03.11. 2023
Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2023 – Jan Dvořák
rozhovory
Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Pokud hledáte ideální dopravní prostředek pro svou cestu do práce, na nákup, ale také na výlet do lesa či na ryby, můžete najít zalíbení v návrhu Jana Dvořáka. V následujícím rozhovoru vám představí víceúčelový elektrický skútr Digger.
Do soutěže ses přihlásil se svým víceúčelovým elektrickým skútrem Digger. Pro koho a do jakého prostředí by měl být tento skútr určen?
Jsem rád, že se ptáš, protože právě v tom je výjimečný. Jak už jde asi z názvu a tvarového řešení vidět, v žádném případě se nejedná o tradiční skútr. Hlavním cílem bylo navrhnout jednostopé vozidlo na elektrický pohon, které je určené pro jízdu ve městě a v lehkém terénu. Finančně dostupný a kompaktní skútr, který se snadno ovládá a udržuje.
Je pravda, že někteří lidé mají problém tuto myšlenku pochopit. Vidí jen kombinaci dílů, které k sobě na první pohled neladí. Důležité je si ale uvědomit, že cílem nebylo vytvořit ideální vozidlo do města nebo terénu, ale vytvořit pomocníka pro každodenní život. Pohodlný skútr je obohacen o prvky používané u terénních motocyklů tak, aby se člověk dostal dál bez potřeby navýšení svých řidičských dovedností. Pro jeho provoz totiž stačí řidičský průkaz typu AM nebo A1. Podobnou situaci bylo možné sledovat v automobilovém průmyslu u takzvaných SUV. Jejich příchod na trh byl nečekaný, ale dnes už je bereme jako samozřejmost.
Díky variabilitě skútru je cílových skupin hned celá řada. V městském prostředí je typickým spotřebitelem člověk, který se chce volně pohybovat na krátké vzdálenosti například do práce či na nákup. Využívat ho ale můžou třeba i rozvážkové služby. V terénu se jedná o člověka, který se chce volně pohybovat přírodou za účelem rekreace. Skútr si lze představit i v horských půjčovnách. A nakonec skupiny lidí, kteří na svých cestách čelí různým terénům. Příkladem můžou být rybáři, kteří část cesty jedou po silnici a část po polní cestě. Nebo lidé, kteří rádi kempují a jezdí na krátké projížďky do města či na pláž. Obecně se dá však říci, že jde o aktivní a ekologicky smýšlející lidi, kteří nejsou nutně milovníci klasických motorek. Upřednostní pohodlné nasedání a praktičnost před požitkem z jízdy.
Vysvětli prosím čtenářům, proč je tebou zpracovávaná problematika aktuální.
Žijeme v době, kdy musíme čelit klimatickým změnám. Ty jsou způsobeny zvýšenou koncentrací skleníkových plynů. To zapříčinilo nástup elektromobilů, které mají nahradit vozidla se spalovacími motory. Je však nutné říci, že celková silniční doprava generuje méně než 2 % světových emisí oxidu uhličitého. Elektromobily sice mají nulové emise, ale ze studií vyplývá, že pokud zohledníme i jejich výrobu a likvidaci, jejich přínos není nijak významný. Nejde však tolik o celkové znečištění planety, jako o znečištění prostředí, ve kterém žijeme. Proto jsem toho názoru, že by se měly využívat hlavně ve městech. Další problém představuje vysoký počet aut, které mají omezený prostor pro svůj pohyb. Výsledkem toho jsou zácpy, které auta zpomalí a prodlouží dobu jejich používání. Proto stále stoupá popularita mikromobility. Ta totiž přispívá nejen k čistšímu a klidnějšímu prostředí, ale hlavně pomáhá snížit hustý provoz ve městech.
Podobně tomu je i v přírodě, protože je nedílnou součástí našeho ekosystému. Zajišťuje nám čistý vzduch, vodu a další zdroje nezbytně nutné pro život. Proto je důležité chovat se k ní ohleduplně a tím ji chránit. Vlivem globálního oteplování se zima stále více zkracuje a zájem o letní aktivity mimo města roste. To navíc umocnila covidová pandemie. I v tomto případě se nabízí elektrický pohon jako vhodný prostředek pro pohyb přírodou, protože má tichý a bezemisní provoz.
V čem se skútr Digger liší od těch běžně dostupných a jaké inovace přináší? Tvůj skútr lze přizpůsobit potřebám uživatele, vysvětli prosím jak.
Jak už jsem zmiňoval, jedná se o velice unikátní koncept a podobné produkty mají na trhu velice nízké zastoupení. Přesto však existuje pár výjimek, které sdílí stejnou myšlenku. Zmínil bych například švédského výrobce Cake s jeho „utility bikes“. Nebo třeba Hondu Zoomer (známou také jako Honda Ruckus).
Nejvýraznější inovací jsou velká kola, která zlepšují průjezdnost terénem. Dále si můžeme všimnout opravdu solidního odpružení. Vepředu je skútr vybaven vysokou vidlicí na rozdíl od klasické nízké. Bohužel kola o velkém průměru v kombinaci s vysokým zdvihem znemožňují vést středovou trubku rámu středem k hlavové trubce, jak tomu běžně bývá. Rám je tudíž veden vnější stranou, aby přední kolo mohlo propružit až mezi čelní trubky rámu a byla tak zajištěna správná ergonomie řidiče.
Jakým způsobem lze na skútru přepravovat náklad?
Pro menší předměty je skútr vybaven předním plechovým nosičem. Pro větší zavazadla je možné přimontovat i zadní nosič, a pokud ani to nestačí, je možné využít prostoru mezi nohama za pomoci přídavných stupaček. Pro cestování ve dvou lze skútr vybavit stupačkami a madly.
Čím se tvůj skútr vyznačuje po vizuální stránce?
Nejčastějším tématem rozhovoru jsou kryty kol. Podle mého názoru vyvažují vzdušnou konstrukci motocyklu a dodávají tak celku potřebnou hmotu. Po fyzikální stránce samozřejmě hrozí určité riziko ovlivnění ovladatelnosti způsobené bočním větrem, ale to bude nejlepší otestovat na reálném prototypu.
Na návrhu jsi spolupracoval s firmou KOSTKA, která se doposud zabývala výrobou koloběžek. Jak tato spolupráce probíhala a co ses díky ní naučil nového?
Spolupráce s jakoukoliv firmou je vždy v určitém smyslu omezující, ale to je zároveň výzvou. Komunikace s firmou KOSTKA byla velice příjemná a jsem rád, že jsem se na tomto projektu mohl podílet. Doufám, že se podaří vše zrealizovat.
Z jakých materiálů by měl být motocykl případně vyráběn?
Firma klade veliký důraz na kvalitu provedení. Materiály jsou zvoleny tak, aby co nejdéle vydržely a aby jejich výroba nebyla náročná a zároveň drahá. Základem je trubkový rám doplněný prvky z plastu a plechu.
Jaká by byla v případě výroby odhadovaná prodejní cena a jaká je přibližná životnost takového skútru?
Nejedná se o prémiový produkt. Snahou firmy je vytvořit kvalitní produkt za co nejpříznivější cenu. Ve své diplomové práci jsem počítal s pořizovací cenou kolem 100 000 korun. Životnost nejvíce omezuje baterie, která je ale jednoduše vyměnitelná.
Chtěl by ses touto problematikou dále zabývat? Máš ještě další nápady, jak model zdokonalit?
Rozhodně to není finální řešení a rád bych tento projekt dotáhl do konce. S odstupem vidím spoustu prostoru ke zlepšení. Jestli mě ale firma přizve k ladění detailů je samozřejmě jen na nich.
Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?
Na diplomové práci jsme měli povinnost průběžně pracovat celé magisterské studium. Intenzita práce se samozřejmě zvyšovala, čím víc se blížil termín odevzdání. Alespoň u mne to tak bylo.
S jakými potížemi ses při designu potýkal? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musel ses vypořádat i s komplikacemi?
Bohužel ano. Nejprve jsem musel vstřebat komplexitu tématu a potom o jeho významu přesvědčit i mé vyučující. Zároveň byl kladen důraz na finanční dostupnost a jednoduchou výrobu finálního produktu.
Skútr Digger je tvou diplomovou prací, kterou jsi zpracovával v rámci svého studia na Fakultě strojírenského inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Jak jsi se studiem na této škole spokojený a v čem tě zdejší prostředí obohatilo?
To je téma samo o sobě. Pokusím se to ve zkratce vysvětlit. Školu jsem si vybral, protože jako jedna z mála nabízí inženýrský titul za studium průmyslového designu. Samozřejmě to není zadarmo a studium je obohaceno o technické předměty, což mi vůbec nevadilo, protože to mám rád a myslím si, že pro kvalitní design je potřeba to znát. V praxi to ovšem bylo spíše na škodu a studium probíhalo dosti krkolomně. Myslím, že stačí říct, že tento obor potřebuje ještě nějaký čas, než bude mít opravdu kvalitní zázemí pro studenty a bude jasno v tom, co se zde mají studenti naučit. Ale abych to uzavřel pozitivně, tak musím uznat, že se škola snaží o změnu.
Jaké další návrhy už máš za sebou, čemu se běžně věnuješ a s jakým výtvorem jsi nejvíce spokojený?
Jakožto velkému milovníkovi aut mi udělala velkou radost možnost podílet se na stavbě studentské formule pro tým CULS Prague Formula Racing. Mým úkolem bylo navrhnout a připravit data pro výrobu karbonové karoserie. Poprvé jsem si osahal celý proces od prvotních skic až po samotnou výrobu auta, se kterým jsme se následně zúčastnili několika závodů.
Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?
O soutěži mi řekl vedoucí odboru průmyslového designu a zároveň můj vedoucí bakalářské i diplomové práce – pan doc. akad. soch. Ladislav Křenek ArtD. Také nutno říci, že se soutěže v minulosti zúčastnil i můj starší bratr František, který je taktéž průmyslový designér.
Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?
Myslím si, že hlavní problém není kritiku umět snášet, ale umět rozeznat kritiku konstruktivní a smysluplnou od hloupých poznámek plynoucích z nedostatku pochopení nebo znalostí. Na základě toho lze potom vylepšit svůj návrh. Ověřil jsem si, že poslouchat a vyhovět každému, nevede k cíli. Dokonce jsem toho názoru, že čím sebejistější designér, tím lepší design. Ne vždy se mi to ale daří a jednoduše se z mého návrhu vytratí jasná myšlenka a jednolitost. Kritika je rozhodně něco, s čím se ještě učím pracovat.
Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit?
Nepotrpím si na kudrlinky. Věřím, že v jednoduchosti je krása. Proto se řídím 10 principy dobrého designu od Dietra Ramse.
Zabýváš se tématem udržitelnosti i v rámci tvých dalších projektů?
Popravdě nejsem velký fanoušek používání alternativních a recyklovaných materiálů v průmyslové výrobě. Jako běžný uživatel si všímám toho, že zrovna takové díly jsou většinou slabinou a omezují životnost produktu. Zastávám názor, že co je kvalitní, to vydrží.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Pokud hledám inspiraci, stačí strávit pár hodin na internetu. Většina řešení mě však napadne přesně v tu chvíli, kdy odložím tužku a jdu se třeba projít.
Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým se jdeš poradit, když nevíš, jak dál?
Podporu naštěstí cítím ze všech stran, za což jsem velice vděčný. Co se ale odborného názoru týče, první, za kým jdu, je můj brácha, který je samozřejmě zkušenější a rád poradí.
Chtěl by ses designem živit?
Určitě ano. Je to krásné řemeslo, a i když v Česku není moc příležitostí, doufám, že se mi podaří zůstat v oboru.
Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?
Rád bych přišel s originální odpovědí, ale pravdou je, že z řad designérů aktuálně obdivuji hlavně Jozefa Kabaně, který pracuje ve světových automobilkách. Navíc se mi jeho tvorba opravdu líbí.
Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěl jednou dosáhnout?
Už od malička jsem fanouškem automobilky BMW. Můj táta totiž jedno vlastnil a ve srovnání s jeho tehdejší firemní Felicií to bylo jako nebe a dudy. Mým nevětším kariérním snem je tudíž určovat tvary „bavoráků“. Zatím tam cíleně nesměřuji, ale kdyby mě tam náhodou v budoucnu zavál vítr, vůbec se nebudu zlobit.
Jak ses k designu dostal? Myslel sis odjakživa, že budeš designérem, nebo jsi v dětství snil o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?
Je to velice jednoduché. Za všechno může můj táta. To on mě nakazil vášní pro auta a zároveň chtěl, abych si vybral, čím chci být už jako dítě. V té době jsem většinu času trávil kreslením aut a zeptal se ho, jestli neexistuje práce, kde bych si mohl jen kreslit auta, načež odpověděl, že je. A bylo to jasné. Ale je to tak dávno, že je dost možné, že si ten příběh přibarvuji.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?
Určitě stává. Hlavně u projektů, které se dlouho táhnou. Ztratím nadhled nad věcmi a soustředím se na zbytečnosti. V takovou chvíli bohužel nefunguje nic jiného, než si dát pár týdnů pauzu a věnovat se něčemu jinému.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?
Nedávno jsem nastoupil do automobilky Tatra Trucks. Jsem tu moc krátce na to, abych byl schopný říct, kam to povede. Bylo by krásné si jednou navrhnout Tatru. Jestli se k tomu ale dostanu, ukáže až čas. Zatím plním roli spíše konstruktéra.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Jsem rád za každou chvíli, kdy můžu vystřídat práci za počítačem za práci manuální.
Co tě v poslední době potěšilo?
Rozhodně mě potěšila nominace na Národní cenu za studentský design. :)
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
Práci můžete vidět také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/782/; https://drive.google.com/file/d/19E-2BtTK3TPEyud3PGx805l-VnXCLRkB/view?usp=sharing
