15.02. 2024
Výuková laboratoř designu UMPRUM je atraktivním příkladem pro české umělecké školy
Ergonomie
Veřejnost má bohužel stále ještě v oblibě povrchní hodnocení kvalit designu. Podporuje to pak neseriózní trend, kdy je obdiv postaven především na uznání jiných lidí, byť třeba známých osobností. Společnost to umělcům odpouští a často se nakonec k jejich postoji ráda přidává, neboť umění je přeci „magický fenomén“. Nemělo by se to ale tolerovat uměnovědcům a odborným pedagogům, kteří by na rozdíl od samotných tvůrců měli vnášet do kvalitativního rozlišování vědecké metody.
Při zamyšlení nad užitou tvorbou ponechme stranou volné umění, byť i tam by měla významnější úlohu hrát filosofie obsahu, než emotivita formy a přehnaný obdiv k inovacím. Design, případně architektura oplývají vedle estetiky, která je jako působivá atrakce stavěna zbytečně na prvé místo, řadou podstatných vlastností, jejichž charakter je třeba objektivně identifikovat a výsledné hodnocení stavět na jejich promyšlené integraci.
Namísto toho dochází k aplikaci subjektivních analytických metod užívaných pro estetickou rovinu na roviny další, kde povrchní
dojmologie nemůže hrát roli ani při sebevětší praktické zkušenosti. Jediným řešením je interdisciplinární spolupráce s jinými obory, a pokud se nám opravdu příčí, tak alespoň využití jejich objektivizujících metod. To je možné například pomocí podpůrných školních laboratorních pracovišť, které aplikují osvědčené testovací metody.
Jsou školy, zejména v českém prostředí, jejichž vedení nestojí za to přemýšlet o potřebě výuky oboru zabývajícího se interakcí lidského těla s designem a architekturou (human factors). Jsou ale také progresívní, možná nenápadné školy, které dospěly nikoliv pod diktátem módy, ale promyšleným vývojem k vytvoření výukových laboratoří, které umožňují objektivní testování většiny vlastností designu a architektury. Nehledejte je mezi slavnými, Royal Academy of Art to není. Ze zahraničí jako příklad můžeme uvést třeba BCDLAB Fakulty architektury a designu STU nebo Akademii umění v polském Krakově. Druhá z nich má ve výuce volné tvorby staletou tradici, ale užité umění zařadila až od 60. let 20. století. Šla na to tak seriózně, že ji pozorná část odborné veřejnosti začala nazývat „pokračovatelkou Bauhausu“. Vytvořila pro výuku a testování studentských návrhů celou řadu laboratoří, od laboratoře barvy, která by neměla chybět ani na školách volné tvorby, přes laboratoře funkční efektivity, světla, akustiky nebo informačního designu až k laboratořím ergonomie a ekologie. Jejich činnost zažívala vrcholné období v 80. a 90. létech 20. století. Poté vinou silnější nadvlády tradičně esteticky orientovaných umělců a módnímu fenoménu subjektivního uměleckého výzkumu byla činnost laboratoří poněkud omezena.
Jako český příklad integrace vědy do výuky a hodnocení užité tvorbu poslouží v tuzemsku všeobecně uznávaná pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ta postupovala k dnešnímu ukázkovému stavu jednotlivými kroky, které byly provázeny i řadou nepříjemných překážek.
Prvá česká univerzitní laboratoř designu sice vznikla v 50. létech na Vysoké škole ekonomické, ale ta neměla vzhledem k závislosti na svém zakladateli dlouhé trvání. Na UMPRUM začalo směřování k vědeckým metodám výuky designu díky tradici zlínské školy umění zásluhou prof. Kováře v 60. létech. Do své ateliérové výuky integroval lékaře, neurology, psychology, ergonomy ad. Nikdo z Kovářových následníků už nedokázal tak aktivně spolupracovat s vědeckými pedagogy. Kovář pro ně chtěl logicky vytvořit laboratoř, která by nebyla jen výuková, ale také výzkumná. Konzervativní pražské vedení školy však nebylo schopné myšlenku zlínského profesora akceptovat. Až v 90. létech se podařilo Kovářovu příteli, pedagogu PhDr. Ing. Františku Podškubkovi vytvořit prvotní stádium odborného pracoviště spočívající v kabinetu ergonomie, kde se soustřeďovaly speciální učební pomůcky, výzkumná dokumentace a odborná literatura. Při ukončení existence zlínské pobočky VŠUP bylo vybavení kabinetu s přispěním benešovského muzea designu zachráněno a bezpečně uloženo, neboť Praha zatím neměla dostatečný prostor pro vytvoření vlastního kabinetu. Rozbíhala se ale příprava stavby technologického centra UMPRUM, kde byla možnost laboratoře zařazena do projektu. To by samo o sobě nestačilo, protože human factors stále nemají v českém prostředí přiměřené postavení, ale naštěstí škola měla odborného pedagoga, který se příprav intenzívně ujal a napsal pro studenty také několik učebnic.
S realizací stavby v Mikulandské ulici došlo k postupnému vytváření laboratoře, na kterém spojili síly škola, Nadace Premedis, spolupracující vědecké instituce, řada dárců předmětů do výukové sbírky, dárci učebních pomůcek a studenti, kteří začali vytvářet sbírku vzorků materiálu, jež zde měla původně fungovat pod garancí sdružení Happy Materials.
