Design Cabinet CZ

27.11. 2012

Karel Kobosil

Historie a osobnosti

* 22. 12. 1945 v Děčíně / † 2. 11. 2012 v Brně

Na Karla Kobosila si většina odborné veřejnosti pamatuje jako zakladatele Design centra ČR v Brně (1991) a současně jeho prvního a posledního ředitele. A jistě si také pamatuje na způsob, jakým bylo v roce 2007 tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Martinem Římanem zrušeno. Poslední rok tohoto politického a nekorektního tlaku a následného rozhodnutí, kdy s Karlem Kobosilem jednal přezíravě nejen ministr průmyslu a obchodu, ale byl vláčen médií, aniž měl možnost se bránit, a aniž by „papouškující" novináři věděli, o co ve skutečnosti šlo, se u něj projevila nemoc, která nad tímto vysokým šarmantním a noblesním mužem nakonec zvítězila. On to byl, kdo Design centrum ČR jako vrcholovou státní organizaci na svět vydupal a pomohl významně podpoře českého designu, projektům, výstavám a zahraničním prezentacím.

Karel Kobosil jako zakladatel a ředitel Design centra ČR

Vzpomínám si, jak jsem přesvědčovala mladé designéry o tom, že Karel Kobosil jim rozumí mnohem více, než kdokoliv jiný, protože sám je v tomto oboru skvělým odborníkem. Vedle spolupráce s průmyslem a návrhů interiérů byl velkým mediálním propagátorem designu. Natočil mnohadílný seriál pro Českou televizi Design trend, který je aktuální dodnes. Spolupracoval i na řadě jiných pořadů a seriálů o designu pro televizní a rozhlasové stanice. Pod jeho vedením vydávalo Design centrum ČR jediný stejnojmenný odborný časopis, po kterém dodnes pátrají mladí teoretici designu. Časopis vycházel i přes finanční omezení, protože na něho nemělo Design centrum ČR prostředky. Přesto Karel Kobosil se svými spolupracovníky nacházeli pro každé číslo mecenáše, kteří časopis podporovali. Od té doby již žádný odborný časopis pro designéry v ČR nevychází. Design centrum ČR vydávalo také tištěný a později i internetový měsíčník Bulletin DC ČR, po kterém je rovněž dodnes sháňka. Od té doby se podobná tiskovina ani internetová verze v ČR neobjevila.

Jeho vize se promítaly také do podoby výstav, které Design centrum ČR organizovalo doma i v zahraničí. Poslední výstava Český design 1990 - 2005 Sny-cesty - realita, která proběhla v roce 2005 ve Veletržním paláci NG v Praze, byla také poslední velkou profesionální výstavou českého designu, kde se veřejnosti představil domácí design ve všech polohách. Od té doby nikdo podobně rozsáhlou retrospektivní výstavu neuspořádal.

Pod jeho vedením byla uspořádána nejen řada velkých výstav v ČR, ale také v zahraniční - například Itálii, Německu, Belgii, Soulu, Rakousku, Slovinsku, Velké Británii, Maďarsku. Design centrum ČR pořádalo také několik významných soutěží, které pomáhaly firmám, podnikatelům a designérským nebo architektonickým studiím prosadit se na domácím i zahraničním trhu prostředním získaných ocenění (Dobrý design, Vynikající výrobek roku, Národní cena za design, Mladý obal, Český interiér, Česká židle ad.).

Karlova tvrdošíjnost v dosažení jeho vizí vháněly při jejich realizaci často pracovníkům Design centra ČR slzy do očí. Díky nim se však podařila řada projektů, které v různých obměnách fungují dodnes. Patřil k nim například Program Design, kterým chtěl pomoci začínajícím podnikatelům (fungujících tehdy v garážích a sklepích). Nakonec se tento program podařilo protlačit do Evropy a financoval se pak částečně ze zdrojů EU a převzaly je i jiné země.

Karel Kobosil byl také fascinující rétor, což souviselo s jeho představivostí. Stačilo mu dát téma a nejméně dvacetiminutová přednáška byla zaručena. Pocházel ze Sudet, kde ho v dětství zřejmě silně ovlivňovala jeho matka, která mu vtiskla do chování noblesu, lásku ke krásným věcem, ale také humor a smysl pro dobrodružství a provokaci. Jedním z jeho snů bylo zmapovat architekturu a design Sudet. Zachycení architektury splnil, aniž to tušil, Jindřich Vybíral v knize Mladí mistři. Druhou část snu jsem měla splnit já do podoby výstavy, ale k tomu už nedošlo.

Každý, kdo s Karlem někam cestoval, nebo se pohyboval v jeho blízkosti, by jistě mohl vyprávět mnoho humorných a vzrušujících historek. Jeho láska (samozřejmě vedle designu) ke kavárnám, dobrému vínu, jídlu a pozorování života lidí na ulicích nám občas způsobovaly horké chvilky. Nebýt Karla Kobosila nezažila bych ani náhodou situace, do kterých bych se byla bývala sama nikdy nedostala.

V Design centru ČR kolem sebe soustředil zajímavé seskupení svérázných profesionálů. Ne vždy s ním ve všem souhlasili ... to pak docházelo k dlouhým a vášnivým debatám a diskusím. Uměl je poslouchat a nikdy se nikomu za odlišný názor nebo pohled nemstil. V násilném konci centra se někteří designéři z Prahy a média snažili prezentovat jeho pracovníky jako téměř nesvéprávné osoby, které designu nerozumějí, ale ve skutečnosti šlo o skupinu vzdělaných odborníků v různých oborech.

Karel Kobosil designér

Ředitelská funkce byla příčinou toho, že se o Karlu Kobosilovi nemluvilo jako o především designérovi. Měl fotografickou paměť, velkou prostorovou představivost a uměl kreslit. Jeho první nahozené skicy průmyslových výrobků už měly dokonalé proporce. Jeho prostorová a vizuální kreativita souvisely se studiem fotografie na FAMU v Praze u prof. Šmoka (1964-1967). Poté působil v oddělení průmyslové estetiky firmy Chepos. V roce 1973 odešel „na volnou nohu". Navrhoval pak společně s architekty Borisem Hálou a Janem Kadlecem architekturu a interiéry a sám pak průmyslové produkty pro firmy Žďas, Tesla Brno, Destila Brno, nábytek pro firmy Alax a Javor, svítidla pro firmu Lucis ad. Měl řadu samostatných výstav doma i v zahraničí, například v Brně, Praze, Berlíně, Mnichově, zúčastnil se mnoha společných výstav a oficiálních výstav českého designu (například v Paříži, Helsinkách, Bruselu, Varšavě, Berlíně, Vídni, Moskvě, Sofii, Šanghaji, Pekingu). Vystavoval na mezinárodních veletrzích v Udine, Miláně a Frankfurtu nad Mohanem. Jeho návrhy jsou v architektonických realizacích v ČR, Německu, na Ukrajině a v Rusku. Navrhoval průmyslové stroje, kotle, nábytek, předměty ze skla, svítidla ad.

Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Národní galerii v Praze, Moravské galerii, Moravském muzeu v Brně a mnoha soukromých sbírkách.

Osmkrát získal ocenění Za vynikající design (v létech 1972-1993).

Jak na jeho úmrtí reagovaly různé osobnosti odborné veřejnosti, najdete v přílohách.

Lenka Žižková
Foto archiv Karla Kobosila a Lenky Žižkové