20.10. 2025

Rozhovory k Národní ceně za studentský design – Eliška Kalousová

rozhovory

Seznamujeme vás s nominovanými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2025. Eliška Kalousová se ve své kolekci váz Troufni si na jemnost věnuje porcelánu s pozorností, která je sama o sobě vzácná. Inspirací jí byl reklamní slogan, který přetvořila v experiment s materiálem a tvarem, a výsledkem je řada originálních váz, které kombinují jemnost, průsvitnost a barevnou hravost. Vázy nejsou jen objekty – jsou to pozvánky k opatrnému a zároveň odvážnému zacházení s jemným materiálem. Více se o nich i jejich autorce dozvíte v následujícím rozhovoru.

Do soutěže ses přihlásila se svou kolekcí váz Troufni si na jemnost. Můžeš, prosím, čtenářům vysvětlit, proč jsi zvolila tento název? Na co jsi reagovala?

Byl to klauzurní úkol, kde jsme si měli vybrat reklamní slogan a převést ho do keramického materiálu. Zaujal mě slogan „Troufni si na jemnost“ od Milky – brala jsem ho jako výzvu k experimentování, jak daleko můžu zajít s jemným a náročným materiálem, jakým je porcelán. Nakonec jsem se rozhodla slogan zachovat a celé kolekci dát název „Troufni si na jemnost“. Zároveň bych chtěla, aby si uživatel dovolil být opatrný a zacházel s vázami s respektem. Třeba když do některých z nich vkládá květinu.

 

Jakým způsobem se motiv jemnosti promítá do váz a do tvé práce s materiálem? Proč jsi zvolila zrovna porcelán?

S jemností jsem se rozhodla pracovat na více úrovních: v ručně stavěných a vrstvených tvarech, subtilností a průsvitností použitého materiálu, v jeho barvě a také v dekoru. Přišlo mi zajímavé zkusit převést tenhle pocit jemnosti a křehkosti do tvrdého a stálého materiálu, kterým je porcelán. 

 

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Jak jsem už zmínila, byl to klauzurní úkol, takže na kolekci váz jsem pracovala celý semestr. Od zadání a výběru sloganu jsem začala experimentovat s porcelánem a tvary váz se postupně vyvíjely. Od prvních malých zkoušek až po finální kusy. Ve vázách je vlastně zachycený i celý proces. Je vidět, kam jsem se posouvala a k čemu jsem se v dalších krocích odhodlala. 

 

Jaké byly největší výzvy při práci s tak křehkým materiálem? Přišla nějaká krize či problém, který jsi musela vyřešit?

Bavilo mě hledat způsob, jak do svých váz dostat jemnost, lehkost a něhu, které slogan slibuje. Největší výzvou pro mě bylo dostat vázy co nejvíc do výšky, když jsem nebyla trpělivá a příliš spěchala se stavbou, vázy se bortily. Ale krizí bych to asi nenazvala. Také jsem se pokoušela, aby byl plát, ze kterého jsem vázy stavěla, co nejtenčí.

 

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučila ses něco nového?

Naučilo mě to zpomalit a pracovat s větším respektem k materiálu. Zjistila jsem, že mě baví pozorovat, jak vzniká tvar pod mýma rukama, a učit se z celého procesu.

 

Jak ses rozhodovala o tenkosti a průsvitnosti porcelánu? Myslíš, že ses dostala až na hranu toho, co materiál snese?

Ze začátku jsem se snažila vytvořit co nejtenčí střep, protože u porcelánu platí, že čím tenčí, tím průsvitnější. Ale to, aby byl průsvitný, nebylo mou podmínkou. U některých váz jsem se dostala až na střep o tloušťce pouhého milimetru.

 

Jak probíhalo ruční modelování a vrstvení tvarů? Byla to spíše zkouška materiálu, nebo estetické rozhodnutí?

Bylo to vlastně obojí. Na jedné straně zkouška materiálu a co všechno ještě zvládnu vytvořit, a na druhé straně intuitivní estetické rozhodování. Hodně záleželo na tom, jak váza v daný moment vypadala a jak jsem cítila, že tvar působí. Ruční modelování mi tak umožnilo experimentovat s materiálem a zároveň sledovat, co vizuálně funguje.

 

Přibliž, prosím, čtenářům, jak kolekce vypadá a z kolika kusů se skládá.

Kolekce zahrnovala řadu váz, u kterých jsem experimentovala s tvarem, barvou a dekorem. Vázy jsou ručně modelované z tenkých plátů porcelánu, a díky tomu působí jemně. Některé jsou čistě bílé s jemným reliéfním dekorem, jiné mají růžový nebo modrý gradient, některé jsou barevné na vrcholu, a moje nejoblíbenější je čistě bílá váza s červenými proužky. Celá kolekce kombinuje jemné a barevné varianty. Dohromady jich bylo asi kolem 20 a díky tomu, že byly ručně dělané, je každá váza originál.

