vytvořily bublinky a lépe se rozsvěcovala. Jinak celý proces trval přibližně tři týdny s tím, že se to vyrábělo ve firmě a pracovalo na tom několik lidí. Kdyby si to člověk chtěl vyrobit sám, tak si myslím, že by výroba mohla trvat spíše tři měsíce. 

Spolupracovala jsi na něm se společností Preciosa Lighting. Jak tato spolupráce probíhala? Zvažuje se uvedení tvého svítidla do výroby?

Musím říct, že spolupráce probíhala výborně. Během celého procesu jsme komunikovali s týmem, který měl pod sebou celý proces výroby. Přišla jsem za nimi s prvotními skicami a rendery a hned jsme začali řešit detaily výroby, technické výkresy a celkový proces. Informace o postupu v práci jsem dostávala v podstatě každý den, ať už byl úspěšný nebo ne, a po jakékoliv domluvě bylo možné ihned se přijet podívat, udělat fotodokumentaci, či případně změnit něco ve výrobě nebo provést úpravu. 

Vím, že svítidlo se jim líbilo, kvůli jeho modernímu pojetí skleněných komponentů a kombinovatelnosti, jde z něj vytvořit i menší či větší instalace, ale jinak o nějaké další spolupráci nebo uvedení světla do výroby řeč nebyla.

S jakými potížemi ses při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?

Tak nic asi nikdy nejde úplně hladce, samozřejmě tam byly už od začátku změny v designu a uchycení, aby se to dalo vůbec realizovat a působilo to dobrým dojmem. Skleněná ramena měla být původně zavěšená za kování a led nitky z nich měly vystupovat, to však nebylo možné, protože kování nebylo možné udělat tak, aby to vypadalo dobře a zároveň to udrželo váhu ramen. Takže ramena se zavěsila do kovových kroužků, které jsou větší než kování a Symphony se dá díky tomu rozebrat. Kvůli led nitkám se do ramen vyvrtaly menší dírky, kterými tyto nitky vychází.

Svítidlo jsi navrhovala v rámci svého studia na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Jak jsi se studiem na této škole spokojená a v čem tě zdejší prostředí obohacuje?

Toto svítidlo jsem vytvořila jako svoji maturitní práci na téma Redesign, na který jsem navázala zmodernizováním skleněných prvků ze starých lustrů. Svoje studium na střední škole jsem už ukončila, ale vždy na něj budu dobře vzpomínat.

Jaké další návrhy už máš za sebou, čemu se běžně věnuješ a s jakým výtvorem jsi nejvíce spokojená.

Celé čtyři roky studia na škole jsem se zabývala navrhováním a výrobou různých svítidel, od nástěníků a stolních lampiček až po lustry. Například jednou z mých posledních klauzurních prací bylo vytvoření stropního svítidla do určitého prostoru a já jsem se rozhodla pro umístění ve vchodu školy. Vyrobila jsem lustr s pěti válci, které reprezentují obory naší školy a jednotlivými technikami ztvárnila na těchto válcích loga. Tento lustr jsem pak zavěsila do okna ve vchodu školy, aby byl vidět ještě před vstupem do budovy.

Nejvíce spokojená jsem asi právě s prací Symphony, nejen proto, že to pro mě byla asi největší výzva jak z pohledu designu, tak i z pohledu fungování ve firmě, ale i kvůli tomu, že je to má největší a nejlépe zpracovaná práce.

Co tě přivedlo k tomu přihlásit se do soutěže Národní cena za studentský design?

Původně jsem s přihlášením do soutěže nepočítala, ale po dokončení maturity se mi ozval ateliérový učitel. Chtěl, abych se do soutěže přihlásila, myslel si, že by si svítidlo zasloužilo ukázat a vyzkoušet to, tak jsem se přihlásila.

Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Myslím si, že jo a vím, že každý má jiný vkus a líbí se mu něco jiného. Když něco navrhuji, tak se radím s lidmi z okolí, když si nejsem jistá, jak pokračovat. Většinou o tom diskutujeme a já si pak z toho něco převezmu a vyzkouším.

Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit?

Asi úplně ne, vždycky ráda zkouším nové věci.

Je pro tebe v designu důležitá otázka ekologie?

