Design Cabinet CZ

11.02. 2017

Srílančané zvesela – Zápisky z cesty

Designéři na cestách

Když přiletí po asi 12 hodinách letu většinou rozespalý člověk ze studené středoevropské kotliny na ostrov Srí Lanka, je prvně v šoku ze závanu skutečně teplého vzduchu (jako kdyby to nečekal!). Než se dostane ke kufrům a je všímavý, nestačí se divit, protože na letišti projde kolem desítky stánků a boxů, kde se prodávají pračky! Pochopí to mnohem později. Poté se na něj vrhnou místní nosiči, kteří se zmocní jeho zavazadel přes veškerá důrazná varování průvodce, aby je nikdy a za žádných okolností nepustil z ruky. Pozdě, jen za to, že se nosič zavazadla, byť jen letmo a náhodou dotknul, vyžaduje bakšiš. Pro jistotu má na dlani nalepeno, kolik chce euro nebo dolarů (tedy nikoli místní měny). Postupně si tedy cestovatel uvědomuje, že Srílančané jsou, jak je to Asii běžné, obchodníci a všechno je obchod dohodou.

Nezkušené cestovatelovo oko zpočátku nerozezná Tamily od Sinhálců, což jsou dvě národnostně nejsilnější skupiny obyvatel. Na Srí Lance hovoří 74 % obyvatel sinhálsky a 18 % obyvatel tamilsky. 70 % obyvatel vyznává budhismus, 16 % hinduismus a 8 % islám. Převažující budhismus dorazil a ostrov ve 3. století př.n.l. z Indie. Prostřednictvím srílandských budhistických mnichů dal budhismus Sinhálcům smysl pro národní identitu a inspiroval rozvoj jejich kultury a literatury.

Velmi složitým a dlouhým historickým vývojem a politickými okolnostmi se dostali Tamilové a Sinhálci do bratrovražedné války, která vyústila ve válku občanskou trvající 25 let a vyžádala si na stotisíc životů. Tím ale konflikt mezi nimi neskončil a zemi nesjednotila ani přírodní katastrofa v podobě tsunami v roce 2004. Vzájemné zabíjení skončilo teprve nedávno a hrozné je, že všichni ti milí usměvaví lidé, se kterými se cestovatel na dovolené setkává, tuhle strašlivou, téměř třicetiletou válku zažilo, bylo jejími účastníky nebo oběťmi. Na rozdíl od nás, kteří žijeme v dostatku, se i ti nejchudší Srílančané umějí radovat z každé chvilky života. Vždyť slovo Srí znamená šťastný, požehnaný, vzkvétající. I do sebe zahleděný cestovatel si totiž nemůže nevšimnout, že se všichni usmívají, buď na plná ústa nebo pod vousy (které ale nemají). Mírný úsměv na rtech mají i v těch nejchudších oblastech, kde se Evropan při pohledu na jejich živobytí a bosé nohy stydí za to, jak skvěle se mu v jeho vlastní zemi žije. Ale jsou to obchodníci, a tak je mnohdy úsměv komunikačním prostředkem k navázání obchodního jednání.  
 

Bedekry upozorňují na to, že by se žena neměla po ostrově potulovat sama. Neměla by ani jezdit sama autobusy nebo vlaky, protože se může stát cílem nepříjemné mužské pozornosti. V turistických oblastech je mužská populace zvyklá na šortky i odhalená ramena, ale pokud se samotná žena zatoulá mimo tyto oblasti, zvláště v podvečer nebo večer, a potká skupinu námezdních pracovníků ze severu, okamžitě vycítí, že je nejlepší se rychle vytratit. Ani v turistických oblastech se samozřejmě nevyhne okukování a pokřikování mladých pubertálních srílandských mladíků. Pro ženu je vždy jistější být v doprovodu nebo ve skupině. Právě při jedné takové výpravě bez doprovodu jsem přišla o fotoaparát se vší fotodokumentací.
 

Při jedné společné skupinové cestě nacpaným autobusem, kde jsem mohla sedět vedle dvou statných místních mužů na sedadle, které mělo zcela vytrhané čalounění a seděla jsem jen tak napůl v podstatě na jeho kostře, si jeden z těch mužů na mně odložil těžké zavazadlo. Nemohla jsem dělat nic, vrátit mu to nešlo (vzepřel se) a do uličky posunout taky ne, protože jsem měla v podstatě na obličeji přilepenou jednu zadní a jednu přední část mužských těl stojících v ní tělo na tělo.
 

Obyčejní Srílančané si na živobytí vydělávají tvrdě a pracně, ale nečiší z nich odpor nebo zloba. V době našeho turistického pobytu jsem je viděla rekreovat jen v době svátku pója (úplňku). Rodiny s dětmi i mládež dováděly v oceánu nebo byly na břehu rozloženy barevné ubrusy a na nich různorodé stejně barevné a jistě chutné jídlo. To bylo na Srí Lance skutečně skvělé.
 

Rodiny jsou velké a většina obydlí je malá a velmi skrovná. O soukromí se v nich mluvit nedá. Proto je snadno pochopitelné, když lze na nejrůznějších a mnohdy neschůdných místech vidět zamilované dvojice schované pod deštníkem. Nacházejí pod ním tolik postrádanou intimitu. Srílančanky se běžně pod deštníky chrání v době sucha proti spalujícímu slunci.
 

Krásné byly okaté srílandské děti. Nahlédli jsme do dvou škol, kde děti malé seděly společně s děti staršími i dospělými (ti dohánějí chybějící vzdělání). Všichni soustředěně sledovali učitele, děti s jazýčky vyplazenými zapisovaly do sešitů a uličnicky na nás pokukovaly. A samozřejmě se usmívaly.
 

Atraktivní jsou také někteří mladí srílanští mladíci, kolem nichž se pohybovaly hezké bělošské dívky z různých kontinentů, jak už to na plážích bývá. Sen mnoha mladých mužů je dostat se do Evropy nebo USA. Některým se to prostřednictvím sňatků daří, jiní čekají a doufají, že je takové štěstí potká.
 

Naše mladá hezká spolucestovatelka seděla jednou v noci na pláži, když se ze tmy ozvalo:
„Chceš sex?“
„Ne.“
„Potřebuješ sex?“
„Ne.“
„Prosím, prosím…“.
 

Lenka Žižková
Foto: Dagmar Sedláčková, které velmi děkuji za poskytnutí všech jejích fotografií.

Zdroje: Lonely Planet, materiály CK Poznání, Pardubice a vlastní zkušenosti

Naši partneři:

  • Slovenské centrum dizajnu
  • Česká Stavební Akademie
  • Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství