11.10. 2025

Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2025 – Jakub Svoboda

rozhovory

Neviditelná architektura – Laitiqoasa a svítidlo Laitiqon

Seznamujeme vás s nominovanými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2025. Slyšeli jste již o konceptu neviditelné architektury? Jakub Svoboda vám představí svůj projekt neviditelného domu Laitiqoasa a svítidla Laitiqon, které tvoří harmonický celek v souladu s přírodou. Oba objekty propojuje cit pro krajinu, minimalismus a snaha o udržitelnost. V rozhovoru autor přibližuje svou cestu od prvních vizualizací až po finální projekt a vysvětluje, proč je pro něj propojení architektury a designu zásadní.

 

Do soutěže ses přihlásil se konceptem neviditelného domu Laitiqoasa a svítidlem Laitiqon. Můžeš, prosím, čtenářům vysvětlit, na co tyto názvy odkazují?

Názvy vycházejí z mého vlastního konceptu. Chtěl jsem vytvořit značku, která bude působit mezinárodně a zároveň bude jedinečná. Laitiqoasa označuje dům, zatímco Laitiqon svítidlo, které je s domem propojené.

 

Projekt vznikl v rámci školního zadání na téma neviditelná architektura. Jakým způsobem ses této výzvy chopil? 

Dům jsem částečně zapustil do svahu na ostrově Samos a použil zrcadlová skla, která odrážejí okolní krajinu. Díky tomu stavba splývá s prostředím a působí nenápadně. 

 

Co vše je součástí tohoto konceptu? Jak spolu dům a svítidlo interagují?

Součástí je samotná architektura domu a svítidlo Laitiqon, které s domem tvoří jeden celek. Svítidlo navazuje na atmosféru lehkosti a čistoty, kterou má vyvolávat i dům.

 

Jaké materiály by měly být v případě realizace použity a proč? Hrála roli udržitelnost?

Preferoval bych přírodní a udržitelné materiály – kámen, dřevo, sklo. Kámen i dřevo, které by byly použity, jsou z ostrova Samos, aby bylo vše ekonomicky dostupné. Materiály jsou vhodné do místního prostředí a zároveň působí minimalisticky. Udržitelnost hrála tedy velkou roli.

 

Myslíš na otázku ekologie i v rámci svých jiných projektů?

Ano, snažím se o to. Ekologie a respekt k přírodě jsou pro mě důležité hodnoty.

 

Jaké byly největší výzvy při návrhu domu i svítidla v kontextu udržitelnosti a respektu k přírodě?

Největší výzvou bylo skloubit estetiku s funkčností, a přitom myslet na udržitelnost. Také bylo komplikované navrhnout prostor pro všechny tak pohodlný a dostupný, aby zde každý našel svůj prostor k odpočinku. 

 

Byl projekt časově náročný? Jak dlouho proces trval?

Ano, práce na něm trvala několik měsíců. Myslím si, že jsem na projektu strávil spoustu času. Finální podoba projektu se vyvíjela postupně, neměl jsem ji hned od začátku před očima. Například u navrhování svítidla jsem vyzkoušel různé způsoby vylévání, různé modely, pokusy s betonem. Finální produkt vznikl až na dvacátý pokus a určitě jsem neskončil, protože dále pokračuji a navrhuji nové modely.

 

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučil ses něco nového?

Naučil jsem se lépe pracovat s programy, pracovat s betonem, vnímat krajinu pod jiným úhlem pohledu. Určitě jsem byl rád, že jsem se k tomu dostal a nadále vyhledávám projekty, kde mohu pracovat nejen s designem, ale i architekturou. 

 

Zrcadlové stěny mohou být nebezpečné pro ptáky, protože odrážejí oblohu a okolní krajinu. Přemýšlel jsi při návrhu Laitiqoasy nad tímto problémem, jak by to šlo vyřešit, aby nebyl příliš narušen charakter domu?

Ano, zvažoval jsem to. Možným řešením je použití jemného vzoru nebo technologie, která je pro ptáky viditelná, ale pro člověka téměř nepostřehnutelná. Také je možnost zvukové bariéry. 

 

Jaký význam má minimalistický a nenápadný přístup k architektuře v kontextu přírodního prostředí?

Minimalismus umožňuje architektuře nerušit přírodní prostředí a stát se jeho součástí místo toho, aby dominovala. Architektura splynula s krajinou dohromady a vzniklo něco neuvěřitelného.

 

Jak jsi řešil harmonii mezi funkcí, estetikou a začleněním stavby do krajiny?

Funkce byla klíčová, ale také obyvatelnost a pohodlí hrály roli. Estetiku jsem přizpůsobil prostředí, aby stavba působila čistě a klidně. Především jsem kladl důraz na funkčnost, protože jsem rád, když vše funguje. Snažil jsem se myslet na řešení i toho nejmenšího detailu.

 

Dům jsi umístil do konkrétní lokality na ostrově Samos, který se nachází v Řecku. Proč jsi zvolil zrovna toto místo a nevybral například lokalitu u nás v České republice?

Ostrov mě inspiroval svou krajinou a mořem. Chtěl jsem pracovat s místem, kde příroda hraje hlavní roli. Ale jeden z hlavních důvodů byla inspirace stavbou Liknon Metaxa, který je na stejném ostrově. Líbilo se mi začlenění projektu do přírody, obdobně je to vidět u mého projektu.

 

V jakém grafickém programu jsi pracoval? Zůstalo pouze u vizualizací, nebo jsi v rámci návrhu svítidla pracoval i s modelem či prototypem?

Modeloval jsem v Rhinu a následně jsem vizualizace zpracovával v D5 render. Návrh svítidla jsem zpracovával také v Rhinu a tabletu v procreate, u svítidla vznikl i reálný model.

 

Jak reagovalo tvé okolí, pedagogové, přátelé, spolužáci či rodina na tvůj návrh?

Myslím si, že reakce byly velmi pozitivní. Na svítidlo jsem po maturitě dostal hned několik nabídek a s projektem Laitiqoasa jsem se dostal k pár architektům, kteří viděli, že umím pracovat s celým projektem a umím dotáhnout věci do konce.

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Reakce je pro mě cenná, vidím, jak s projektem mohu nakládat a mám radost, když se s lidmi mohu propojit skrze mou tvorbu.

 

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design? Proč jsi vybral zrovna tento návrh?

Dostali jsme možnost od našich pedagogů se soutěže zúčastnit a neváhal jsem ani vteřinu a poslal jsem veškeré podklady, které jsme měli poskytnout.

 

Přihlášený projekt jsi vytvořil v rámci svého studia na Střední odborné škole obchodu, užitého umění a designu v Plzni. Byl jsi se studiem na této škole spokojen? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Se studiem jsem byl moc spokojen, především s odbornými předměty, kde s námi pracovali učitelé, kteří mají praxi z oboru. Konzultovali projekty nejen do školy, ale pomohli nám, s čímkoli jsme přišli. Za to jsem jim nesmírně vděčný.

 

Chtěl by ses designem živit? Co tě čeká teď? Pokračuješ ve studiu?

Pokračuji na vysoké škole Technické univerzity v Liberci na oboru Architektura, ale s designem jsem neskončil a při studiu navrhuji své projekty, které publikuji na svých sociálních sítích a webových stránkách designsvoboda.cz. Pracuji též pro architekty, v rámci čehož vypomáhám nejen s interiéry, ale už se snažím také přispět nějakou myšlenkou či nápadem k celému projektu.

 

Představ nám své směřování v rámci designérské práce. Na který svůj výtvor jsi například nejvíce hrdý?

Rád bych se věnoval architektuře i produktovému designu, vím, že chci své projekty odevzdávat vždy kompletní. Z projektů jsem nejvíc hrdý právě na Laitiqoasa a Laitiqon, ale v posledním ročníku střední školy jsem vyprodukoval spoustu projektů, se kterými dále pokračuji.

 

Myslel sis odjakživa, že budeš designérem, nebo jsi v dětství snil o jiné profesi?

Tatínek je úspěšný truhlář, je velmi šikovný, myslel jsem tedy, že bych mohl také dělat truhlařinu, ale chtěl jsem umět něco navíc. Na střední škole jsem se naučil právě pracovat nejen se dřevem, ale i s interiérovým a produktovým designem. Nestačilo mi to, a proto dále pokračuji se studiem architektury, kde se určitě naučím něco nového. Vím ale, že když se budu chtít vrátit ke kořenům, mám dveře vždy otevřené a praxi s dřevem už mám za sebou.

 

Necháváš se ve tvorbě ovlivnit současným děním? Reaguješ na společenská témata?

Snažím se pracovat se současným děním. Jako student se neustále informuji, protože mám kolem sebe lidi, které to naplňuje a skoro každý den mám tu možnost se dozvědět něco nového.

 

Máš nějaký designérský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Inspirují mě minimalističtí architekti a designéři, například z oblasti skandinávského designu.

 

Kdo tě nejvíce podporuje ve tvé designérské práci?

Určitě je to rodina, maminka a především je to tatínek, který mi s jakýmkoliv projektem je ochoten pomoct a rád se vždy zapojí. Má přítelkyně, která mě podporuje ze všech stran nejen v mé designérské práci, ale také přátelé, které mám kolem sebe.

 

Kde hledáš nápady pro svou práci?

Nejdříve začínám s projektem ve své hlavě, nechci být něčím veden, ale následně se rád inspiruji třeba na Instagramu nebo Pinterestu. Záleží, pro koho právě pracuji a co za projekt dělám.

 

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěl dosáhnout? Například vysněný projekt či designérské studio, se kterým bys rád spolupracoval?

Mým snem je mít vlastní architektonicko/designérské studio a pracovat na projektech, které propojují architekturu s interiérovým designem. Přál bych si navrhovat rodinné domy, kde se bude rodina cítit jako na dovolené, protože si myslím, že každý by se měl chtít vrátit z dovolené právě domů.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Občas se mi stane, že dostanu blok, ale dá se vyřešit. Chodím se rád projít, a hlavně komunikace mi pomáhá. Domnívám se, že je vždy třeba promluvit si s někým, koho máte nablízku a dokáže vám pomoct.

 

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Momentálně pracuji na turistickém centru v Dobříši s Ing. arch. Makajovou. Také pracuji na svém projektu svítidel a následně se snažím spolupracovat s truhláři a designéry.

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií?

Miluju sport, u toho se vždy odreaguji. Dělám fitness, s kamarády hraju stolní tenis, ale hlavně mám kolem sebe skvělou partu lidí, se kterými neustále podnikáme nějaké skvělé akce.

 

Co tě v poslední době potěšilo?

Myslím si, že mým momentálním úspěchem je studium na vysoké škole v Liberci, ale mám radost ze všeho, co kolem sebe mám, takže každý den se raduji z maličkostí.

 

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí ve studiu i vlastní tvorbě.

Julie Vojtková

Více se o Jakubu Svobodovi dozvíte na: https://www.designsvoboda.cz

---