 

Co bys chtěla, aby v lidech vyvolal pohled na tvé vázy?

Chtěla bych, aby pohled na mé vázy vyvolal pocit jemnosti a křehkosti. Někdy se lidé báli do vázy vložit květinu, aby ji nerozbili. Právě proto jsem zachovala název sloganu „Troufni si na jemnost“ – protože pro mě šlo o prostor k experimentování, ale také proto, aby si i uživatel dovolil s vázami zacházet jemně a odvážně.

 

Jakým způsobem na tuto kolekci reagovalo tvé okolí? Mohou si zájemci vázy pořídit? Vnímáš je spíše jako konceptuální objekt nebo jako funkční vázu?

Mé okolí reagovalo převážně kladně. Kolekce vznikla na přelomu roku 2022/23 a z původní série mi zbylo jen pár kusů. Momentálně už tedy téměř žádné kusy nemám a chybí prostor, kde bych je mohla dále tvořit. Do budoucna bych ale ráda rozjela kolekci číslo 2, a nabídla nové kusy, které budou navazovat na princip a estetiku původní kolekce. 

Vázy vnímám jako kombinaci obojího – mohou sloužit jako konceptuální objekt, ale také je možné do nich vložit květinu a využívat je funkčně.

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Ráda si vyslechnu všechny názory, jak někdo vnímá mou tvorbu, třeba z jiného úhlu pohledu. Vezmu si z toho, co mi dává smysl a co může práci mou zlepšit. 

 

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design? Proč jsi vybrala zrovna kolekci Troufni si na jemnost?

Do soutěže Národní cena za studentský design jsem nepřihlásila jen jednu práci. Přihlásila jsem také stínidla Nightbreak (Everyday) a obě práce byly nominovány. Kolekce Troufni si na jemnost mě bavila jako projekt, kde se vázy vyvíjely postupně, každá byla unikátní, a zároveň šlo o proces, který mě hodně naučil. Tuto práci mám stejně ráda jako stínidla a když jsem se o soutěži dozvěděla, řekla jsem si: proč to nezkusit?

 

Představ nám své směřování v rámci designérské práce. Na který svůj výtvor jsi například nejvíce hrdá? Čemu se běžně věnuješ? Jak vázy Troufni si na jemnost zapadají do tvé tvorby?

Nejvíce mám ráda právě kolekci Troufni si na jemnost a stínidla Nightbreak, u kterých bych ještě ráda doladila několik detailů. Obě kolekce spojuje to, že každý kus je originál. U světel vznikl rýžový dekor na každém stínidle spíše intuitivně, rozhodováním za pochodu. Jejich tvorba mě neskutečně bavila a určitě se k nim chci vrátit. 

Myslím si také, že se mi povedla šperkovnice Venuše. Byl to semestrální úkol k výročí 100 let nalezení Věstonické Venuše. Keramická šperkovnice odlitá z červenice představuje symbol vnitřní krásy a hodnot, které přesahují vnější vzhled. Oproti tradičnímu pojetí Venuše jako ikony fyzické krásy se „moje Venuše“ zaměřuje na charakter a lidskost. Zlatý vnitřek šperkovnice, odhalený po otevření, vyjadřuje tyto skryté hodnoty. I když může působit idealisticky ve světě zaměřeném na vzhled, připomíná důležitost vnitřní autenticity.

Ve své práci se nejvíce soustřeďuji na samotný proces tvorby. Vázy Troufni si na jemnost pro mě asi představovaly start k hlubšímu zkoumání tohoto procesu a posunu v mém tvůrčím přístupu. Na principy tvorby jsem se více soustředila i ve své diplomové práci zaměřené na keramické objekty. 

 

Kolekci jsi vytvořila v rámci studia na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Byla jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Studium mě naučilo, že i chyby hrají zásadní roli. Je dobré se z nich poučit a jít dál. Poučit se a nezatěžovat se jimi více, než je třeba. Chyby a slepé cesty mě učí nové věci a posouvají v procesu tvorby. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby šlo všechno dělat bez nich, ale když se něco nepovede, vím, že příště to udělám lépe a jsem si vědoma, na co si dát pozor. Se studiem jsem byla spokojená. 

 

Chtěla by ses designem živit? Co tě čeká teď? Pokračuješ ve studiu?

Ano, líbilo by se mi se designem živit.

Letos v létě jsem dokončila magisterské studium na Západočeské univerzitě v Plzni, v ateliéru keramiky. Na jaře mě čeká postgraduální stáž ve Španělsku. Až se vrátím, ráda bych se buď připojila k někomu do zavedeného ateliéru, nebo postupně začala budovat svůj kreativní prostor a vytvářela vlastní značku.

