30.09. 2021

Vojtěch Šenekel

rozhovory

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2021

Jak ses dostal k navrhování nábytku? Byla cesta k tomuto oboru pro Tebe snadná nebo obtížná?

Dostal jsem se k němu hlavně skrze obor střední školy, kterou jsem studoval. Obor tvorby interiéru jsem si zvolil, jelikož mi jako jeden z mála poskytoval ideální balanc mezi mojí potřebou být kreativní, ale zároveň mi umožňoval namáhat hlavu i technickými problémy a hledat to nejlepší řešení určitého problému. A když už jsem přesně věděl, do čeho jdu a co chci, bylo pro mě celé to studium velice jednoduché a zábavné.

Jak Tě napadlo zpracovávat zrovna téma multifunkčního sedadla?

No, navrhnout sedadlo do veřejného prostoru bylo přímo školní zadání naší první klauzury, pro jeho multifunkčnost jsem se ale rozhodl sám a to proto, že rád bořím stereotyp a rutinu a řekl jsem si, může být větší stereotyp, než mít sedadlo, na kterém se dá sedět jen jedním daným způsobem? Proto jsem i celý projekt pojal jinak, než bylo na mé škole běžné a myslím, že se to opravdu vyplatilo.

K jaké činnosti bys ty sám sedadlo nejčastěji používal?

Hlavně k odpočinku. Jelikož se na něj dá velice pohodlně lehnout a podhlavník, v podobě vyvýšeného válečku, nás pak směruje do pohodlné polohy. Myslím, že bych nelhal, kdybych řekl, že se na něm dá i hezky odpoledne prospat.

Proč se produkt jmenuje Consilio?

„Consilio“ je z latiny, znamená to „úmyslný“ nebo by se tím dalo vyjádřit i nové slovo „design“. Což jen podtrhuje, že design má opravdu  svůj účel a není to jen o hezkých věcech, je to i o tom, jak nás věci kolem ovlivňují. Možná aniž bychom si to sami uvědomili. A s touto myšlenkou jsem celé tohle sedadlo tvořil. S myšlenkou, jak na nás bude podvědomě působit a jak nás následně může změnit.

 S jakým největším problémem jsi se při návrhu produktu potýkal?

Asi nejvíce zabrat mi dalo vymyslet konstrukční řešení spoje mezi sedací plochou, zadními nohami a  podhlavníkem. Jelikož tam není úplně moc prostoru a materiálu. Jsou tam v jednom místě různé prostorové úhly a k tomu všemu, podhlavník samotný musí být odnímatelný, abychom neztratili možnost přečalounění. Poté bylo ještě zapotřebí vypracovat technickou dokumentaci pro následnou výrobu prototypu v dílnách a to také nebylo úplně jednoduché, obzvláště pak promítání nohou do nárysu a bokorysu.

Budeš dále rozvíjet téma projektu? Navrhovat například další multifunkční nábytek?

Celkovou myšlenku, že obyčejné věci tím, jak jsou navrženy mohou mít a mají obrovský dopad na naši společnost, se dále snažím rozvíjet s většinou svých osobních i školních projektů, Dál bych ji však rád přesunul do více komplexnějšího veřejného prostoru. Možná že se k nábytku někdy zase vrátím, ale momentálně je tohle můj hlavní směr.

Kde hledáš inspiraci pro svoji práci?

V podstatě všude. Protože opravdu všude okolo nás je. Stačí se jen pozorně dívat a přemýšlet jinak. Hlavně osobně inspiraci nevyhledávám k daným projektům cíleně, pak totiž máme tendenci kopírovat, navíc se mi vždy osvědčilo, že ty nejlepší nápady vzniknou tím, že dělám absolutně něco jiného a že si jen všímám všech těch malých obyčejných momentů života a to je asi ten můj konkrétní zdroj inspirace.

Na čem teď momentálně pracuješ?

Pravě teď se snažím více rozvinout a vylepšit moji klauzurní a následně i maturitní práci, ve kterých jsem se zabýval bydlením na Marsu, a to jak architektonickým řešením samotného „domu“, tak i interiérovým řešením objektu.  Jelikož jsem momentálně prvním rokem na FA ČVUT tak spíše nasávám nové informace  a poznatky a připravuji se tak na další vetší a lepší projekty.

Co Tě kromě práce v designu naplňuje? Jak trávíš svůj volný čas?

Portrétní fotografie a cestování. S těmi portréty si totiž mohu vytvářet jakoukoliv ideální „realitu“, kterou následně mohu zachytit a uschovat si na vždy. Navíc úplně miluju, když si vždycky na konci roku vytisknu mé nejoblíbenější snímky a mám ty vzpomínky i v té fyzické formě. No, a co mi přináší cestování, asi zmiňovat nemusím, to všichni známe.

Naučil jsi se v poslední době něco nového?

Rozhodně, přes léto jsem totiž byl na tříměsíční stáži v Rize, hlavním městě Lotyšska, kde jsem měl možnost nahlédnout pod ruce studiu Agnes Rudzite Interiors, jednomu z nejlepších designových studií v zemi. Díky tomu jsem načerpal spousty nových poznatků a zkušeností z oboru. Měl jsem i možnost poznat kulturu, jiné názory, nové prostředí… No naučil a zjistil toho opravdu dost.

Jak jsi prožíval pandemii? Pomohl Ti například lock-down k soustředěnější tvorbě, nebo naopak?

Já osobně jsem ho využil spíše ke své fotografické tvorbě, měl jsem konečně čas  na  všechny ty věci, které jsem neustále odkládal. Jmenovitě například tvorba webových stránek. A co se týče mé designové tvorby lock-down mi velice pomohl s tvorbou již zmíněných klauzurní a maturitní práce. Kdy jsem si mohl krásně doma nastavit vlastní pracovní harmonogram přesně tak, jak mi vyhovuje. Bez čehož si myslím, že bych nezvládl nastudovat to množství potřebných informací a následně je převést do komplexního návrhu. Celkově z ohledu produktivity je celá tahle situace pro mě osobně velice přínosná, avšak v jiných ohledech už ne, ale myslím, že to tak má asi každý.

 

Děkuji za rozhovor.

Kristýna Fabiánová

https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/487/

 

---