20.10. 2020
Svět, který není, by mohl být
Recenze
Knížka s názvem Svět, který není, dává vtipně najevo, co je ve vývoji člověka a společnosti dobře, a co špatně.
Jde o kreslenou knihu, v podstatě komiks. Začíná (jakoby) v době kamenné, což je důležité téma pro poznávání lidského organismu, protože z paleolitu pochází dnešní stav našeho těla, které se přizpůsobuje prostředí jen velmi pomalu a postupně. To je třeba vzít na vědomí, a ne lámat přes koleno, jak to zoufale a naivně dělají někteří lidé dnes.
Autor příběhu vloženého do obrázků, Frank Tashlin nápaditě pozpátku komentuje vývoj lidské společnosti, aby měl v závěru příležitost vše obrátit k dobrému konci. Jeho lidé se totiž dokážou poučit z chyb svého vývoje. O naší historii se naopak traduje, že „homo sapiens“ je nepoučitelný. Vtip je v tom, že poučitelný je, ale ne tak rychle, jak se naivně snažíme vyhodnocovat nedlouhé dějiny lidstva. Nyní se ale nacházíme ve fázi, kdy námi způsobená krize může zabránit dalšímu zrání individuální i kolektivní inteligence. Knížka tak může být jedním z důležitých podnětů, který nás přesvědčí, že přehnaný povrchní komfort, na který si nechceme dát sáhnout ani slovně, není přeci jen vůbec nezbytný.
Ještě upozorním na některé detaily publikace, které by neměly uniknout vaší pozornosti. Jde například o skupinu obrázků uvedených větou „Narodilo se dítě“. Důležitá je v nich myšlenka „Většině lidí uniklo to podstatné“. Pokud vám neunikne, pokuste se na to nezapomenout. V knize s patřičnou ilustrací naleznete také nenápadné heslo „Vědecky řízené zemědělství“. Od vzniku příběhu nás už dělí pár desítek let, tehdejší odhad autora byl proto opravdu jasnozřivý. Bohužel i dnes si mnoho lidí neuvědomuje, že současná zemědělská výroba je jedním z nejhorších ničitelů životního prostředí, a přitom to není zcela nutné, jen lidé nemají sílu o tom více diskutovat. Velmi vtipná je pak ilustrace, kde normální lidé učí automobilisty chodit.
A na závěr to nejdůležitější: „Našli se i tací, kteří se nedokázali změnám přizpůsobit.“. Adaptace na změny je základní schopností života. Vyjadřuje výkonnost jednotlivých typů inteligence člověka a jejich vzájemnou souhru. Z dnešní situace je praktickou ukázkou, jak se někteří lidé nedokážou přizpůsobit individuálním i kolektivním potřebám epidemie, dělají nesmysly, nechápou vědecké principy šíření covidu a ochrany proti němu, nemají pod svou kontrolou nejen rozum, ale ani emoce a vykřikují mylně, že jim rouškami někdo „omezuje svobodu“. Schopnost přizpůsobení (adaptace/inteligence) hodnotíme tedy nejen u jedince, ale i u sociálních skupin, které snadněji či méně snadno, nebo také vůbec, se (ne)vyrovnají s potřebami přežití. Funguje zde základní pravidlo, že jedinec je hodně závislý na skupině, ve které žije. Velmi inteligentní jedinec v neinteligentní skupině nemusí přežít, anebo přežije jen s velkou námahou. Ale je dobré rozeznat i negativní polohu adaptace. To jsou různé typy příživnictví nebo neetické kolaborace s mocí (ať již majetkovou nebo politickou). Za nacismu i komunismu jsme byli svědky kolaborace s mocí politickou, která v nás nabourala hodnotový systém tak, že s ním máme problémy dodnes (často bereme například sponzorování od kohokoliv a nezkoumáme etiku jeho podnikání).
Kniha Svět, který není, vyšla už před několika léty v táborském nakladatelství Baobab, které je proslulé kvalitou ilustrační tvorby. Nejen designérům dokáže užitečně zkorigovat povrchní pohled na svět do trochu hlubší podoby.
Anna Fassatiová
