Design Cabinet CZ

02.04. 2017

Wiener Werkstätte

Historie a osobnosti

Když rakouský profesor Dr. Rudolf Leopold začal jako student medicíny sbírat umělecké objekty z přelomu 19. a 20. století, vůbec netušil, do jakého objemu se jeho sbírka rozroste. Zřejmě si pro svůj koníček vybral to správné období evropské bytové kultury, které z Vídně udělalo nepřehlédnutelný pojem. Výsledek celoživotní sběratelovy vášně je veřejně přístupný v Leopoldově muzeu. Důstojným protipólem unikátní sbírky obrazů Egona Schieleho, Oskara Kokoschky a Gustava Klimta jsou objekty užitného umění tzv. Vídeňské secese. Většina z nich byla vyrobena ve firmě, která se stala fenoménem tehdejší doby s výrazným přesahem do budoucna. Jmenuje se Wiener Werkstätte (Vídeňské umělecké dílny).

 

Wiener Werkstätte vznikly v roce 1903 jako nezávislé sdružení pro obnovu a podporu uměleckého řemesla nejvyšší kvality, které mělo povznést tehdejší bytovou kulturu. Tato myšlenka měla svoje kořeny v Anglii, kolébce industrializace, kde byla vydatně podporována členy hnutí Arts and Crafts, zejména osobností anglického designéra Charlese Roberta Ashbeeho.

První výrobky (různé vázy a dózy) byly ještě inspirovány Ashbeeovými produkty a jejich plochy byly poměrně značně dekorované zejména rostlinným ornamentem. S příchodem nového materiálu – perforovaného lakovaného plechu si poměrně brzy začaly razit vlastní cestu v duchu filosofie zakladatelů dílen, Josefa Hoffmanna a Kolomana Mosera. Ti se opírali o přesvědčení, že estetika vychází z funkčnosti, čemuž odpovídal geometrický styl přísných linií a pravých úhlů nesoucí další anglický vliv – tentokrát „glasgowské“ školy a jejího představitele – Charlese Rennieho Macintoshe. Jejich činnost vzápětí vyvolala pozitivní i negativní odezvu. Ke kritikům patřil i Adolf Loos. Podle něj stály Wiener Werkstätte v pomyslném středu mezi zbytečným zmateným ornamentem 19. stol. a funkční estetikou moderního designu.

 

Organizace

 

Organizačně byly dílny rozdělené do několika oddělení: kovozpracující, nábytkové, knihvazačské, módní, keramické a zpočátku byl jejich součástí i architektonický ateliér. Kolem roku 1910 měly přibližně sto zaměstnanců.

Orientace na kvalitní řemeslo z celého Rakouska přinesla firemním zákazníkům dokonalé produkty z kovu (stříbro, bíle lakované železo, zinek) dřeva, keramiky, skla, kůže i textilu. Návrhy vytvářené předními designéry (Josef Hoffmann, Koloman Moser, Carl Otto Czeschka, Dagobert Peche, Josef Wimmer-Wisgrill, Otto Prutscher a další) vznikaly na základě tradičních výrobních postupů i s použitím moderních strojů v sériích 600 – 800 ks. Zboží, které dílny vzhledem k technologickým požadavkům samy vyrábět nemohly (zejména bytový textil a sklo), zadávaly externím spolupracovníkům.

 

Josef Hoffmann a Koloman Moser

 

Doménou Josefa Hoffmanna byl do roku 1911 architektonický ateliér. Zde vznikaly projekty tak významných staveb, jako bylo Sanatorium v Purkersdorfu (1904), ateliér Gustava Klimta (1905), kabaret Fledermaus ve Vídni (1907) nebo palác Adolpha Stocleta v Bruselu. Později se Hoffmann osamostatnil, ale i nadále využíval výrobní zázemí pro svoje projekty (například pro letní sídlo rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou).

Výrobky nezaměnitelného rukopisu zejména Josefa Hoffmanna a Kolomana Mosera produkovalo v malých sériích nábytkové oddělení. Umělo ale vybavit i atypické interiéry, třeba salón Schwester Flöge, který si v roce 1904 se svými dvěma sestrami otevřela přítelkyně Gustava Klimta Emilie Flöge na Mariahilferstrasse. Přijímací salón a prostor pro zkoušení oděvů navrhl Koloman Moser, Gustav Klimt jako zručný grafik pro svou milou nakreslil firemní logo, které se začalo používat na veškeré papírové agendě (faktury, dopisní papír, objednávky) ale také k označení výkladů a hlavně k identifikaci a ozdobení všech oděvů.