Laboratoř dnes v sobě úsporným způsobem spojuje všechna pracoviště, která kdysi ukázkově uvedla v život výše popsaná krakovská akademie umění. Slouží nejen samotné výuce architektů a designérů (human factors), ale i samostatné práci studentů. Je k dispozici i pro ateliérovou výuku, v níž umělečtí pedagogové tradičně rádi sami učí různé prvky ergonomie. V oboru interakce lidského těla s designem a architekturou pokrývá potřeby kateder designu, užitého umění, grafiky a architektury. Mohla by sloužit také katedře textilu a odívání, kde tradičně hrají human factors rozhodující odbornou roli.
Není možné stručně popsat spektrum činností souvisejících s navrhováním designu i staveb, které je reálné v laboratoři provádět. Jako příklady uveďme alespoň objektivní měření barev, složení barevného i teplotu chromatičnosti bílého světla, samozřejmě také hladiny osvětlení, na něž se vztahuje řada požadavků obsažených v normách. Pro demonstraci těchto kvalit jsou k dispozici charakteristické typy světelných zdrojů a některých svítidel. Z problematiky mikroklimatu jsou k dispozici prezentace i měření teploty, vlhkosti, rychlosti proudění vzduchu i obsahu některých škodlivin v něm. S teplotou souvisí měření propustnosti a izolačních vlastností zejména materiálů určených pro kontakt s tělem (nábytek, odívání). Pro kvalitu vizuální komunikace je rozhodující co nejobjektivnější testování čitelnosti a srozumitelnosti podle metodik technických norem. Laboratoř nabízí i přístroje na měření hlučnosti různých produktů a metodiku k posuzování zvukového smogu. K dispozici jsou různé pomůcky pro antropometrická cvičení a měření včetně ergometru, který navenek připomíná rotoped. Subjektivně lze srovnat kvalitu sezení na řadě židlí (včetně slavných produktů z Bauhausu, HfAK Ulm, nebo od Le Corbusiera), práci u stolů s různou výškou pracovní plochy, pocity a možnosti vozíčkáře. Stejně tak různé polohy a pohyby u umyvadla, kuchyňského dřezu nebo ve sprchovém koutě. Zvýrazněnou oblast tvoří citlivé téma WC záchodových mís. K dispozici je testovací sada nářadí, kuchyňských pomůcek nebo domácích spotřebičů kontrastních kvalit. Tyto pomůcky byly v 19. století pro výuku k dispozici v souběžně se školami zakládaných uměleckoprůmyslových muzeích.
Laboratoř má snahu přiblížit studentům aktuální trendy designu, jako např. uživatelsky přátelský design, permakulturní design nebo trend i-Fixit. Ten poslední je zejména potřebný, neboť pomocí prezentace rozebíratelnosti produktů seznamuje s jejich konstrukcí, fungováním, a pak také s aktuálními požadavky na opravitelnost a snadnou recyklovatelnost.
Studenti vítají i skutečnost, že laboratoř testuje některé produkty, které navrhovali přední čeští designéři – vedoucí ateliérů (například nábytek Olgoj Chorchoj nebo nemocniční postele, na nichž v minulosti pracoval prof. Ivan Dlabač). Důležitým prvkem je zde samozřejmě speciální software pro ergonomii, který zatím používají jen nejprogresívnější školy. Usnadňuje práce s aplikací rozměrů a silového zatížení lidské postavy, což je klasická problematika, kterou už dnes nemá smysl řešit osobními výpočty a manuálními postupy. Software umí také dobře řešit analýzu zorného pole, zejména řidičů nebo pilotů letadel, na což v budoucnosti naváže posuzování čitelnosti v zorném poli vnímaných detailů.
Sympatické je, že si učebnu oblíbili také mnozí studenti jako ve škole zatím chybějící relaxační prostor. Nabízí k užití regenerační masážní stroje, laický trakční stůl, ergonomická lehátka nebo i ergometr, který lze v základní poloze užít jako rotoped. Psychické přetížení současné mladé generace je známým problémem, ale na většině univerzit se řeší jen občasnými podpůrnými konzultacemi psychoterapeutů.
V odborné činnosti se nová malá laboratoř samozřejmě neobejde bez spolupráce s významnými českými odbornými pracovišti. Díky dlouholeté tradici výuky ergonomie na UMPRUM jsou nyní navázány funkční osobní kontakty s vědci České ergonomické společnosti, výukové laboratoře Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha, se vzdělávacím International Institute for Information Design ve Vídni, s BCDLAB Fakulty architektury a designu STU Bratislava, Centrem dopravního výzkumu v Brně, Psychologickým ústavem AV ČR, Státním zdravotním ústavem, Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, vojenským zdravotním leteckým ústavem, pražskou knihovnou materiálů Matério a dalšími.
V rámci sílící závislosti navrhování designu a architektury na vědeckých poznatcích je nová umprumácká laboratoř přesvědčivým příkladem nejen pro další české školy designu a architektury, ale také pro muzea užitého umění, která dnes již nevystačí jen s vizuální prezentací sbírkových předmětů, ale musí je, byť v chráněných učebnách, předvádět návštěvníkům při praktickém užití, seznamovat s jejich vnitřními strukturami a ukazovat, že kromě estetiky všechny další kvality je seriózní objektivně testovat.
Bohuslava Nekolná