 

Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi?

Už od dětství mě bavila práce s keramikou a nikdy jsem přesně nevěděla, čím bych chtěla být. Když přišlo rozhodování o střední škole, babička mi tehdy doporučovala cukrářku, ale vůbec mě to nelákalo. Pak jsem se dozvěděla, že existuje střední keramická škola, a řekla jsem si, že je jedno, jestli se budu „patlat“ v těstě nebo v hlíně. Navíc tehdy naše rodina vlastnila pekařství a mě příliš nelákalo na to navazovat. A asi tušíte, jak to dopadlo.

 

Máš nějaký designérský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Momentálně čerpám největší inspiraci z toho, co vidím kolem sebe, z přírody i městského prostředí. Fascinují mě nenápadné detaily, které většinou ani nevnímáme a bereme je jako samozřejmost. Třeba rytmus dlažby, opakující se okna nebo zábradlí, detaily na fasádách a tak podobně.

V přírodě je to třeba řeka, která je někdy klidná a jindy se žene proudem vpřed, přetváří kameny a krajinu podle sebe. Nebo les, který obklopuje všechno kolem tichým klidem a vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Pohled do koruny stromů, jak se větve prolínají, splétají a rozrůstají. 

 

Kdo tě nejvíce podporuje ve tvé designérské práci?

Nejvíce mě podporuje rodina a blízcí přátelé.

 

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout? Například vysněný projekt či designérské studio, se kterým bys ráda spolupracovala?

Ráda bych ještě dál rozvíjela stínidla Nightbreak, která jsem dělala jako bakalářskou práci. Pak chci také rozvíjet dál diplomovou práci, jednalo se o keramické objekty a už mám pár nápadů, jak v této cestě pokračovat. Samozřejmě bych chtěla výhledově svůj atelier, kde bych mohla tvořit, ale ani nějaké spolupráci bych se nebránila.

 

Jak ses k designu a umění dostala? Co pro tebe design a umění jako takové znamená?

Řekněme, že polovina mé rodiny je umělecky založená, a když jsme byli malí, měli jsme spoustu tvůrčích aktivit. Už od první třídy mě bavilo tvořit s hlínou, a to mě baví dodnes. 

Pro mě design a umění znamenají únik od reality. Možnost zapomenout na starosti a ponořit se do vlastních projektů. Je to chvíle, kdy se mohu plně soustředit, tvořit a získávat novou energii, kterou pak využívám v každodenním životě. Práce je pro mě radost i prostor, kde si mohu vyzkoušet nové věci a být sama sebou.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Někdy mě trápí spíš osobní věci než samotná tvorba. V takových chvílích je často zapracovávám a tvořím. A když náhodou přijde drobná krize, umím se kousnout a jít dál.

 

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Momentálně si dávám od keramiky trochu pauzu a vypomáhám ve Východočeském muzeu. Na jaře mě čeká již zmíněná stáž v Granadě, na kterou se moc těším. Po návratu se plánuji zase pustit do práce, moc ráda bych se vrátila k porcelánovým světlům Nightbreak s rýžovým dekorem a věnovala se jejich rozvoji.

Ale kdo ví, co se stane. Svět je nevyzpytatelné místo a nechávám si prostor také pro nové nápady a příležitosti. Jedno vím jistě: práce s keramikou a porcelánem mi už teď chybí. Možná, než odletím na stáž, tak si udělám provizorní prostor doma. 

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií? 

Někdy s knížkou v ruce, jindy na procházce. Právě v přírodě nejraději dobíjím energii. Stačí se projít, sednout si, vnímat ticho bez aut a ruchu města.  Poslouchat zvuky kolem a jen tak být. Ráda si jdu zaplavat nebo se sejdu s přáteli, rodinou a povídáme si. Díky takovým chvilkám se pak můžu k práci vrátit s čistou hlavou a novými nápady.

Často i ve škole, když jsem toho měla plné zuby, jsem si šla na hodinku nebo dvě vyčistit hlavu procházkou. Naštěstí kousek od školy byla vodní plocha a les. Sice tam nebylo úplné ticho bez aut, ale sledovat odlesky vody bylo uklidňující.  

 

Co tě v poslední době potěšilo?

Těžko říct, je toho spousta. Každý den přináší něco jiného a nového.

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

 

Fotografie váz: Daniel Pechač, Eliška Kalousová

Fotografie světla: Kateřina Bébrová 

 

Více se o autorce můžete dozvědět na jejím Instagramu: https://www.instagram.com/ell_kal?igsh=Z243anJkcWRmdTBk

Práce si lze prohlédnout také na: https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/1340/; https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/1339/

 

---