 

Oddělení odívání

 

Významnou součástí dílen bylo oddělení odívání. Potahové textilie používané v nábytku mají k módě velmi blízko a také prochází obdobím různých trendů. Navíc bylo možné předpokládat, že milovníci nábytku a bytových doplňků Wiener Werkstätte budou mít důvěru i v oděvní segment.

Velkého rozmachu dosáhlo oddělení odívání především pod vedením Medy Primavesii. Ta organizovala četné módní přehlídky v Evropě i zámoří a pozornost vzbudila i úspěšná firemní prezentace na Výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925. Vedle tzv. haute couture dílny zcela v duchu své image nabízely i avantgardní módu jako výraz dobového emancipačního hnutí. Vyznačovala se měkkými tekutými tvary a pohodlnými šaty bez korsetu. Snad nikoho nepřekvapí, že první pánské reformní oděvy – tzv. černobílý kostkový styl navrhl právě Koloman Moser a Gustav Klimt, který sám rád nosil dlouhý kaftanový plášť.

 

Prodejní síť

 

Wiener Werkstätte sídlily v ulici Neustiftgasse. Interiér výstavní síně a přijímacích prostorů zde navrhl Koloman Moser. Postupně budovaly prodejní infrastrukturu. V roce 1909 bylo otevřené oddělení módy s luxusním obchodem v Kärtnerstrasse 32 a s interiérem podle návrhu Josefa Hoffmanna. Další showroom se usídlil v Am Graben a firma postupně expandovala mimo Rakousko. V roce 1909 přibyly Karlovy Vary, v roce 1916 Mariánské Lázně, následoval Zürich (1917), New York (1922) a Berlín (1929).

 

Management

 

Pohnutou historii plnou dramatických zvratů má management firmy. Zásadní vliv na chod firmy měl zpočátku bankéř Fritz Wärndorfer. Brzy se ale názorově rozešel s Moserem, který kvůli němu dílny už v roce 1907 opustil. Zarputilé odhodlání zachovat navržený drahý materiál vedlo k častým hospodářským potížím. Wiener Werkstätte se postupně zadlužovaly a Wärndorfer byl po několika špatných investicích donucen emigrovat do Ameriky.

Další vliv na chod dílen získal díky své ženě, herečce Medě, milovnici umění, bankéř Otto Primavesii. S Hoffmannem se seznámil během stavby rodinné vily v Olomouci. Svěřil mu projekt letního sídla v Koutech a úpravu banky, což zajistilo dílnám obživu během války.  Z ní se však mnoho mužů nevrátilo, a tak výroba musela akcentovat „ženskou“ oblast – keramické a módní oddělení. Kvůli finančním problémům ve své bance přenechal Otto vedení Wiener Werkstätte manželce. Ta produkci nasměrovala především do oděvní oblasti. Rodina Primavesi bohužel finančním problémům podlehla a Otto se zastřelil.

Posledním mecenášem dílen se stal textilní průmyslník Kuno Grohmann, původem z Vrbna pod Pradědem. Josef Hofmann navrhl úpravy jeho zámku a také domy pro tovární dělníky. Grohmann úspěšně dovedl dílny až k oslavám 25leté existence v roce 1928, krachu na burze v roce 1929 však čelit neuměl a byl nucen vyhlásit bankrot. V roce 1932 byly dílny uzavřeny, neprodané zboží bylo vydraženo na burze za směšně nízkou cenu a bohatý archiv převzalo muzeum MAK. Jepičí život mělo i otevření v roce 1948 pod novým názvem Österreichische Werkstätte. A tak lze skvělé produkty dílen jako němé svědky bytové kultury přelomu století obdivovat jen v muzeích včetně muzea Leopoldova.

 

Zdroje: textové materiály Leopoldova muzea

 

Ludvika Kanická

Foto: autorka

 

Převzato z časopisu Dřevařský magazín 1-2/2017

www.drevmag.com

 

Připojené obrázky

Naši partneři:

  • Česká Stavební Akademie
  • Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství
  • Slovenské centrum dizajnu