Tak určitě, zatím jsem nedělala design z čistě recyklovaných materiálů, ale i ve škole jsme vždy během navrhování řešili, jak spotřebovat co nejméně materiálu anebo jak využít zbylé věci. Jedna z mých klauzur byla stolní lampička na téma funkcionalismus. Při práci na ní jsme ještě museli využít zbylé sklo ze skladu. Já jsem si vzala odřezek tvaru dutého komolého jehlanu, to jsem použila jako stínítko, jako krk jsem použila kousek dřeva, co byl na dílně, a tělo jsem vytvořila ze zbytků dřevěných desek. Celá práce tak byla v podstatě s nulovým odpadem, a ještě jsem ani nemusela řešit dodání materiálu. :)

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Většinou moje nápady vznikají jen ze skic nebo nějakých malůvek nebo z nějakých obyčejných věcí, které si pak představuju a přemýšlím, jak by se daly předělat. Často mi stačí jen něco obyčejného, a pak v tom hledám způsob, jak to proměnit v nějaký světelný objekt.

Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým se jdeš poradit, když nevíš, jak dál?

Nevíce mě už od mala podporuje mamka, vždycky jsem chodila na kroužky, a i doma jsem měla spoustu výtvarných věcí. Ve škole to pak byli spolužáci a na střední mě hodně podporovali i učitelé.

Chtěla by ses designem živit?

Připadá mi to jako hodně zajímavá profese a umím si představit, že bych jí dělala. Dřív jsem si úplně neuměla představit, co tato práce obnáší, ale díky tomu, že jsem měla tu možnost si vytvořit svoji maturitní práci ve firmě, tak už vím, co vše do toho spadá a čím vším si člověk projde během celého procesu. Na tomto oboru se mi líbí různorodost, designy, které vytvořím  mohou na sebe navazovat, být si podobné, nebo se můžu rozhodnout vytvořit něco naprosto odlišného.

Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?

Nemůžu teď úplně říct, že bych měla nějaký sen, ale do budoucna bych asi chtěla navrhnout něco, co by se dalo vyrábět sériově anebo se to dalo nabídnout na trhu. Ráda bych jednou chtěla být schopná říct, že tohle je můj výtvor a je za ním nějaká práce a příběh.

Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?

Už od mala jsem chodila na různé umělecké kroužky, dělala jsem různé návrhy na oblečení a podobně. To byl i důvod proč jsem si při výběru střední školy hledala hlavně ty s uměleckým zaměřením. Rozhodovala jsem se mezi touto a ještě jednou, nakonec jsem zvolila právě tu v Kamenickém Šenově. Během prvního dne jsem zjistila, že jsme se asi u pohovoru moc nepochopili a napsali mě do oddělení rytého skla, samozřejmě se to ještě ten den vyřešilo a od té doby jsem byla na designu světelných objektů a musím říct, že mě ten design dost chytl a chtěla bych u něj zůstat.

Pro mě osobně je design asi něco podle čeho chcete, aby si vás lidé zapamatovali, nemusí to být něco obřího a extravagantního, stačí jen nějaká maličkost a lidé budou vědět, že to patří k vám a má to za sebou nějaký příběh a dává to nějaký smysl.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?

Určitě se mi to stává, když nevím, jak dál, tak si vezmu kousek papíru a začnu si sepisovat, co chci zahrnout v daném designu a co nechci, tím si tak nějak začnu ucelovat představu toho, co bych mohla udělat, nebo jakou by to mohlo mít podobu. Také si začnu sepisovat materiály a způsoby, jak bych mohla pracovat.

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?

Právě teď na žádném projektu aktivně nepracuju. Tenhle rok jsem se rozhodla, že se připravím na vysokou školu. Nachystám si portfolia a rozhodnu se, kam dál, ale chtěla bych něco se zaměřením na design anebo umění.

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Dost často odpočívám tím způsobem, že si pustím hudbu a jen tak existuju nebo jezdím za kamarády. Mimo design se i amatérsky věnuju černobílé fotografii, sehnala jsem si domů všechny potřebné věci, včetně zvětšováku a baví mě být zalezlá celý den potmě v koupelně a vyvolávat. :)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

 

Julie Vojtková

 

O práci se můžete dovědět více také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/795/

 

 

 

---