Design Cabinet CZ

12.10. 2013

Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2013_Eliška Beránková

rozhovory

Rozhovor s jedním z nominovaných účastníků letošního ročníku soutěže. Eliška se zúčastnila se svou novou společenskou hrou inspirovanou světem mravenců.

Eliška je z Jihlavy, proto bohužel rozhovor neproběhl osobně, přesto si však našla čas, aby odpověděla na mé otázky.


ELIŠKA BERÁNKOVÁ_MRAVENIŠTĚ

Co tě přivedlo ke studiu grafického designu? Co tě na tomto oboru zajímá a baví nejvíc?

Moje cesta ke grafickému designu byla relativně dlouhá. Jelikož jsem neměla úplně možnost studovat žádnou výtvarnou střední školu, vzdělávání se stočilo trochu jiným směrem. Nicméně touha něco vytvářet, dávat určitým věcem, myšlenkám nějakou vizuální podobu, objevovat a učit se nové, byla stále. Tak jsem hledala způsob, jak se k této oblasti dostat blíže a zkusila studium na grafické škole a očekávala, co škola přinese. Samozřejmě přinesla mnohé a já jsem díky tomu pronikla do oboru, poznala skvělé lidi, naučila se mraky věcí a zase z trochu jiného pohledu. Baví mě na tom právě to objevování a nepřeberné možnosti. A pak hledání propojení vizuální stránky s tou funkční. Mám ráda práci s papírem (mým věrným přítelem je Herkules a lepenka), takže si užívám přípravné fáze, kdy můžu již první nápady začít zhmotňovat (pokud to daná práce umožňuje).


Tvá hra vznikla jako základní prvek vizuálního stylu dětského klubu Mravenci. Jak ses k této spolupráci dostala?

Velmi snadno a přirozeně, jelikož se sama podílím na vedení klubu. Jde o křesťanský klub, trochu na způsob skauta. Máme pravidelné schůzky, jezdíme na víkendovky i tábory. Chceme dětem předat dobré hodnoty, vytvořit místo, kam rádi chodí, kde mají kamarády a nikdo se tam nebude cítit sám, zároveň se mohly vyřádit (to je někdy značně náročné), užít si společně hry, uměly se navzájem přijímat a spolupracovat spolu. Prostě vytvořit dobrou partu. Již nějaký čas jsme si uvědomovali, že by bylo pěkné, kdyby klub měl svůj vlastní vizuální styl, který by mohl přispět k jednotě a jasnému zázemí. Do této doby se se samotným názvem Mravenci moc nepracovalo, což jsem si uvědomila, že je velká škoda. A tak při výběru tématu závěrečné práce na škole bylo celkem jasno. Ideální to bylo v tom, že jsem znala děti, samotný klub a jeho potřeby. Nevýhodou byl naopak chybějící odstup a nadhled. S tím mi ale hodně pomohla moje vedoucí práce MgA. Marie Musilová, takže jsem pak na celou práci začala pohlížet trochu jinak a začal vznikat pěkný koncept. Mravenci jsou opravdu neuvěřitelní (samozřejmě i ti z klubu:) a mravenčí svět mě naprosto nadchl, hlavně ty paralely mezi jejich životem a životem naším (a to i tím křesťanským). Proto mi bylo jasné, že by bylo super přiblížit jejich fungování dětem.


Jsi sama nadšenou hráčkou stolních her? Máš nějakou oblíbenou, která byla například inspirací?

Určitě, jsem velký fanda "deskovek". Proto, když jsem se rozhodla pro hru, čerpala jsem z vlastních herních zkušeností, co mě na jaké hře baví atp. Oblíbených her mám více, některé se postupně ohrávají a přicházejí nové, ale inspirací byl určitě Carcassonne, Osadníci z Katanu, stará papírová desková hra Lovci pokladů nebo karetní hra Sabotér.

Jak bys svou hru Mraveniště charakterizovala? Pro koho je určena?

Mraveniště považuji do určité míry za edukační deskovou hru. Věděla jsem, že chci vytvořit něco pro děti, nad čím by se bavily a zároveň se něco dozvěděly. Výsledkem je tedy hra založená na skutečném životě v mraveništi. Hráči se dozvědí, čím se mravenci zabývají a různé zajímavosti o nich. Primárně byla vytvářena pro dětský klub, tj. pro děti cca. od 7 do 14 let. Herní princip může být ale velmi zjednodušen na pouhé "kopání" cestiček (tzn. otáčení kartiček s cestičkami) a je tedy hratelný malými dětmi anebo naopak jsou zahrnuta pravidla, která hru zesložiťují, takže je strategičtější a interaktivnější, což je zábavnější pro starší hráče. Hra je tedy určena pro každého, kdo má chuť si zahrát a něco se dozvědět).


Jak dlouhou ti trval vývoj hry? Konzultovala jsi s někým?
Vývoj trval přibližně půl roku, kdy se zároveň vymýšlelo a následně hned testovalo, tak se celý vývoj hry pěkně posouval. Jelikož jsem chtěla stavět na reálném základě, konzultovala jsem s odborníky z myrmekologického pracoviště Muzea Vysočina Jihlava, manželi Bezděčkovými, což bylo výborné a díky nim jsem pronikla do mravenčích tajů.


Vymyslet pravidla jistě není jen tak. Testovala jsi svou hru na někom? Například na rodině nebo na přátelích?

Jo jo, vývoj a testování probíhalo zároveň. Hodně mi pomohli mí spolužáci, kteří se mnou hru neustále hráli. S rodinou už bylo hraní méně, ale každá hra byla užitečná, protože přinášela nové poznatky. Testování proběhlo i na dětech (bylo samozřejmě neškodné :).


Ke své hře jsi vytvořila také autorské písmo, kterým je napsán doprovodný materiál. Nemáš v plánu toto písmo dále rozvíjet a vytvořit vlastní font?

Písmu bych se určitě ještě ráda věnovala, zároveň vím, že to není jen tak. Při vytváření jsem se držela principu skládání cestiček v mraveništi, takže ne u všech znaků je jednoduché zachovat tento princip. Aktuálně je písmo pro potřeby klubu dostačující, takže uvidíme, jaký bude čas a možnosti jej dále rozvíjet.


Co tě v tomto roce čeká? Na čem se chystáš pracovat?

Ráda bych pokračovala v práci na vizuálním stylu klubu Mravenci. Jelikož většinu práce zabrala tvorba hry Mraveniště, na samotném vizuálu je ještě hodně prostoru pro práci. A určitě bych chtěla hru Mraveniště vpravit do života mezi širší spektrum lidí, ale uvidíme, jaké budou příležitosti.


Co by pro tebe znamenal úspěch v soutěži o Národní cenu za studentský design?
Úspěch je pro mě už nyní samotná nominace, takže následovat může jen překvapení. Byla by to hezká odměna a zároveň příležitost, aby se o mé práci dozvěděli další lidé.

 

Děkuji za rozhovor.


Květa Čulejová

Připojené obrázky

Naši partneři:

  • Česká Stavební Akademie
  • Slovenské centrum dizajnu
  • Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství